Pocházím z houbařské rodiny. Průměrné. Průměrné proto, že rodinka chodila na houby často a ráda, ale z obav o vymření rodu, sbírala jenom klasiku, znalou  i předškoláčkovi – lišky, hřiby, křemeňáky, babky, podhřiby, podmásníky (klouzky). Vyplatilo se. Rod zůstal zachován.

I já jsem s oblibou hledala a sbírala dary lesa už od dětství, tedy od doby, kdy tady bylo všechno na...no, na ho... houby. Alespoň nějaká adrenalinová aktivita.

 V průběhu života jsem v sobě postupně objevovala čím dál větší vášeň houbařskou. Co vášeň... lov,  posedlost, závislost na podzimním hledání hub. S jiskrou v oku lovím houby a mám pocity ne nepodobné lovci autogramů nebo motýlů. A opět sbírám ty naše  osvědčené – lišky, hřiby, křemeňáky, babky... Zjistila jsem, že lišky v našem kraji už (na rozdíl od mého dětství) nerostou. Ovšem klouzci jsou mnohem větší než tomu bývalo dříve. Čím to je, nevím. Hlavu si s tím nelámu. Hlavu si láme manžel, který mi pomáhá houby zpracovávat, co s tou nadílkou uděláme.

Tak to šlo rok co rok, až do současnosti. I letošní srpen jsem nedaleký lesík podrobila tak detailnímu vyšetřování, že by se Sherlock Holmes nemusel stydět. Nikde nic. Ani prašivka. Aktuální fotku, jako důkaz své vášně, tedy poslat  nemohu. Nezadařilo se. V lese jsem  potkala pouze sousedku, taky na houbách a taky s prázdnou. Na moji žádost, aby mi stála, namísto pěkné babky, modelem, lamentovala, že mám debilní nápady, naopak ona, že za debila nebude, že má kadeřnici na rizikovým těhotenství, na sobě pláťáky od Vietnamců a triko po mladý. 
V mechu pohozené PET láhve jsem zvěčnit nehodlala, neboť den třídění odpadků na Ženě - in už je za námi.
Nicméně, o víkendu jsem slavila svátek. K náležité oslavě patří nejen prímové pití, ale i dobré jídlo. Připravoval manžel a byly to špízy s houbama:

Do mísy naložil posolené kousky kýty a do druhé misky drůbeží maso. Vše posypal grilovacím kořením, nechal v oleji do druhého dne. Na špejle potom střídavě napichoval maso, kolečka cibule, dílky zelené papriky, plátky slaniny, plátky žampionových hlaviček (koupených, protože jsem z lesa přišla s prázdnou). Pomazal hotový špíz směsí oleje s kořením (namíchané grilovací koření, příp. mexické, s pepřem) a za stálého otáčení opékal asi 20 minut na roštu ve venkovním krbu. Chválili všichni přítomní jedlíci!
Popíjení přiměřeného množství alkoholu ke konzumaci přiměřeného množství houbového jídla nevadí. Tvrzení, že na houby se nemá pít alkohol u nás doma neplatí. Přece mám zkušenosti!

Pěkný den, hannah58

Pozn. red. : Text nebyl redakčně upraven.

Ta pasáž se sousedkou mě opravdu pobavila :)


  • Co vám říká houbaření?
  • Otvírá se vám rybička v kapse, jen co vstoupíte na kraj lesa?
  • Jíte to, co si nasbíráte?
  • Co u vás roste? Co znáte? Co sbíráte?
  • Jaké máte zážitky z houbaření?
  • Už jste někdy sebrali tu „nepravou“, nebo dokonce snědli?
  • Jak houby zpracováváte?

ROSTOU, ROSTOU, ROSTOU! I u vás?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: HOUBY

Těším se na vaše příspěvky!

Jeden z vašich příspěvků odměním následující cenou... tričkem s dlouhým rukávem a parfémovaným deodorantem.

tricko

lupa

Reklama