Vybídněte Rybu, ať vám vypráví o svých snech a ona nezavře pusu:

Přelom šedesátých a semdesátých let minulého století. Karel Gott zpíval : "Dám půl, dám půl Champs-Elysées" a já byla, díky pánům René Goscinny a Jeana Jacquese Sempré zamilovaná do Mikulášových patálií. Lumpačiny Albína, Kryšpína, Vendelína a ostatních francouzských klučinů jsem znala téměř nazpaměť. V té době jsem dostala knížku Obrázkový paraván. Spisovatelka Madeleine Gilardová napsala poutavý příběh rodiny, žijící v Paříži nedaleko Lucemburské zahrady, se všemi radostmi a starostmi, které k životu patří. No, Paříž. Tu tak moci navštívit. V semdesátkách, chápejte, nemožné. Alespoň pro mne - nemožné.

Francie má pro mě zvláštní osobní kouzlo. Taky už se mi jednou zadařilo. Prošla jsem Cannes, Nice, Marseille, na vlastní oči viděla nenápadnou četnickou stanici v Saint Tropez, ucítila mámivou vůni levandule v Provence a navštívila parfumerií ve vesničce Eze. Všechno proběhlo rychle, hromadně, zájezdově. A "nevzdalujte se, prosím..." , "sejdem se za půl hodinky..."

Já si představuju hřejivý podzimní den ( týden, měsíc)  v Paříži. Přimhouřím oči a vidím vše, jako na dlani - Elysejský palác, Vítězný oblouk, Louvre...koušu bagetu, přikusuju sýr a zapíjím vínem. Projdu tržnici a nakupuju. V Paříži...chtěla bych se zdržet...nespěchat, dostat se pod kůži všednímu životu obyčejných lidí. Když se sen splní, přestane být snem...a sny jsou od toho, aby se plnily. Tak třeba...věřím, že vykročím do reality,

hannah58

Text nebyl redakcí upraven.

Už jsem to tu dneska říkala jednou. Paříž je nádherná. Ani maličko se vám nedivím.

Které místo na Zemi je vaším cestovatelským snem?

redakce@zena-in.cz

Reklama