"Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí." - Helena Kellerová

Svět, v němž významy nejsou neseny zvukem, je pro slyšícího člověka představitelný jen stěží. Stejně obtížně představitelný je pro slyšícího jazyk bez zvuku. A přesto mezi námi žije řada lidí, kteří se dorozumívají bez pomoci mluveného slova. Jaký je jejich svět?

Myslíme tak, jak mluvíme
I když se většina z nás domnívá, že je horší být slepý než hluchý a i když je člověk tvor převážně vizuální (tedy většinu podnětů vnímáme zrakem), je sluch mnohem důležitější, než se nám může zdát. Sluch nám totiž zprostředkovává sociální kontakt a řeč – a obojí vede v ranném věku k rozvoji myšlení. Zatímco člověk, který ztratil sluch později, může svůj handicap kompenzovat pomocí četby a posléze se naučí znakovou řeč, je od narození neslyšící dítě často omezeno ve vývoji a dochází tak k pomalejšímu rozvoji myšlení, někdy dokonce i k jisté retardaci. Řeč totiž úzce souvisí s naším myšlením – ovlivňuje ho a je jím ovlivňována. Velmi zjednodušeně by se dalo říci „myslíme tak, jak mluvíme“. I proto je nezbytné, aby byla vada dítěte odhalena co nejdříve a aby se také rodiče co nejdříve naučili znakovou řeč – zrak dítěte je totiž v raném věku méně dokonalý, než zrak dospělého, a tak dítě nemůže zpočátku ani odezírat. Při včasném zásahu naštěstí probíhá rozvoj neslyšícího dítěte normálně a intelekt není nijak postižen.

Renata fajn a prima holka
O tom, jak myslí člověk, vyrůstající ve světě znakové řeči se vede celá řada diskusí. Něco málo nám odhalí psané texty z pera neslyšících, přesto je však pro nás nesnadné pochopit svět, v němž nelze komunikovat zvuky. Tak např. jisté rysy češtiny psané českými neslyšícími, v podstatě ,,nečeskosti", poukazují na to, že neslyšící špatně rozlišují mezi slovesy existence a vlastnictví. V jejich psaném projevu se proto setkáme s větami jako „měla jsem překvapená“, „jsem velkou radost“ a podobně. Časté je také vypouštění sponových sloves („ruka dobrá“, „Renata fajn a prima holka“) a potíže s vyjadřováním času a modality („minulý chodit na vánoce 27. února v Praze“, „buď musí vydržet“). Neslyšící také často užívají absolutní zápor („protože já sama a vůbec vypravuje mně“, „ve škole vůbec líbilo a děti holky a kluci vždycky pomlouvají“), formálně nerozlišují vyjadřování důvodu a důsledku („zítra pojedeme na vlaku lyžovat, proto zítra to budou málo lidí, proto oni chodí do práce“) atd.

Co je znaková řeč?
Znakovou řečí se rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština. Přičemž český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem neslyšících v České republice. Je to přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. Znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka. Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je integrální součástí českého znakového jazyka a znakované češtiny, kde se využívá k odhláskování cizích slov, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka

Jak se chovat k neslyšícím?
Kontakt s neslyšícím člověkem pro nás obvykle bývá nesnadný. Jak se tedy máme chovat, aby komunikace příliš nevázla? Především než začnete mluvit, upozorněte na to neslyšícího (nejlépe dotykem). Hovořte pak tak aby vám dobře viděl na rty – tedy nikoliv zády k němu, nezakrývejte si tvář a podobně. Zároveň v místnosti nestůjte zády k oknu, nebo ke zdroji světla. Nehovořte příliš rychle, ale ani se nesnažte slabikovat. Nekřičte. Mluvte naopak bez hlasu. Pomůže vám to lépe artikulovat. A nezapomínejte, že odezírání je na pozornost nesmírně náročná a únavná činnost a někteří neslyšící odezírat neumí. Používejte všeobecně známá slova, jednoduché věty, vyhněte se složitým výrazům, cizím slovům, ironii a hlavně se vždy ujistěte že vám váš partner v komunikaci rozumí. Pokud umíte prstovou abecedu, můžete ji použít. Pokud si nebudete rozumět použijte papír a tužku. Berte ovšem v úvahu, že neslyšící (netýká se to samozřejmě všech) mívají malou slovní zásobu a čeština je pro ně cizí jazyk. Proto buďte i ve psané formě struční, používejte jednoduché věty a vynechávejte zbytečná slova (slova, která pro smysl věty nejsou důležitá). Pokud je přítomen tlumočník, vždy mluvte na neslyšícího, ne na tlumočníka.

Jazyková a kulturní menšina
Od počátku 60. let, především zásluhou lingvistiky, dochází k postupné a velmi zásadní proměnu většinového přístupu k hluchotě. Hluchota přestává být nahlížena jako handicap, který vyděluje ,,abnormální" z ,,normálu", rozdíly mezi slyšícími a neslyšícími začínají být (postupně i nejen v rámci lingvistiky) interpretovány ne jako odchylka od většinové normy, ale jako přirozené kulturní rozdíly. Neslyšící se definují jako jazyková a kulturní menšina s právem na vlastní jazyk, sílí respekt k tomuto jazyku i respekt k specifické kultuře, jež je s ním spjata. Neslyšící jsou zkrátka přijímáni nikoli jako lidé, kteří nemluví, ale jako ti, kteří mluví jiným jazykem. A je na nás, naučit se jim rozumět.

Setkala jste se už někdy s neslyšícím člověkem? Jak se vám s ním komunikovalo? Dovedete si představit, že byste neslyšela? Co byste udělala, kdyby se vám narodilo neslyšící dítě?

S použitím materiálů organisace Česká unie neslyšících  (www.cun.cz) a portálů www.ruce.cz www.ticho.cz a www.neslysici.cz

Reklama