Bulvár

Házeli po sobě telefon i nože


Toto téma mě zaujalo a začala jsem přemýšlet o odpouštění. Připadá mi, že ani nevím, jak se odpouští a jestli to vůbec umím.

Chvilku jsem přemýšlela o tom, jestli mi někdo někdy odpustil nebo já jemu. Možná jsem odpustila mým rodičům, ale nikdy na to nezapomenu, co nám (mým sestrám) udělali.

Jak to už tak bývá, každý pár se někdy tak trochu hádá, ale neměl by zapomínat, že když má děti, neměl by to tolik přehánět, ale to naši rozhodně nedělali. Už když jsme byly malé, tak se pořád hádali a pak přišla na řadu pravá Itálie – strašné rvačky…

Všechno vyvrcholilo před několika lety, před Vánoci. Mamka měla brzy ráno telefon a volal manžel taťky milenky a řekl mamce, co s tím budou dělat. No nechápala jsem chování mamky. Vše mu odpustila a strašně se na sebe smáli, nevím, asi mu odpustila jen navenek, ale uvnitř ne! Na Silvestr jsme byli celá rodina doma, nás pět, vše bylo fajn, já odešla se starší sestrou na ohňostroj a ta mladší, bylo jí tenkrát asi 11 let, s nimi zůstala sama.

Když jsme se vrátily, sestra byla u babičky a strašně brečela. Naši se hádali a prali, házeli po sobě jablka, telefon, málem i nože… bylo to strašné a nepředstavitelné! Opravdu se málem zabili! Toto se opakovalo ještě několikrát a bylo to pořád stejné! Nejdřív ho vyhazovala, a když chtěl odejít, nepustila ho.

Nevím proč, ale do teď nemohu přijmout fakt, že taťka chce žít s tou ženou, která to vlastně zavinila! Kvůli ní byly ty hádky a další věci (demonstrativní sebevraždy mé mamky a její alkoholismus).

Jejich manželství se nakonec rozpadlo, byli spolu 25 let. Já vím, že si někdo může říct, jsou to rodiče, přivedli tě na svět a odpustit jim musíme všechno jako oni nám! Ale já jsem jim nic se sestrami nedělala. Ta mladší byla ještě malá na to, aby viděla takové hádky a extempore! Jistě bylo to jejich manželství a jejich život, ale my jsme v něm byly taky, vše jsme viděly a něco to v nás zanechalo.

Dá se toto opravdu odpustit?


Yanina


Odpouštět je lidské, říká se, ale nevím, zda se lidsky chovali vaši rodiče. Snad ta dětská traumata budete umět překonat. Držím palce!

editorka Mira

"Zničili" vám rodiče dětství? Žili jste ve věčných hádkách? Lze jim to odpustit?

Téma na čtvrtek:
Odpouštět
Co?
Proč?
Jakým způsobem?
Komu?
I sami sobě?
Neumíte?

Je pro vás odpuštění úlevou?

Litovali jste někdy, že jste odpustili?

Napište nám, odměníme Vás!
redakce@zena-in.cz

   
24.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [21] Vivian [*]

    Chybovat je lidské, odpouštět božské, říká se.

    superkarma: 0 24.11.2005, 18:23:59
  2. avatar
    [20] Boubel [*]

    Všechno se časem zlepší a možná i odpustíš, ale nikdy to nezapomeneš a pořád budeš mít divnej pocit. Znám to z vlastní zkušenosti. Teď jsem dospělá, mám vlastní rodinu, ale je smutný, že svoje rodiče nijak nevyhledávám. A nejradši jsem měla babičku a ta mi v loni umřela.Jen díky ní jsem teď trochu schopna mluvit s vlastní matkou.Šílený? Mě to připadne normál.

    superkarma: 0 24.11.2005, 16:15:54
  3. avatar
    [19] Yanina [*]

    bohunka_p: Jistě, že to můžou říct. Mě jsou ty děti ukradené, je jim asi 13 a 14 let a udajně se mají nastěhovat k nám do našeho domu, ve kterém se moje mamka narodila. To by se vám líbilo, mít úplně cizí lidi v domě? Mě se to prostě nelíbí a asi se s tím nikdy nesmířím. Tohle přeci není seriál Krok za krokem

    superkarma: 0 24.11.2005, 15:30:58
  4. avatar
    [18] Yanina [*]

    Nevím, jak napsat, co cítím. Samozřejmě, že je to i jeho vina, ale to je snad každému jasný, že na to musí být dva.

    superkarma: 0 24.11.2005, 15:28:27
  5. avatar
    [16] femme [*]

    Yanina: zkopírováno: "Nevím proč, ale do teď nemohu přijmout fakt, že taťka chce žít s tou ženou, která to vlastně zavinila!"

    superkarma: 0 24.11.2005, 15:20:35
  6. avatar
    [15] Yanina [*]

    A kdo řekl, že za to otec nemůže? To jsem tam nikdy nenapsala. Rozdíl je v tom, že on je můj táta a ona cizí a chce se vecpat do naší rodiny.

    superkarma: 0 24.11.2005, 15:17:56
  7. avatar
    [13] femme [*]

    Žábina: obsah je o tom, že pana otce milenka je ta, co za to může, jako kdyby u toho sám pan otec neasistoval a to je to, kvůli čemu jsem vůbec reagovala

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:56:32
  8. avatar
    [12] Žábina [*]

    femme: důležitější je obsah

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:30:43
  9. avatar
    [11] Žábina [*]

    to je moc smutné

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:29:22
  10. avatar
    [10] Yanina [*]

    femme: Ale já nevím, jak tě mám poučit. Každý má svůj názor na věc, ikdyž o tom vůbec ni neví U toho taťky jsem se přepsala a za to doteď se omlouvám, píšu moc rychle a ruce prsty jsou prostě rychlejší a čárky jsem nikdy nevěděla

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:23:39
  11. [9] Anai [*]

    Největší nesmysl je, když právě manželé spolu zůstávají, přestože se nesnáší a říkají, že kvůli dětem a že jednou, až budou velké.... Naopak! Ty děti tím strašně trpí! Já sama si hodně vyčítám, že jsem se nerozvedla o hodně, hodně dřív, než jsem to nakonec udělala!

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:06:52
  12. avatar
    [8] femme [*]

    Yanina: a co tady teda jde, pouč mě tak třeba: DOTEĎ se píše dohromady, manžel TAŤKY milenky?? a ještě pár čárek

    superkarma: 0 24.11.2005, 14:06:35
  13. avatar
    [7] Yanina [*]

    Jistě že je svéprávný. Ale o to tady vůbec nejde Za chyby se omlouvám, napiš, kterou to jsou ať se poučím

    superkarma: 0 24.11.2005, 13:57:39
  14. avatar
    [6] femme [*]

    co ty chyby a ještě něco jak že to zavinila ta milenka?? copa není pan otec svéprávnej???

    superkarma: 0 24.11.2005, 13:48:32
  15. avatar
    [4] kačinka [*]

    Taky mám trochu problém s odpuštěním. Před už mnoha lety, bylo mi 15, jsem se musela kvůli studiu odstěhovat od rodiny. Jezdila jsem domů na víkendy, jednou jsem přijela a táta nebyl doma. Řekli mi, že je u jedné známé, co bydlela nedaleko. Když jsem je navštívila, na stole byla nádherná kytka a na můj dotaz, zda dotyčná má narozeniny či co, se oba tvářili dost divně. Po chvíli z otce vypadlo, že měli svatbu. Já trubka vůbec nic netušila, vypadla jsem odtamtud jak cukrář, chodila ulicema a bulela. Dodnes (30 let) si nejsem jistá, že jsem jim dokázala odpustit (spíš ne), že jsem jim nestála za informaci.

    superkarma: 0 24.11.2005, 13:11:16
  16. [3] r1911 [*]

    Nemá smysl žít v manželství za každou cenu! Měli jít od sebe už dávno, tohle chování je ubohé a nic neřeší, trápí se tím všichni, i jejich okolí. A o demonstrativních sebevraždách a alkoholismu si taky myslím své.

    superkarma: 0 24.11.2005, 12:31:11
  17. avatar
    [1] Maši [*]

    V naší rodině to bylo podobné.Já se vdala a odstěhovala hned v 18ti letech, ale moje mladší sestra s nimi musela žít, než se rozvedli.Úplně se na ni vykašlali, když to nejvíc potřebovala a rozhodovala se ,kam na školu, zajímali se jen o sebe a svoje pomsty a naschvály, kolikrát jeden na druhého volali policii a tenkrát jsem je za to opravdu nenáviděla.Nechápala jsem, jak dva vzdělaní lidi se k sobě můžou chovat jako primitivové. Potom se rozvedli a našli nové partnery a já jim po letech dokázala odpustit a chovat se k nim zase normálně, bez zloby a výčitek.Ale sestra jim nikdy neodpustí, že díky nim přišla o kus dětství.Donutili ji svým chováním dospět ve 14ti letech.A doted se s tím úplně nevyrovnala .

    superkarma: 0 24.11.2005, 11:48:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme