Bulvár

Handicapovaní mezi námi 7. - Epileptici ve stínu

"Šest milionů Evropanů trpících epilepsií má plné právo na léčbu odpovídající současným poznatkům a možnostem. Právo na takovou léčbu lze považovat za jedno ze základních lidských práv. Stejně tak má těchto šest milionů lidí právo na informace o svém onemocnění, o svých možnostech a o svých omezeních. I těchto šest milionů lidí chce a má právo navštěvovat školy, získávat a zastávat zaměstnání a navazovat mezilidské vztahy, stejně jako všichni ostatní obyvatelé Evropy. Šest milionů epileptiků touží po tom, aby byly rozvíjeny edukační aktivity směřující k vymýcení přežívajících dezinformací, předsudků a pověr vážícím se k jejich onemocnění. Šest milionů lidí postižených epilepsií si přeje vystoupit ze stínu." - Hanneke de Boer

Posedlí a svatí
Epilepsie je nejčastějším vážným onemocněním mozku. Jako fenomén je opředena mnoha předsudky a mýty, které mají své kořeny v historii a jsou velmi těžko překonávány. Jako tomu bylo u mnoha dalších jevů, lidé cítili potřebu vysvětlení a hledali příčiny a smysl epileptických záchvatů. Vysvětlení byla různá - paradoxně nejčastější byly dvě navzájem se popírající teze - posednutí ďáblem a osvícení duchen svatým. Podle toho, který z těchto dvou či mnoha dalších názorů v dané společnosti převládal se k lidem s epilepsií přistupovalo.

Změna konzistence mozku
Přesto dlouhým obdobím rozmlžených pověr probleskovaly i okamžiky na svou dobu až jasnozřivého poznání. Již v roce 400 před naším letopočtem napsal Hippokrates: "Myšlenka, že tato nemoc pochází od bohů je pouze zástěrkou pro nevědomost a podvodné praktiky těch, kteří tento názor kážou. To, že nemoci vkládají do vínku božskost, jen dokazuje, jak jsou sami bezbožní. Bohové totiž nečiní tělo nečistým, tak jak tomu tito šarlatáni věří. Příčina epilepsie tkví v mozku a záchvat způsobuje zima, slunce a vítr, jež mění jeho konzistenci."

Epileptici patří do ústavu
Pověst epilepsie však neměla na růžích ustláno ani během minulého století a lidé, kteří jí trpí se s mnoha potížemi, které nemají ani zdaleka zdravotní charakter, potýkají dodnes. Mezi nejkřiklavější ústrky epileptiků patří skutečnost, že i v některých "civilizovaných" zemích (Skandinávie, některé státy USA) nesměli lidé s epilepsií až do 70. let dvacátého století uzavírat sňatky a mít děti. Mnohde byli zavírání do ústavů bez ohledu na mentální úroveň a schopnost samostatného života, jinde byl jejich společenský život omezen mnoha zákazy.

Epileptici ve škole
Mezi strasti, které tyto lidi provázejí dnes patří nejčastěji potíže při vzdělávání, získávání zaměstnání, navazování vztahů a někdy i kontakty s okolním světem. Těžký život epileptika začíná již v dětství, se školní docházkou a hledáním kamarádů. Učitelé se často necítí být připraveni na to, mít ve své třídě dítě s epilepsií. Nejsou dostatečně vybaveni informacemi o povaze onemocnění, o tom, jak tato nemoc ovlivňuje školní výsledky, a v neposlední řadě jim chybí vědomosti jak jednat v momentě, kdy dítě dostane záchvat. Známým příkladem potíží, které tato neznalost může způsobit, je obviňování dítěte trpícího absencemi - krátkými záchvaty s výpadkem vnímání - z nepozornosti. Ale nejen to, děti trpící epilepsií mají určitá výchovná a vzdělávací specifika, jejichž neznalost může vést k tomu, že jejich intelekt a nadání nebudou dostatečně využity. Ideální učitel by měl mít nejen všechny tyto znalosti, ale také být schopen problém náležitě vysvětlit spolužákům a taktně působit na vztahy ve třídě s ohledem na postižené dítě.

Může epileptik pracovat?
Rovněž co se týče zaměstnání, mají lidé s epilepsií značně ztíženou startovní pozici. Většina ukazatelů potvrzuje, že si nevedou na trhu práce tak dobře, jako ostatní. Nezaměstnanost mezi nimi je vyšší než v ostatní populaci, častější je také zaměstnání neodpovídající zkušenostem a kvalifikaci postiženého. Přestože většina odborníků z oblasti epileptologie je přesvědčena, že mnoho jejich pacientů si v zaměstnání může vést stejně dobře jako ostatní lidé, tento názor není veřejností a především zaměstnavateli bohužel stále přijímán. Mnoho pacientů se setkává s tím, že jejich nemoc je vnímána jako přítěž, která je oproti dalším kandidátům znevýhodňuje, a to někdy velmi výrazně.

Pověry a mýty
I dnes, přes stále se zdokonalující poznání procesů způsobujících epileptické záchvaty, odráží některé postoje společnosti vůči lidem s touto nemocí pozůstatky pověr. Nejvyšší soud USA v jednom ze svých rozhodnutí prohlásil, že "pohled do historie nám ukazuje, že strach mnohem více než handicap sám o sobě je příčinou diskriminace lidí s handicapy". Tento strach je často způsoben nevědomostí. Mezi časté pověry například patří, že se epileptikům má při záchvatu mezi zuby vkládat peněženka nebo řemen (při těchto pokusech dojde často k daleko větší traumatizaci než bez nich), že epileptik není schopen samostatného života (mnoho epileptiků pozná, že se záchvat blíží, pro některé lze vycvičit psy, kteří dokáží na blížící se záchvat upozornit) nebo že epilepsie se vždy projevuje velkými záchvaty (intenzita záchvatů může být různá, někdy jde jen o krátké výpadky pozornosti, změněné vnímání, nestandardní chování a při jedné formě záchvatů může dokonce epileptik normálně reagovat, někam dojít nebo dojet, není si však svého počínání vědom).

Několik pravd o epilepsii:
Epilepsie je fyzická dispozice způsobující dysfunkci mozku
Epilepsie není nakažlivá
Existuje mnoho různých druhů záchvatů - od malých, trvajících vteřiny, po velké záchvaty s křečemi
Pro mnoho lidí trpících epilepsií je mnohem tíživějším problémem postoj lidí než záchvaty samotné
Epilepsií může onemocnět každý z nás - postihuje příslušníky všech společenských skupin, nezávisle na věku, rase a sociální třídě

Jestliže další zlepšování vyhlídek lidí trpících epilepsií zůstává v rukou odborných lékařů, pak postoje k nim jsou záležitostí nás všech. Záleží totiž na tom, co o epilepsii víme, jak tyto znalosti zhodnotíme, a jak se podle nich dovedeme chovat. Zda tedy i my podáme nemocným s epilepsií pomocnou ruku.

s využitím textů ze stránek www.epilepsie.cz

Další informace můžete získat také zde.

Znáte ve svém okolí někoho nemocného epilepsií? Nebo je někdo z Vašich blízkých epileptik? Věděla byste, co dělat při záchvatu? Myslíte si, že lidé s epilepsií mohou řídit auto? Znáte nějaké slavné epileptiky?

   
21.08.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [38] edith1975 [*]

    Naštěstí nejsem epileptická

    superkarma: 0 28.08.2006, 01:08:47
  2. avatar
    [37] Heisy [*]

    já měla epi záchvaty při otravě plynovými výpary, jinak jsem byla zdravá, dr. mi chtěl zabavit i řidičák, když jsem se odstěhovala z podnájmu tak jsem žádný záchvat neměla a doteď cca po 8 letech

    superkarma: 0 26.08.2006, 19:27:03
  3. avatar
    [35] Tanzi [*]

    karymary: bohužel to tak vždy není.

    superkarma: 0 21.08.2006, 20:26:59
  4. avatar
    [33] Tanzi [*]

    Kačenka V.: přeju ti v životě hodně štěstí a třeba už ani žádný epi záchvat nebude.
    moc bych ti to přála.

    superkarma: 0 21.08.2006, 19:26:25
  5. avatar
    [29] Tanzi [*]

    monca13: děkuju, ale myslím, že ted má dobře nastavenou lékovou hladinu a tak je to zatím bez záchvatů.

    superkarma: 0 21.08.2006, 16:48:04
  6. avatar
    [28] monca13 [*]

    měla jsem před lety v práci kolegu epileptika, opravdu to neměl lehké a dlouho si pracovní místo neudržel

    superkarma: 0 21.08.2006, 16:42:35
  7. avatar
    [27] monca13 [*]

    Tanzánie: vím, máš to moc těžké, držím palce, aby se to dařilo pomocí léků zvládat

    superkarma: 0 21.08.2006, 16:40:51
  8. avatar
    [26] Aktij [*]

    Mojí skorošvagrové začaly epizáchvaty po operaci nádoru na mozku, měla jich i několik denně, teď tak jeden za 14 dní. Bohužel, asi se nedostane ani z epilepsie

    superkarma: 0 21.08.2006, 15:35:10
  9. [25] FAXÍK [*]

    hodně zdraví a síly všem epileptikům

    superkarma: 0 21.08.2006, 13:50:39
  10. avatar
    [24] renata.mi [*]

    tak já a děti trpíme jen alergiemi,moc všem držím palečky aby to přešlo,pokud to jde

    superkarma: 0 21.08.2006, 12:41:34
  11. avatar
    [20] aiša [*]

    mám syna s epilepsii vypadalo to že v pubertě se jí zbaví dokonce byl bez prášků bohužel už je zase bere velký záchvat neměl už dlouho ale takové my tomu říkáme zakoukání občas mívá ale málokdy a jinak je lepší když se to nikomu neříká vždy sme pečlivě vybíraly komu něco říci (jako učitelka ve školce nebo ve škole a tak a to jen pro případ záchvatu a pomoci při něm )jinak pro každou mámu je to určité zatížení hlavně nervové

    superkarma: 0 21.08.2006, 11:40:02
  12. avatar
    [19] Kocicka [*]

    zjistla jsem že dost hodně lidí v mém okolí trpí touto nemocí a radši to skrývá než by ... měli nálepku ...a a nejsou to žádný polovzdělanci naopak. Ale nemoci si nevybírají.

    superkarma: 0 21.08.2006, 11:07:22
  13. avatar
    [18] Tanzi [*]

    Ryta: můj syn byl 10 let bez záchvatů..ale dopředu jsme byli upozorněni, že právě puberta to může vrátit. A bohužel se tak stalo.
    Až po pubertě máme šanci, že se toho (možná) na trvalo zbaví.

    superkarma: 0 21.08.2006, 11:05:17
  14. avatar
    [17] Ryta [*]

    Moje sestra jí také trpí a zatím to vypadá, že by se jí mohla zbavit. Dr. jí dává velkou naději, že jí to do puberty přejde, snižuje jí dokonce i dávkování prášků tak doufám, že se toho zbaví

    superkarma: 0 21.08.2006, 10:50:16
  15. avatar
    [16] opicka [*]

    Byla jsem teď s týden v nemocnici a hrozně mne tam překvapilo, kolik dětí má epilepsii. Během těch osmi dnů co jsme tam pobyli, jsem poznala čtyři takto "postižené" mrňousky . Doufám, že tohle syna nepotká, už tak máme dost problémů (u chirurgů budem zřejmě častými hosty)

    superkarma: 0 21.08.2006, 10:34:11
  16. avatar
    [15] ALUDNEV [*]

    Jsem ráda že moje děti nic takového nemají.

    superkarma: 0 21.08.2006, 10:33:53
  17. avatar
    [14] Tanzi [*]

    Můj syn je epileptik.
    První a na dlouho poslední záchvat (grand mal) se mu objevil v 5 letech.
    Byl zaléčený a dlouhých 10 let byl bez záchvatu .
    Pochopitelně pořád bral léky.
    V pubertě se mu záchvaty vrátily..opět velké s křečema.
    Vždy je zatím měl v noci ve spánku.
    Bylo mu zvýšené dávkování léků a už jsme zase více jak půl roku bez záchvatů.

    Víte epiepsie není nic příjemného, ale jak jste se dole mohli dočíst nemá nic společného s inteligencí.
    Co bych za to dala, kdyby náš syn měl "jenom" epilepsii.

    superkarma: 0 21.08.2006, 10:01:54
  18. avatar
    [13] Beruška1 [*]

    Jsem vyléčená epileptička, žádné záchvaty jsem nikdy neměla, jenom se u mě projevovalo takové to 5sekundové nevnímání okolí. Dneska řídím auto bez problémů, IQ mám tak vysoké, že si o něm mnoha tzv. pánů inženýrů a doktorů může nechat jenom zdát. Jediná věc mi vadila za komunistů, že mě doktorka zakazovala jezdit na tábory a školní akce.

    superkarma: 0 21.08.2006, 09:21:44
  19. avatar
    [12] Bubla1 [*]

    Moje kamarátka má kluka který jde do 2třídy a v první mu zjistili že má epilepsii a tedkom přrs prázdniny se mu to zhoršilo.Hlavně bolesti hlavy.Ona je hodně statečná,ale tohle jí muselo dostat.

    superkarma: 0 21.08.2006, 09:16:46
  20. avatar
    [11] Zzuzzka [*]

    Doufám, že se s tímto nikdy nesetkám

    superkarma: 0 21.08.2006, 09:15:36
  21. avatar
    [10] wich [*]

    Tato nemoc je strašná. Ovládá člověka, komplikuje mu život a taky je to pro něj určitě ponižující .

    A taky mě štve lidský hyenismus. Jednou jsem vystupovala z tramvaje a na protější zastávce jsem viděla třepat se na zemi v křečích slečnu, než jsem k ní doběhla, zavolala jsem záchranku (přijela skoro za půl hodiny ). Když jsem slečně pohlédla do tváře, zjistila jsem, že je to sousedka . Na zastávce stálo kolem dvaceti lidí a nepomohl jí ani jeden, až pošťačka, která s sebou táhla obrovskou kabelu a měla naspěch.... Většina lidí kolem byli důchodci, kteří měli na práci a měli jen kecy, že je ta ženská ožralá nebo nafetovaná. Nesnáším tohle pokrytectví A to se najdou ještě takové zmije, že dokáží člověka v epizáchvatu okrást

    superkarma: 0 21.08.2006, 09:10:18
  22. avatar
    [9] RenataF [*]

    U mé kamarádky se epilepsie objevila po operaci nádoru na mozku a následném ozařování.

    superkarma: 0 21.08.2006, 08:57:16
  23. [7] georg [*]

    Dcera trpěla febrilními křečemi, hrozilo jí, že se díky tomu u ní rozvine epilepsie. Takže měla poměrně dost omezení - zákázáno cestování dopravním prostředkem déle než hodinu, kolotoče, houpačky a další. Nepříjemné bylo, že měla zakázaný normální tělocvik. Přibližně v 10 letech se její stav zlepšil a najednou nebexistovaly žádné zákazy a omezení. Měly jsme co dohánět.
    Slavným epileptikem je sympatický herec M.Donutil.

    superkarma: 0 21.08.2006, 08:45:37
  24. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Náš známý - epileptik - i řídí auto, protože díky lékům byl roky bez záchvatu. Je VŠ s dobrou prací

    Ale pokud si vzpomínám, sestřina spolužačka za komančů nedostala doporučení na SŠ kvůli epilepsii. Soudružka výchovná poradkyně byla papežštější než papež

    superkarma: 0 21.08.2006, 08:42:37
  25. [5] Olca [*]

    žádného neznám

    superkarma: 0 21.08.2006, 08:16:06
  26. [4] Januše [*]

    já jsem bohužel epileptik. O řízení auta si mohu nechat jen zdát. Je to dost nepřéjemné, kdž vás v práci nebo doma najdou na zemi a vy si nic nepamatujete.

    superkarma: 0 21.08.2006, 07:56:02
  27. avatar
    [3] Stana55 [*]

    Nikdy jsem se stím nesetkala ,neumím si to ani představit

    superkarma: 0 21.08.2006, 07:37:00
  28. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    Můj manžel trpí epilepsií od dětství, naštěstí má převážně pouze záchvaty petit mal, velký záchvat tak jednou za pět let i déle. V dětství to bylo horší, epilepsie se s věkem zlepšuje. Vystudoval dvě vysoké školy, má dobrou práci a ostrakizován se necítí - ale je pravda, že se o tom nikomu nezmiňuje, ale pravda je, že se ho na to nikdo při žádných pohovorech neptal. Mně jeho onemocnění nijak nevadí, ostatně jemu také nevadí moje hypotyreóza.

    No a pochopitelně vím přesně, jak je třeba si počínat při epileptickém záchvatu, mám nastudované příručky, ostatně jsem to musela již aplikovat i v praxi - naštěstí pouze dvakrát za celý náš vztah.

    superkarma: 0 21.08.2006, 04:07:30
  29. [1] MÁRINKA [*]

    Mám epilepsii od dětství typu grand mal. To znamená velké záchvaty. Ale skutečně to není to nejhorší. Nejhorší je, že to musím celý život před okolím, kromě těch nejbližších tajit. Proč ? Lidé možná nevědí jak reagovat nebo se chovat a cítí se trapně. To je jeden druh lidí. Druzí se domnívají, že když vám podají ruku, můžete je nakazit. Bohužel, takový postoj měli i lidé velmi vzdělaní. A v dětství ? Nechtějte vědět jak dokáží být kruté děti k postiženému spolužákovi. Já jsem měla v životě štěstí, že jsem potkala muže, kterému toto onemocnění vůbev nevadilo. Mám dvě dospělé děti. Ale když se zeptáte jiných epileptiků, řeknou vám bohužel podobné pocity. Setkala jsem se už i s názorem, že epilepsie znamená totéž jako snížená inteligence.

    superkarma: 0 21.08.2006, 03:53:48

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme