Bulvár

Handicapovaní mezi námi 2. - Věčné ticho

"Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí." - Helena Kellerová

Svět, v němž významy nejsou neseny zvukem, je pro slyšícího člověka představitelný jen stěží. Stejně obtížně představitelný je pro slyšícího jazyk bez zvuku. A přesto mezi námi žije řada lidí, kteří se dorozumívají bez pomoci mluveného slova. Jaký je jejich svět?

Myslíme tak, jak mluvíme
I když se většina z nás domnívá, že je horší být slepý než hluchý a i když je člověk tvor převážně vizuální (tedy většinu podnětů vnímáme zrakem), je sluch mnohem důležitější, než se nám může zdát. Sluch nám totiž zprostředkovává sociální kontakt a řeč – a obojí vede v ranném věku k rozvoji myšlení. Zatímco člověk, který ztratil sluch později, může svůj handicap kompenzovat pomocí četby a posléze se naučí znakovou řeč, je od narození neslyšící dítě často omezeno ve vývoji a dochází tak k pomalejšímu rozvoji myšlení, někdy dokonce i k jisté retardaci. Řeč totiž úzce souvisí s naším myšlením – ovlivňuje ho a je jím ovlivňována. Velmi zjednodušeně by se dalo říci „myslíme tak, jak mluvíme“. I proto je nezbytné, aby byla vada dítěte odhalena co nejdříve a aby se také rodiče co nejdříve naučili znakovou řeč – zrak dítěte je totiž v raném věku méně dokonalý, než zrak dospělého, a tak dítě nemůže zpočátku ani odezírat. Při včasném zásahu naštěstí probíhá rozvoj neslyšícího dítěte normálně a intelekt není nijak postižen.

Renata fajn a prima holka
O tom, jak myslí člověk, vyrůstající ve světě znakové řeči se vede celá řada diskusí. Něco málo nám odhalí psané texty z pera neslyšících, přesto je však pro nás nesnadné pochopit svět, v němž nelze komunikovat zvuky. Tak např. jisté rysy češtiny psané českými neslyšícími, v podstatě ,,nečeskosti", poukazují na to, že neslyšící špatně rozlišují mezi slovesy existence a vlastnictví. V jejich psaném projevu se proto setkáme s větami jako „měla jsem překvapená“, „jsem velkou radost“ a podobně. Časté je také vypouštění sponových sloves („ruka dobrá“, „Renata fajn a prima holka“) a potíže s vyjadřováním času a modality („minulý chodit na vánoce 27. února v Praze“, „buď musí vydržet“). Neslyšící také často užívají absolutní zápor („protože já sama a vůbec vypravuje mně“, „ve škole vůbec líbilo a děti holky a kluci vždycky pomlouvají“), formálně nerozlišují vyjadřování důvodu a důsledku („zítra pojedeme na vlaku lyžovat, proto zítra to budou málo lidí, proto oni chodí do práce“) atd.

Co je znaková řeč?
Znakovou řečí se rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština. Přičemž český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem neslyšících v České republice. Je to přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. Znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka. Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je integrální součástí českého znakového jazyka a znakované češtiny, kde se využívá k odhláskování cizích slov, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka

Jak se chovat k neslyšícím?
Kontakt s neslyšícím člověkem pro nás obvykle bývá nesnadný. Jak se tedy máme chovat, aby komunikace příliš nevázla? Především než začnete mluvit, upozorněte na to neslyšícího (nejlépe dotykem). Hovořte pak tak aby vám dobře viděl na rty – tedy nikoliv zády k němu, nezakrývejte si tvář a podobně. Zároveň v místnosti nestůjte zády k oknu, nebo ke zdroji světla. Nehovořte příliš rychle, ale ani se nesnažte slabikovat. Nekřičte. Mluvte naopak bez hlasu. Pomůže vám to lépe artikulovat. A nezapomínejte, že odezírání je na pozornost nesmírně náročná a únavná činnost a někteří neslyšící odezírat neumí. Používejte všeobecně známá slova, jednoduché věty, vyhněte se složitým výrazům, cizím slovům, ironii a hlavně se vždy ujistěte že vám váš partner v komunikaci rozumí. Pokud umíte prstovou abecedu, můžete ji použít. Pokud si nebudete rozumět použijte papír a tužku. Berte ovšem v úvahu, že neslyšící (netýká se to samozřejmě všech) mívají malou slovní zásobu a čeština je pro ně cizí jazyk. Proto buďte i ve psané formě struční, používejte jednoduché věty a vynechávejte zbytečná slova (slova, která pro smysl věty nejsou důležitá). Pokud je přítomen tlumočník, vždy mluvte na neslyšícího, ne na tlumočníka.

Jazyková a kulturní menšina
Od počátku 60. let, především zásluhou lingvistiky, dochází k postupné a velmi zásadní proměnu většinového přístupu k hluchotě. Hluchota přestává být nahlížena jako handicap, který vyděluje ,,abnormální" z ,,normálu", rozdíly mezi slyšícími a neslyšícími začínají být (postupně i nejen v rámci lingvistiky) interpretovány ne jako odchylka od většinové normy, ale jako přirozené kulturní rozdíly. Neslyšící se definují jako jazyková a kulturní menšina s právem na vlastní jazyk, sílí respekt k tomuto jazyku i respekt k specifické kultuře, jež je s ním spjata. Neslyšící jsou zkrátka přijímáni nikoli jako lidé, kteří nemluví, ale jako ti, kteří mluví jiným jazykem. A je na nás, naučit se jim rozumět.

Setkala jste se už někdy s neslyšícím člověkem? Jak se vám s ním komunikovalo? Dovedete si představit, že byste neslyšela? Co byste udělala, kdyby se vám narodilo neslyšící dítě?

S použitím materiálů organisace Česká unie neslyšících  (www.cun.cz) a portálů www.ruce.cz www.ticho.cz a www.neslysici.cz

   
17.07.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [5] jitejoma [*]

    Narodilo se mi druhé dítě a já začala sledovat, že je jinačí než starší syn.Dcera byla strašně hlučná,skoro nemluvila,žádné mama atd. řekla jsem dr,že asi neslyší. Byla jsem přecitlivělá. Zkusila jsem to po půl roce, Dověděla se ,že dcera bude asi trochu zaostalá at to neřešim. šla jsem na ORL, nevzali mě protože nemám doporučení, změnila jsem pediatričku,přečetla si kartu a řekla at nepřeháním, že nesmim děti tak pozorovat. Přestěhovali jsme se, další pediatrička bez řečí po sdělení mého podezření, poslala dceru na vyšetření kde nám řekli, že jmse měli pravdu a dcera má ztrátu 90 dcb na obou ouškách.Mě osobně se ulevilo, protože jsme věděla, že konečně se něco začne dít a budu moct s malou dohnat všechno co neuměla, protože neslyšela. Sluchadla dostala ve 3a půl letech. V září bude integrovaná do běžné základky a já doufám, že tam všechno zvládne. Je to šikulka.

    U další dcery jsme nechala pro jistotu udělat vyšetření asi v roce a půl, přesto že mluvila něco se mi nezdálo. Má ztrátu 60 dcb na obou ouškách. Je integrovaná v církevní školce.

    Nejkrásnější bylo, když Aninka(starší dcera) po pár týdnech co měla sluchadla řekla: maminko, pták..a on zpívá!! já ho slyším..Přiznám, tehdy jsem se rozbrečela jako malá holka

    superkarma: 0 20.06.2011, 09:58:58
  2. avatar
    [4] Ťapina [*]

    Sice prý většinu informací celkových získáváme zrakem, ale snad 80 % PODSTATNÝCH informací získáváme sluchem. Jinými slovy, když pojedu na kole, je důležitější, abych věděla, že za mnou jede auto, než že vepředu kvete strom.

    superkarma: 0 17.07.2006, 15:43:14
  3. avatar
    [3] Markýza [*]

    ........je od narození neslyšící dítě často omezeno ve vývoji a dochází tak k pomalejšímu rozvoji myšlení, někdy dokonce i k jisté retardaci. ..........

    Ano prosím, přesně takto argumentoval posudkový lékař, když jednomu z mých klientů - dvanáctiletému chlapci od narození těžce nedoslýchavému - odmítl dát průkaz ZTP/P s poukazem na to, že přece není retardovaný

    superkarma: 0 17.07.2006, 15:05:55
  4. avatar
    [2] vlcice [*]

    I Ti, kteří příjdou o sluch během života jsou na tom dost špatně. Většina z nás si myslí, že naše prostorová orientace je založena čístě na zraku. Ale to je velký omyl.
    Měla jsem možnost vyzkoušet si to na vlastní kůži. Léta jsem slyšela na jedno ucho a nedávno se to začalo zhoršovat. Navíc jsem začala slyšet hůř i na to druhé ucho.
    Díky tomu se mi stávalo, že ke mne někdo přišel ze strany, na kterou jsem neslyšela a já jsem o něm nevěděla, dokud jsem ho nepatřila. Neustále jsem se díky tomu lekala. Většinu padajících věcí člověk zaregistruje nejprve sluchem a teprve pak na místo hluku pohlédne. Neslyšící se tak padajícím (letícím, jedoucí.....atd.) věcem vůbec nemusí vyhnout. Ani nemusí zaregistrovat, že na něj něco padá. Když přijíždí na nepřehlednou křižovatku auto ze sousední ulice a vy jej ještě nevidíte, můžete jej slyšet. Já jsem však všechny zvuky slyšela jen z jedné strany. Díky tomu se mi stalo, že i když jsem se rozhlídla, nezaregistrovala jsem auto, které velkou rychlostí vjelo do křižovatky. Naštěstí jsem včas otočila hlavu.
    Ze zadu se k vám může kdokoliv nepozorovaně přiblížit a okrást vás nebo přepadnout.
    Aniž si to uvědomujeme, tak vlastně "vidíme" díky očím a uším dohoromady do všech stran. Hluší však vidí jen v úhlu, který dokážou obsáhnout oči. Ostatní strany jsou pro ně neznámé.
    Takže nejde jen o možnost komunikace s ostatními, ale je tady problém i s jistou orientací. Je to jako kdyby jste měli omezený rozhled jen malým okýnkem.
    Já jsem naštěstí dopadla dobře. Byla jsem na operaci a teď už slyším dobře. Jen si pomalu zvykám na ten příšerný randál kolem sebe a taky, že zvuky přichází i z druhé strany.
    Každopádně díky této zkušenosti vím, že to mají neslyšící opravdu velmi těžké.

    superkarma: 0 17.07.2006, 14:56:49
  5. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    No, já jsem četla trochu něco jiného... problém je v tom, že z lingvistického hlediska nelze vůbec označit znakovou řeč za "jazyk", protože nemá téměř žádné gramatické struktury, které jazyk tvoří. Neslyšící se zejména v zahraniční literatuře proto často označují za "lidi bez jazyka" (alingual). Proto jsou neslyšící vyděleni ze světa zdravých lidí mnohem dramatičtěji a definitivněji než lidé nevidomí - neslyšící si nepřečte knihu, protože jí díky přítomnosti složitých gramatických struktur nerozumí... neslyšící také zhusta nejsou schopni chápat abstraktní pojmy, v jejich řeči se nevyskytují... slovní zásoba je velmi, velmi omezená... atd. atd. Být neslyšící je opravdu velmi těžké postižení, jehož dopad na život si hodně lidí plně neuvědomuje (mluvím samozřejmě o lidech neslyšících od narození, ne o lidech, kteří o sluch přijdou v průběhu života).


    V USA byl před nedávnem případ, kdy rodiče - neslyšící odmítli dát svoje slyšící dítě do školy mezi zdravé děti, místo toho ho dali do školy pro neslyšící - se zdůvodněním, že by se tam naučilo mluvit a jim by se tak odcizilo. Americký soud kupodivu tuto argumentaci uznal. Už z toho je vidět, jaká propast mezi světem slyšících a neslyšících zeje.

    superkarma: 0 17.07.2006, 00:14:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme