Zdraví

hannah58: Oslovoval nás "Mařenky"

Hodiny tělocviku jsem na základce z duše nenáviděla. Nechápala jsem, proč se mám honit (jako zběhlý pes – lepší příměr mě nenapadá) dokolečka, dokola kolem hřiště, od čáry startovní k rovince cílové, a co mi přinese skok daleký nebo – což se jevilo podstatně horší – skok vysoký.

Přiznám barvu. Švédskou bednu (já ji nazývala "krabicí" ) jsem nepřeskočila. Na tyč jsem nevyšplhala. Nevadilo mi to. Za veverku jsem se nepovažovala. Proč bych měla z vejšky koukat na plešku našeho tělocvikáře Prokeše? No, potěš Prokeš.

Mně bavilo kreslení. A nuťte malířku do kolektivních míčových her typu „vybika“ a další. Záchranou byly omluvenky pro „zdravotní a jiné potíže“. Fakt vysvobození. A věřte, že se normálně neulejvám ani nelajdačím. Na střední moje nechuť k těláku gradovala. Samolibý kantor nás stádně oslovoval „Mařenky“. Nic proti Maruškám, Mariím a Majkám, ale z jeho úst to znělo jasně hanlivě – „Mařena“. Ten tón, ten tón. A my se jmenovaly Danky, Zdenky, Mirky, Hanky…

Tehdy povinný lyžařský výcvik jsem přežila jen díky tomu, že jsem si hned první den vyrobila na patách ukázkové puchýře. A pak mi naši pedagogičtí "takysportovci" dali pokoj a dokonce přidělili vcelku útulný pokojík.  Mohla jsem v klidu a pohodě číst, číst a číst… Dost. O tom jsem už psala.

Na druhé střední jsme tělesnou výchovu neměli. Navíc mě nikdo nesmyslně nehonil po hřišti – odněkud někam a zase zpátky. Jak u blbejch na půdě, že.

Zlatá "druhá střední". Tam jsem si mohla beztrestně při výkladu empatických profesorů celou hodinu kreslit kytičky, čmárat obrazce, vymalovávat domečky.

 V tom svém dospěláckém životě sice nesportuji, ale ráda a často chodím. Po rovině, do kopců, jak je libo. Fyzičku mám. Nezadýchávám se. Záda mě nebolí. Moje kolena nezdobí odřeniny, stehenní kost jsem dosud zlomenou neměla. A víte proč? Protože nesportuju!

hannah58

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Šplh mi také nikdy nešel, ale zatím jsem ho v životě něpotřebovala... :)


Dnešním tématem dne je sport a váš vztah k němu. Ale nebojte se, zkusíme to tentokrát bez úrazů!

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: sport

  • Jak jste na tom se sportováním vy?
  • Vedli vás ke sportu rodiče?
  • Je to vaše černá můra nebo se této zábavě oddáváte často a rádi?
  • Sportujete pravidelně?
  • Jaký sport vám jde?
  • Věnujete se nějakému sportu od malička nebo dokonce závodně?
  • Máte snad nějaké medaile, diplomy?
  • Který sport milujete, přesto na něj nestačíte?
  • Který sport se chystáte teprve zkusit?

Jeden z příspěvků bude odměněn, vybraná čtenářka dostane perličky pro rozjasnění tváří a oční stíny od Avonu.

rozjasnovac

   
06.09.2010 - Zdraví - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. [8] Sluníčko sedmitečné [*]

    My jsme měli na VSO jednoho učitele, který nás oslovoval "Krasomily". Ráda na tuhle školu vzpomínám, dala mi do života hodně zkušeností.

    superkarma: 0 14.07.2015, 15:08:50
  2. [7] Čírina [*]

    To jsem ráda, že nejsem sama. Mě běhání za mičudou taky vždycky přišlo bezúčelné a těláky jsem sabotovala.

    Je pravda, že část svých fobií jsem získala díky sportovní gymnastice, kam jsem chodívala - tak jsem se rozmlátila na přeskoku, že jediné, co jsem pak byla schopná skočit byla roznožka přes kozu a to jen, když jsem měla dobrý den. Po nástupu puberty ani to ne.

    A taky jsem zdavá, protože si na sebe dávám pozor a nepouštím se do pochybných aktivit jménem sport, kde je zranění jen otázka času!Sml57

    superkarma: 0 06.09.2010, 14:45:19
  3. avatar
    [6] navia [*]

    Četli jste Hrdého Budžese? Školní tělocvik není vynalezený kvůli cvičení, ale kvůli trápení tlustých a nešikovných dětí... a to já jsem obojí - říká Helenka Součková, a je to, jako kdybych to napsala já. Běhání jsem nenáviděla, "naštěstí" jsem si cca v sedmičce prudkým růstovým skokem uhnala skoliózu, takže od běhání 1,5 km jsem byla navěky osvobozena. Bavily mě míčové hry, ale celý gympl jsme se učily volejbal a za celé čtyři roky jsme se nedostali k tomu, abychom natáhly síť... furt se jen nacvičovalo podání a přihrávky. Dotěď lituju holky, co volejbal hrály závodně ( a že jsme jich měly ve třídě snad 6) pro ty to muselo být zvlášť zajímavé... Proto docela chápu syna, že se školnímu těláku vyhýbá jak může... neříkám mu to, ale chápu ho.

    superkarma: 0 06.09.2010, 14:06:08
  4. avatar
    [5] enka1 [*]

    Sml16tak, takSml22

    superkarma: 0 06.09.2010, 11:58:42
  5. avatar
    [4] hannah58 [*]

    bludicka — #2 Bludičko, ráda tě vidím. Díky za pochvalu. Sml79

    Díky všem za komenty. Sml59

    superkarma: 0 06.09.2010, 11:55:57
  6. avatar
    [3] vodfon, kolie [*]

    Běhat mě taky nebaviloSml59Hned mě píchalo v bokuSml80Kreslení to mi šlo skvěle, vyhrála jsem i nějakou soutěžSml16Na střední nám vyšla spartakiáda, tak nás aspoň nebuzerovali s atletikouSml80

    superkarma: 0 06.09.2010, 11:36:55
  7. avatar
    [2] bludicka [*]

    Hezké a vtipné. Jako vždycky!Sml16

    1. na komentář reaguje hannah58 — #4
    superkarma: 0 06.09.2010, 11:33:58
  8. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Správně, zdráv je ten, kdož sportu se vyhýbá. Sportem ku trvalé invaliditě Sml67Sml30

    superkarma: 0 06.09.2010, 11:11:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme