Reklama

Otřesnou zkušenost s hasiči má čtenářka Bleblemcy. Zabouchlo se jí uvnitř bytu dítě s vařící se čočkou na sporáku. Tak volala tísňovou linku...

V tísni se ocitla čtenářka Bleblemcy. Její zkušenost s hasiči je však otřesná...


Dobrý den,

dostat se skutečně do krize a mít v tu chvíli důvod volat o pomoc je skutečně nezáviděníhodná situace. Všem, kteří se v ní nikdy neocitli, blahopřeji, neboť to asi nikdy nebývá veselý zážitek. Jelikož volání obyčejného : „pomoc, pomoc“ už dávno nemá smysl, protože lidé kolem vás si raději zacpou uši a dívají se jinam, je dobré volat profesionály.

V létě bylo mému synovi 20 měsíců. Běhal ten den po bytě nahý, jelikož bylo kolem 40-ti stupňů a potili jste se už jen při představě, že se budete muset obléknout a jít ven do toho pekelného vedra. V klidu a pohodě jsem si dala vařit čočku na oběd. Z koše jsem vyjmula pytel na odpadky a nesla jsem ho na chodbu za dveře bytu, protože syn je vždycky moc zvědavý, co se vše v pytli před ním skrylo a zda tam není něco, co by se mu ještě mohlo hodit. Dnes si v poklidu hrál v obýváku s kostkami a tak jsem se nenápadně vyplížila a, pokládaje pytel na chodbu, přidržovala jsem si dveře otevřené jednou nohou. Vtom se za nimi vyskytl ten náš malý Rarach a nečekanou silou mi nohu přibouchl do dveří a já automaticky při bolesti ucukla, takže se dveře s prásknutím zavřely. Několik vteřin jsem stála na chodbě a nevěřícně na zabouchnuté dveře zírala. Pak jsem se úprkem vydala zazvonit na sousedku, o níž vím, že je doma. Po objasnění situace mi půjčila svůj telefon a já, nevěda kam v takové situaci volat, zkusila jsem policii. Chvíli trvalo, než jsem jim vše vysvětlila a oni mi s ledovým klidem oznámili, že to není jejich starostí a ať si zkusím zavolat hasiče. Situace se komplikovala o to víc, že sousedčin mobil byl těsně před vybitím a tak ho musela připojit na nabíječku. Rarášek za dveřmi už zjistil, že něco není v pořádku a spustil příšerný řev. Já za ním díky kabelu od nabíječky nemohla a on tam chudinka křičel a křičel. Dovolala jsem se na hasiče a vše včetně vařící se čočky jsem jim popsala. Nakázali mi, abych vyšla ven před dům a čekala tam na ně, že hned přijedou. Požádala jsem tedy sousedku, jestli by na ně nepočkala a běžela jsem si sednout na rohožku před náš byt, kde jsem se alespoň slovně snažila syna uklidnit. Měla jsem velký strach, aby nešel zjistit, cože to tam na sporáku tak syčí a proč ta horká voda stéká dolů na zem. Hasiči dorazili během chvilky, ale bez jakýchkoliv nástrojů. Bezradně se zastavili za dveřmi a pak mi jeden z nich nabídl, že by dveře vyrazili. Když je synovi teprve rok a třičtvrtě tak usoudil, že ještě nechodí a leží v postýlce. Se zděšením jsem mu vysvětlila, že nejen, že chodí, ale stojí přímo za dveřmi. Zase se tak zamyslel a zeptal se, jestli by nezvládl dosáhnout na kliku. Tak to by tedy zvládnul, ale možná tak za rok.

Opět jsem se tedy vydala k sousedce s prosbu, zad nemá starou platební kartu, protože vím, že se s ní dají někdy dveře otevřít. Měla a darovala, ale páni hasiči ji ve dveřích zlomili a nepodařilo se jim otevřít. Syn díkybohu se zájmem naslouchal za dveřmi, co se to tam vlastně děje a už ani nevřískal. Nakonec nebyl tam sám, byla tam s ním naše čubinka-Meginka. Zeptala jsem se tedy pánů hasičů, zda by neměli žebřík, že máme v obýváku otevřené okno a tak by se do bytu mohli dostat. Jeden z nich se na mne s údivem podíval a pravil: „paní žebřík do druhýho patra? Kde by jsme tak dlouhej žebřík vzali?“ překvapeně jsem pouze lapala po dechu a nezmohla jsem se na slovo. Pak jeden z nich přišel s nápadem, že kdyby měli kus pevného plechu a kladivo tak by to mohli zkusit. Jenomže neměli nic jen prázdné ruce. Opět jsem letěla škemrat k sousedce, ta měla obojí. A obojí nám ochotně zapůjčila. Pánové vrazili plech do dveří a po pár úderech kladivem bylo otevřeno. Jeden z nich vskočil do bytu, div u toho neudělal parakotoul. Asi byli cvičení na mnohem profesionálnější zásahy, než je obyčejné otevírání dveří či zachraňování koček ze stromu. Rarášek byl zachráněn sice ubrečený a vyděšený, ale zdravý a neopařený. Čočka byla rozvařená na kaši, ale i tu jsme nakonec snědli.

Jen moje důvěra v to že pokud potřebuji záchranu, tak se mi jí jistě rychle a profesionálně dostane, byla jaksi pošramocena.

Zato byla značně posílena má důvěra v dobré lidi a hlavně v dobré sousedy. Sousedce a jejím dětem jsem koupila nějaké dobroty jako poděkování a je to ta nejlepší a nejmilejší paní, kterou budu do smrti blahořečit.

Jen by mne zajímalo, co by se stalo v případě, že by tam ta moje dobrá víla nebydlela...

Krásný den a s úsměvem přeji všem,
Bleblemcy

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 29. 1. 2013: Tísňové volání - jak často ho využíváme

  • Kdy jste naposledy volala některou z linek tísňového volání a při jaké to bylo příležitosti?
  • Jak často tísňové linky používáte?

Své příspěvky k tomuto tématu mi posílejte nejpozději 29.1.2013 do 14.30 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Jednu z přispěvatelek odměním pěkným dárkem, totiž knihou Výživou proti rakovině z nakladatelství iKAR a také stylovým diářem na letošní rok od firmy Albi. Pokud chcete mít šanci na získání dárku, ať je váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

bookdiar