Tak a je to tady... Dlouho předem avizovaná novelizace zákoníku práce začne platit od 1. března 2004. A zejména v médiích se již rozpoutala diskuse nad otázkou sexuálního harašení. Vyskytují se názory vítající právní řešení celého problému, i hlasy varující před umělým vytvářením problémů a importací hysterického amerického feminismu. Co nám tedy zmiňovaný zákon přinese?

Zákoník práce vymezuje sexuální harašení konkrétně takto: „Sexuálním obtěžováním se rozumí jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů.“

Jako sexuální obtěžování se tedy rozumí stav, kdy dochází k jakékoliv formě verbálního, neverbálního nebo fyzického jednání sexuální povahy, a to při přístupu k zaměstnání, výkonu povolání nebo odborné přípravě nebo k němuž dochází v místě, kde je práce konána, a jehož záměr nebo důsledek vede k porušení důstojnosti osoby nebo vytváří zastrašující, nepřátelské, zahanbující, ponižující, urážející nebo zneklidňující prostředí.
Obtěžování a sexuální obtěžování je považováno za diskriminaci na základě pohlaví. Přičemž za diskriminaci se považuje i podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.

Pokud se žena na pracovišti s touto formou obtěžování setká, má možnost dožadovat u zaměstnavatele nápravy a případně i finančního odškodnění. Je možno také využít pravomocí Úřadů práce, které mají bdít nad dodržováním pracovněprávních předpisů. Zde se dá také získat bezplatná právní rada v otázkách pracovního práva. V krajním případě může žena situaci řešit i soudním sporem.

Jak to však vypadá v praxi na našich pracovištích? Jsou české ženy skutečně předmětem sexuálního harašení a potřebují zákonnou ochranu, nebo se toto zákonné ustanovení může stát i zbraní v ruce žen, kterou se lze zbavit neoblíbeného kolegy nebo nepopulárního šéfa? Jako ve všem, i zde je pravda asi někde uprostřed. Jsou ženy, které jsou opravdu sexuálnímu harašení na pracovišti vystaveny a z důvodu obavy ze ztráty zaměstnání se obávají mu čelit.

Ale určitě žádná z nás nechce docílit stavu, kdy nám mužští kolegové nedají přednost ve dveřích či nám nepomohou do kabátu z obavy, jak může být na jejich jednání pohlíženo.

Co si o tom myslíte? A jak byste takovou situaci řešily vy samy?

Reklama