Doopravdy velké věci může dělat jen doopravdy velký člověk. A Hana Zagorová jím skutečně je. Když se podívám na osud a životní postoj této ženy – smekám. Síla osobnosti, kterou vyzařuje, může být příkladem mnohým. Optimismus a schopnost vyrovnávat se s nástrahami a ranami, které utržila, doslova ohromí.

 

Najednou měla všechno, co si přála

Jako velmi mladá se hlásí do soutěže „Hledáme nové talenty“, kterou vyhrává na celé čáře. Začíná zpívat a po krátké době studovat JAMU. V té době již aktivně vystupuje v televizi i filmu. Po škole ji čeká vůz, který ji odváží do Opavy na natáčení. Ve čtyři ráno se zase vrací. A tak to jde po tři roky... Hanka má všechno, co si přála. Myslí si, že to tak bude už napořád.

 

První velká rána

…přichází ve třetím ročníku. Kolaps a nesmlouvavá diagnóza. Tuberkulóza. Ani dlouhé měsíce, kdy je zavřená v sanatoriu, Hanka neztrácí víru a bojuje. Našla si zde kamarády a jen doufá, že už bude brzy zdravá a bude zase zpívat. Uzdraví se a hudební svět se jí otevírá znovu.

 

Jeden rok byla v pořádku

Jeden koncert střídá druhý, tisíce prodaných desek, dlouhá turné, divadlo, televize, muzikály… všechno jde skvěle… Najednou se začíná cítit unavená a jeden večer při odchodu z toalety je mísa plná krve. Druhá životní facka přichází na hematologii.

Rozpad červených krvinek je neléčitelný a pro Hanku znamená doživotní, pravidelné transfuze. Budoucnost není nijak jistá, navíc je umístěna v jednom patře s nemocnými, kteří velice často umírají. Nezlomí ji to – chce žít.

 

Karel Wágner

Někdy v té době jí zastupuje cestu hudebník a skladatel Karel Wágner. Obdivuhodný akt lidského přátelství a schopnosti oběti je pomoc, kterou tehdy nezištně Hance poskytuje. Současně jako akt lidské síly a statečnosti je její koncertování v neuvěřitelných podmínkách. Karel ji pravidelně odváží z transfuzního oddělení v autě, ve kterém jí na sklopených zadních sedadlech improvizuje lůžko, včetně peřin a polštáře. Při vystoupení odvádí Hanka profesionální výkon tak, že si nikdo ničeho nevšimne. Po představení ji Karel vysílenou v náručí odnáší zpátky do auta a okamžitě odváží rychle znovu na krev.

Hanka v té době veřejně o své nemoci nemluví. Nechce, aby ji někdo litoval. Sám Karel Wágner k tomu říká: „Byla slaboučká, a přece tak neuvěřitelně silná!“

 

Další životní rána

Hanka si moc přeje miminko, jenže vzhledem k léčbě, kterou prochází, je jí řečeno, že dítě by bylo těžce postižené. Rozhoduje se pro adopci. Má už téměř doma holčičku, za kterou pravidelně dochází a se kterou se vzájemně mají rády. Moc se obě těší. Hanka žije tím, že bude mít děcko. Jenže jen do chvíle než se biologická „matka“ děvčátka, kterou před tím patrně nijak netrápí, že dítě odložila do dětského domova, rozhoduje, že nedá k adopci souhlas. A tak dívenka zůstává v domově a Hance možná v té chvíli poprvé dochází optimismus. Absolvuje těžkou životní zkoušku (jako by jich už nebylo dost). Nejen že je nevyléčitelně nemocná, ale nemůže se stát ani matkou. Nakonec zhodnotí že „dítě prostě není jejím osudem“.

Dál vystupuje, dál točí desky, získává za svou kariéru 9 zlatých slavíků a prodává miliony desek. Dál jezdí na transfuze.

Promyšleně podepisuje „NĚKOLIK VĚT“. Tento svůj krok komentuje pouze slovy: „Strach z následků toho, že jsem udělala něco, co udělá každý slušný člověk, není větší než strach o vlastní život, který mě provází.“

 

Léčitel

Hanka vyzkoušela za svůj život mnoho léčebných metod a způsobů. Zdá se, že nakonec měla přece jen štěstí. Jistý léčitel dokázal něco, co z pohledu lékařů nebylo snad ani možné. Zatímco roky chodila na transfuze každých 5-9 týdnů, po jeho léčebné metodě na ní v současnosti  nebyla už 3 roky!

Její dnešní přítel, se  kterým konečně našla štěstí i v citovém životě, Štefan Margita, k tomu řekl: „Když přišla domů z nemocnice se zprávou , že transfuze není nutná a že její krevní obraz je velmi dobrý – přišel domů jiný člověk.“

 

Málokoho překvapí...

...že člověk, jako je ona, vystupuje zcela bez nároku na honorář na benefičním koncertě, jehož výtěžek bude věnován na vybavení azylového domu pro matky s dětmi.

 

              „ To je celé, ten příběh končí. Jenom směle, teď už to nebolí...“

Reklama