Zatímco v řadě domácností to už v těchto dnech voní vanilkou a skořicí, v domácnosti Hanky to voní nejvýš desinfekčními a mycími prostředky, tu a tam spojené s vůní vánoční svíčky. Než by pekla vánoční cukroví, to radši dvakrát vygruntuje celý byt.

Příběh Hanky a jejího (ne) pečení vánočního cukroví

cukroví

Hanka má byt jako ze škatulky. Všechno dokonale sladěné, uspořádané, na zemi nenajdete ani smítko a kuchyňská linka se sporákem pomalu hážou prasátka, jak jsou vyleštěné. A tak zůstávají i o Vánocích.

Hanka na vaření, natož na pečení, nikdy moc nebyla. Už na střední škole snila o tom, že si najde bohatého manžela, se kterým se bude stravovat převážně po restauracích, protože pobyt u plotny doslova nesnáší. Tuto averzi získala už v dětství od své matky, která dávala velmi okatě najevo, jak trpí tím, že musí vařit, a jak ji to nebaví. Na Vánoce nepekla, cukroví jim nosila babička.

Když se Hanka seznámila se svým budoucím manželem Petrem, hned na prvním rande mu hlásila, že nevaří, že to neumí, a ani se to nemíní učit. Vaření ale bylo to poslední, co v tu dobu Petra zajímalo. Navíc jeho maminka, oproti Hančině skvělá kuchařka, vařila a pekla moc ráda a pokaždé ji těšilo, jak u ní nevěstě chutná.

Zhruba po roce známosti se Hanka s Petrem vzali. Petr měl (a dodnes má) dobré a výnosné zaměstnání a také Hanka měla dobrou práci. Tak jim přišlo celkem normální, že doma si uvařili nanejvýš čaj a jinak se stravovali po restauracích. Petr ji k vaření nenutil, myslel si, že až přijdou děti, tak stejně bude muset vařit.

To se ale splet. Když se jim narodili o dva roky později kluci, dvojčata, Hanka uvařila nanejvýš sunar, ale tím její veškeré kuchařské umění skončilo. Obědy si nechává dovážet s tím, že to vyjde levněji. A co se týká vánočního cukroví, od toho tu byla dlouhou dobu Petrova maminka. A když už ji pak pečení cukroví zmáhalo a Hance řekla, ať se nezlobí, že už toho má hodně, žádný problém, Hanka šla a cukroví koupila.
Jenže nikdy nebylo jako to „od maminky“ a Petr jí to rok co rok vyčítá, že by mohla zkusit aspoň rohlíčky.
„Zbláznil ses? Víš, jaká je to piplačka? Viděla jsem to u tvé mámy. Kdo by pak umýval tu kuchyň?“

Ta ostatně zůstane nedotčena i letos na Štědrý večer, každý rok totiž chodí i s oběma kluky na slavnostní večeři do nedaleké restaurace. Dělají to tak už sedm let, od doby, kdy začali kluci chodit do školy. Předtím trávili Vánoce u tchyně.
A potom přijdou domů, rozbalí si honosné vánoční dary a malinkou krabičku kupovaného cukroví, po které se jen zapráší.
Holt, jak si to kdo zařídí, taková to má. Hlavně že nejsou po stole drobky. :)

Čtěte také:

Reklama