Politika je považována především za „mužské pole působnosti“, na kterém je pro ženy těžké se prosadit. Jedním z prostředků, který by ženám-političkám v této oblasti mohl pomoci, je zavedení kvóty, která by zaručovala jejich minimální zastoupení. To platí i pro Českou republiku, kde ženy po posledních volbách do poslanecké sněmovny obsadily pouze 22 % mandátů.  Proč mají ženy takový problém dostat se do politiky?

Celý problém se často formuluje tak, že ženy nemají o politiku zájem, případně že pro jejich přirozenost není normální pohybovat se ve veřejném prostoru.

Já bych to však přičetla strukturálním problémům. Veřejný prostor byl dlouhodobě dominován a utvářen muži, navíc dodnes existuje mnoho socio-ekonomických mechanismů, které ženám ztěžují či dokonce znemožňují účastnit se politického života. Když se například podíváte, jak je v České republice rozděleno břemeno práce v rodině, nese jej z velké části žena. Dnes už máme z valné většiny dvoupříjmový model rodiny, takže se žena musí jednak starat o rodinu, ale zároveň i pracovat,“ tvrdí vědecká pracovnice Friedrich-Ebert-Stiftung Anna Kárníková.

dkkdkdkdkd

Toto tvrzení okomentoval Jindřich Zuziak, místopředseda KV TOP 09 Jihomoravského kraje, předseda MO TOP 09 Brno-Žabovřesky: „Dvoupříjmový model rodiny zavedli komunisté. Aby mohli naplnit právo a povinnost každého pracovat. Budeme se i my dnes odvolávat na „výdobytky“ přežitého režimu? Stejně tak zavedli zvyk odsunout seniory a zdravotně postižené do ústavů. O umírání v nemocnici, mimo rodinný kruh, nemluvě. Rozbili tak staletí budovaný model rodiny ve kterém žilo v symbióze několik generací. Dvoupříjmový model rodiny můžeme dnes chápat u mnoha rodin jako ekonomickou nutnost. Je však toto důvodem pro kvóty žen v politice?“

Nejprve musí být připravena společnost

Podle bývalé slovenské premiérky Ivety Radičové jsou kvóty sice dobrým řešením, ale ne pro všechny státy. Podle této političky a socioložky je především důležité, aby na podobná opatření byla společnost připravená.

V opačném případě by pozice žen založená na kvótách nebyla výhodou, ale nevýhodou, protože ženy by musely neustále poslouchat, že se na danou pozici dostaly jen díky kvótě, a ne proto, že jsou dostatečně vzdělané a připravené,“ řekla Radičová.

Mezi státy Evropské unie nalezneme na prvním místě Švédsko, ve kterém je ženské zastoupení v dolní komoře 44,7 %. To je následováno dalšími severskými státy, Nizozemskem a Belgií. Na druhém konci pomyslného žebříčku pak objevíme Maďarsko a Maltu, jejichž zastoupení nedosahuje ani 9 %.

Česká republika se nachází pod průměrem Unie a nalezneme ji na 16. pozici. V dvousetčlenné Poslanecké sněmovně sedí 44 žen (22 %), v jednaosmdesátihlavém Senátu pak 15 (18,5 %).

 

Na dotaz, proč je tak důležité navýšit počet žen v politice, Anna Kárníková odpověděla: „Vezměte si, o čem politika rozhoduje. O životě nás všech. Nesmíme zapomínat, že ženy tvoří více než padesát procent populace. Nicméně nesouhlasím s esencialistickými argumenty, podle kterých ženy budou lepší, méně zkorumpované a přinesou do politiky ženský cit, jak často slýcháváme. Myslím si, že ideálu dosáhneme ve chvíli, kdy bude v politice stejný počet dobrých žen, jako dobrých mužů, nebo chcete-li stejně špatných žen, jako špatných mužů.“

Na stejnou otázku kontruje Jindřich Zuziak: „Proč tedy není nutné navýšit počet mužů např. ve školství (mateřské školy, základní a střední školství). Výchova mladé generace podle mého názoru rozhoduje o budoucnosti nás všech ještě více než to, zda zákony v parlamentu či opravy chodníku v obci budou schvalovány tak, aby byly přijatelné pro obě pohlaví. Byť zde jsem skeptický. Rozbitý chodník se musí opravit tak, aby byl bezpečný obecně. Nikdo však již nebude nikdy řešit, ani kdyby byly v zastupitelstvu samé ženy, zda je bezpečný např. pro chůzi na jehlových podpatcích.“

kvota

Kvóty ano či ne? Faktem je, že politika rozhoduje o životě nás všech. A ženy tvoří více než padesát procent populace.“Nicméně nesouhlasím s esencialistickými argumenty, podle kterých ženy budou lepší, méně zkorumpované a přinesou do politiky ženský cit, jak často slýcháváme. Myslím si, že ideálu dosáhneme ve chvíli, kdy bude v politice stejný počet dobrých žen, jako dobrých mužů, nebo chcete-li stejně špatných žen, jako špatných mužů,“ říká Kárníková.

Mužská versus ženská oblast. Mohou se propojit a fungovat společně?

Politika je považována za mužskou oblast stejně, jako typicky v ČR např.kadeřnické služby za oblast ženskou. Vzpomeňme však na film „Střihoruký Edward“. V Brně máme kadeřníka, Jana Špilara (vlastní stejnojmenný kadeřnický salón), který je jedním z nejlepších kadeřníků nejen v ČR, ale i v Evropě, a to přitom stíhá i službu katolického jáhna,“ říká Jindřich Zuziak a pokračuje:

Stejně tak v politice prorazily M. Thatcherová či A. Merkelová. Ta první díky svému manželovi, který jí zajišťoval servis, jenž obvykle vykonávají manželky politiků (to není nic nedůstojného, naopak). Tím chci říci, že politika je ryze mužskou záležitostí především proto, že ženy nejsou schopny svým založením a emocemi plného nasazení pro politiku, která je zvláště ve vrcholných patrech bezpodmínečně nutná, tedy až na zmíněné výjimky. Ženy však mají jiné přednosti, které jsou hodny obdivu a nemusí kvůli němu za každou cenu do politiky, zvláště když nejsou k plnému nasazení připraveny a ochotny. Jsem toho názoru, že muži mohou např. v roli zákonodárců udělat pro uznání žen a jejich nezastupitelné role v životě mnohem více, než ženy samy.

 

Reklama