Bulvár

Hana Frydrichová: Vypadá to, jako by lidé ztratili vůli žít ve vztahu

Mateřských center je v naší malé zemi mnoho. Každé je většinou trochu přizpůsobené maminkám z okolí. Jak se ale zachovat, když vám v okolí žádné úplně nevyhovuje? Odpověď je snadná. Založit si vlastní, tak jako Hana Frydrichová, původní profesí učitelka, která se ovšem věnuje i rodinné terapii, aktivně sportuje a mimo to dělá spoustu dalších zajímavých věcí.

hanka

Hanko, jak začal příběh mateřského centra Babočka, které jsi založila a které úspěšně funguje stále?
Vzniklo to asi takhle: narodila se první dcera a tak jsme zašly na nějaké aktivity pro malé děti v okolí. Vždy se mi něco nelíbilo. Zdály se mi třeba příliš dětinské, „netvůrčí“, přihlouplé rytmy, mohutné chválení, nadšení a spousta vyplýtvané energie ze strany lektorek a podobně. Děti vypadaly „zblble“. Takže nám nezbylo než si začít dělat kroužky svým způsobem. Začaly jsme cvičením, přidaly výtvarku, hudebku a tak dál. Prostě jsme si šily aktivity na míru tak, aby se nám líbily, vybíraly si „své“ lektorky... Dnes po několika letech je opravdu znát rozdíl mezi dětmi, které chodí např. cvičit, a které nechodí. Jsou vitálnější, obratnější, sebevědomější. I jejich maminky jim víc věří, vědí, co zvládnou. Stejně tak s angličtinou. Někteří odpůrci argumentují, proč učit dítě anglicky, když ještě neumí pořádně česky. Ale to je právě ta nejlepší chvíle, děti jako houby přirozeně nasáknou cizím jazykem a mají ho za vlastní. Nádhera. Při našich aktivitách jsme velmi citlivé na impulsy přicházející od dětí, nikam je netlačíme, nemanipulujeme, naopak necháváme se jimi inspirovat, sledujeme, kam je samotné jejich vývoj vede. 

Povoláním jsi učitelka, to mi přijde s rodinnou terapií hodně provázané téma...
Vnímám to spíš jako vizi do budoucna, velké přání. Téma je to samozřejmě společné. Kéž by se podařilo a rodina a škola začaly spolupracovat. Spolupracovat na tom, aby dětem bylo dobře. Aby byly zdravé, spokojené, rády se učily. To by bylo ideální. Realita je ale jiná. Takže sice se setkávám ve škole nebo v terapii s podobnými „případy“, ale práce je to zatím oddělená. Ve škole jsou to poruchy chování, poruchy učení, v terapii spíš symptomy nemocí.

Rodina jako instituce je podle obecných měřítek již dlouhou dobu v krizi. Souhlasíš s tímto názorem? A kde vidíš ten největší bludný kořen, přes který tolik párů na cestě za štěstím přejde? 
Souhlasím s tím, že pevných rodin, které nejsou v ohrožení, je dnes málo. Vypadá to, jako by se vytrácela vůle vůbec žít ve vztahu. To samo sebou přináší určité nepohodlí. Stále se snažit naslouchat, co by rád ten druhý, vyjít vstříc, říci si o to, co potřebuji já, prostě dřina. No a naše generace, natož ty následující, neumějí dřít, zamakat, dokonce ani když jim na něčem záleží. Jsme čím dál pohodlnější. Navíc si spousta lidí neuvědomuje, že mají možnost se rozhodnout, vybrat si. Vnímají to jako „vztah přestal fungovat“, tak nemá cenu být spolu. To jistě ne, ale copak vztah přestal fungovat sám od sebe? To se jako porouchal? Nebo zmizel? Možná by se spoustě párů ulevilo, pokud by si uvědomily, že na svůj vztah mají vliv. Mají ho dokonce ve svých rukou! A to je přece fajn. Mít možnost ovlivnit, co se mi děje. Moci si vybrat to, co si opravdu přeji. Poté už je na mně, jestli si vyberu cestu složitější, nebo cestu jednoduchou. Vybírám si ji ale vědomě. Vědomě se rozhodnu pro „neúsilí“. Nebo třeba pro to, že strávím večer u své vlastní obrazovky. Co se budu prudit u společné večeře s nudným manželem, protivnými dětmi, když můžu sedět u svého tabletu, děti u dvd a manžel u notebooku? Prostě se vydávám snadnou cestou. Ale také vědomě přijímám to, kam vede. Co je na jejím konci? Rozpad vztahů, rodin, neprospívající děcka, samota. A většinou i neuspokojení!

Tvojí další a výraznou aktivitou je sport.
Sport miluju. Je to pro mě meditace, zábava, naplnění, setkání s kamarády, setkání sama se sebou, s přírodou. Běhám, plavu, skáču, pádluju, lyžuju, běžkuju, a tím cítím, že žiju! Vnímám, jak dokonalé máme tělo, že nám umožňuje se pohybovat, vnímám déšť, slunce, vítr. Každé počasí mi připadá nádherné, každý pohyb mě baví.

Pokud vím, tak jsi jezdila divokou vodu na raftu a máš i nějaká cenná vítězství. :-) 
Jezdila jsem na nejrůznějších plavidlech, ale nejvíc jsem závodila na kajaku. Vybrala jsem si divokou vodu, je nádherná, neovládnutelná, živá. Musíš se s ní sladit, spojit, stát se tím živlem, nepřepereš ji silou ani taktikou. Voda si mě prostě magicky přitáhla. a už jsem nemohla jinak. Mám nějaké medaile z českých pohárů nebo různých mistrovství republiky :-), ale to není ten hlavní úspěch, o který jde. Medaile a diplomy leží někde v krabici, možná si s nimi hrají děti. Patří do minulosti. Ale já jsem jiná, proměněná, prošla jsem cestou. Není důležité předjet někoho o několik vteřin, zvlášť u vody, kde se všichni kamarádí. Jde právě o tu cestu. O to každé ráno vstát na trénink, jít i v mínus deseti na vodu, jíst jídlo, které je vhodné, odříct si, co není ono, poznat, jestli je vhodnější regenerovat, nebo přidat další trénink odpoledne. Postupně jsem opouštěla osvědčené metody i trenéry a hledala cestu vlastní. Zkoumala jsem, kolik ovlivní psychika, kolik je štěstí a kolik dřiny je potřeba k vítězství, kolik talentu. Důležitá je také zkušenost záměru. Vše ve vašem životě podřídíte jedinému cíli, celou zimu se chystáte na jednu vrcholnou chvíli, ladíte formu, a pak ji musíte správně načasovat tak, aby vše klaplo zrovna v pravou chvíli.

Nyní jsi stále na mateřské a k holčičce mezitím přibyl chlapeček. :-) Co plánuješ, až ti dětičky vyrostou? Vrátíš se na divokou vodu, do školy, nebo budeš pomáhat druhým v rodinné terapii?
Momentálně mám jeden úplně největší plán: jít konečně na mateřskou. Nepracovat. Čekáme v březnu třetí děťátko. Plánuji si nedělat nic nějakou dobu. Což je pro mě obrovská výzva. Plně se ponořit do bytí s dětmi. Řeku rozhodně neopustím, tu už mám v kůži, v krvi. Ale rozhodně už neplánuji vrcholné výkony. I když zrovna minulý týden jsem se jela projet, jen tak po Berounce, byl to docela výkon, hlavně nakonec vylézt z lodi, když má člověk asi dvoukilového člověka v břichu. :) Co se týče práce, nosím si už dávno sen své vlastní třídy, kde bych si učila svým způsobem, pracovala na vztazích v kolektivu, vytvořila „fajn partu“. Což asi není úplně možné v systému našeho školství. I když jsou určité pokusy o změny, například povinné osnovy se změnily na RVP (rámcový vzdělávací program), a tím dostali učitelé učit to, co uznají za vhodné, v rámci ŠVP (školního vzdělávacího programu). A co se nestalo? Většina učitelů to pochopila jako další prudu, papírování. A tak jen opisovali právě ty stávající osnovy a vůbec si s tím nevěděli rady. Ani učitelé vlastně nevědí, jak svobodně učit. Momentálně mám pocit, ze školství je ve stavu, kdy děti jen poškozuje. Čím dál se budou od škol držet, tím líp. Takže k mým plánům: snažit se měnit něco ve stávajícím systému? Nebo vytvořit školu vlastní? Nebo se dál věnovat psychosomatice, což vnímám jako poslání? Je to práce, kterou jsem si nevybrala, ale ona ke mně přišla shodou okolností. Je velmi málo lidí, kteří psychosomaticky pracují, natož v kontextu celé rodiny, a je jen pár těch, kteří to umí. A potřebných, nemocných spousta. Takže kam mě vlny života donesou? Rozhodně vím, že tam, kde budu nejvíc potřeba.

Čtěte také:

   
14.03.2014 - Rozhovory - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Francaise [*]

    Leena — #1 Já si naopak myslím, že paní má v tomto úplnou  pravdu. Svět i děti jsou jiné než před lety, ale způsob vzdělávání a výchovy zůstal v minulém století.  Sml68 Patrně nemáte úplné informace. Sml15

    superkarma: 0 10.05.2014, 17:00:46
  2. [1] Leena [*]

    Paní je dozajista úspěšná a zajímavá osoba, ale některý ty názory mně připadaj opravdu strašlivý...

    Třeba hláška "držet se od školy co nejdál" – to už se tu snaží praktikovat jistá sociální skupina a taky podle toho vypadá Sml30 

    Určitě je ve školství co zlepšovat (posun k vlastním názorům místo biflování, víc praktických dovedností), ale tohle je opravdu už extrém.

    1. na komentář reaguje Francaise — #2
    superkarma: 0 18.03.2014, 12:00:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme