Reklama

Čtenářka Hanula měla opravdu štěstí na setkání se třemi známými a slavnými lidmi, kteří jsou už všichni bohužel „tam nahoře“. Ale ona na ně nezapomněla a rok co rok jim zapaluje pro vzpomínku svíčky.

Duchové? Pro mě spíše dušičky.
Mým životem se mihly tři slavné dušičky, na které v těchto dnech také vzpomínám a zapaluji jim svíčku.

Bylo nám náct... a moje kamarádka velmi obdivovala tenkrát mladého nadějného hokejistu Ivana Hlinku. Aby nechodila na stadion, kde jednou v létě nároďák trénoval, sama - chodila jsem s ní. I mně byl Ivan velice sympatický. Jeho kolegové si z něj vždy dělali srandu – Ivane, máš tu holky.
Inu, byly jsme puberťačky.
Kamarádka ho obdivovovala celý život a sledovala jeho kariéru a byla jsem to já, kdo jí zavolal tu smutnou zprávu, že Ivan zemřel.

Já jsem se pak platonicky zamilovala do Milana Dufka z Plavců - párkrát jsme se setkali a bylo to příjemné. A byla to zase ona, kdo mi jeden večer volal - sedíš? Ne - tak si sedni.... blbá nešťastná náhoda.... Zůstalo mi jen pár krásných fotografií a novoročenek.

A do třetice - pracovala jsem ve firmě, kde byl vipkou pan Jan Bonaventura (režisér). Mezi námi vzniklo krásné přátelství. Ještě dnes mi chybí ten jeho hlas, kdy se ozvalo v telefonu - Hančí, stavte na kafe, koupil jsem větrníky a jedu k vám. Doktoři mi stejně říkají, že mám fixovanou obezitu, tak si dáme do nosu...
Jednoho dne mi volá kolega - musím ti něco říct, ale nebreč - já toho dne v duchu brečela od rána (bylo výročí úmrtí mého bratra) - Bóňa jim zůstal na stole... šel na nějakou operaci a srdíčko to nevydrželo.

Tak chodíme s kamarádkou po hřbitovech - Ivan je na Olšanech (dodnes nechápu, proč ho tam jeho manželka nechala pohřbít, když on Prahu neměl vůbec rád - vždy říkal - já jedu do Prahy jen že musím a hned zase zpět do Litvínova. ) Tak teď tam leží sám skoro u zdi, za kterou je rušná silnice.  Milan Dufek - na Malvazinkách a Bóňa v Popovičkách - na jeho hrobu je malý vláček (miloval vlaky) a někdy tam někdo položil i plechovku piva.

Hanula

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

Díky vašemu příspěvku jsem se dozvěděla zase něco navíc. Olšany mám projíté křížem krážem, ale na hrob Ivana Hlinky jsem nikdy nenatrefila. Teď už vím, že mám hledat u stěny. Také jsem ho měla moc ráda, jeho knihu jsem přečetla jedním dechem.
No a ostatní dvě slavné dušičky – taky krásná setkání. Máte nádherné vzpomínky, které ani smrt nepřeruší.
Pěkný dušičkový den, dnes na všechny tři svítí sluníčko ))
Saša

Téma dnešního dne: Dušičky a duchové

  • Uctíváte Památku zesnulých?
  • Vzpomínáte s úsměvem nebo s uplakanýma očima?
  • Pokoušela jste se někdy dostat své blízké zemřelé „zpátky k nám“?
  • Máte zkušenosti s duchařinou?
  • Zúčastnily jste se někdy nějaké spiritistické seance?
  • Věříte, že je „něco“ nad námi?
  • Věříte, že nás naši zemřelí „vidí“ a svým způsobem i ochraňují?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Toto téma je mi velmi blízké, a tak se opravdu moc těším na vaše příspěvky.

  • Všem pisatelkám, které se zúčastní dnešního tématu, bude přiděleno 500 bodů do věrnostní soutěže.
  • A jeden nejzajímavější příspěvek bude ještě zvlášť odměněn pěkným dárkem: dvěma knihami z nakladatelství Knižního klubu

knihy