Bulvár

Hádky - vybouchnete nebo to v sobě dusíte?


Moji rodiče se vůbec nehádali, a pokud ano, tak to zdatně maskovali.
Za to my děti jsme se štěkaly jako psi a rvaly jako koně.
Byli jsme jako schůdky, pěkně po dvou letech. Nejstarší brácha, já střed a nejmladší sestra.
Ta dostávala pochopitelně nejvíc, protože byla v našich očích mazánek a žalobníček.

Naštěstí jsme z toho vyrostli a našim dětským bitkám se dnes smějeme.
Ale někdy mě až zamrazí, co se v afektu dokáže urodit v dětské hlavičce.
Bratr: “Pamatuješ, jak jsi po mně jednou hodila nůž?“
“Jo, naštěstí jsi za sebou včas zavřel dveře,“ já na to.
Museli jsme být pěkní sígři.

Ze školních let se mi vybavuje jedna děsivá hádka s kamarádkou, která skončila rvačkou.
Bylo to v zimě a my jsme jezdily na vycpaných igelitových pytlích. Nedalo se to moc řídit a já v plné rychlosti narazila kamarádce do zad.
Nedala si vymluvit, že to nebylo úmyslně a pustila se do mě za ohromného zájmu všech spolusáňkujících.
Řezaly jsme do sebe hlava nehlava jako dvě lítice a ostatní fandili jak při sportovním "mači". Tenkrát jsem prohrála a ten incident mezi nás navždy vrazil klín.
Já cítila lítost znásobenou porážkou, ona falešnou hrdost.
Ale proč o tom píšu, když je to tak dávno?

Nemám ráda hádky a pokud možno se jim vyhýbám, protože mě vyčerpávají.

Když pominu dětské školní hádky kvůli prkotinám, které nám tehdy připadaly smrtelně vážné, přes studentská léta, kdy se řevnivost proměnila v  konkurenční boj,  a dostanu se do dospělosti, kdy jsem si prošla vztahem, za něž by se nemusela stydět ani sicilská rodina, měla bych už být zkušený hádkový praktik, co v tom umí chodit.
Opak je pravdou.

Možná je to věkem, ale dnes raději ustoupím, odejdu, někdy si neodpustím prásknout dveřmi, ale o samotě ze mě vztek vždycky vyprchá. A co mi ještě pomáhá? Vykecat se.
Na uklidňovací procházky s sebou beru psa a mobil. Udělám pár děr do hlavy kamarádce a je mi lépe. Vím, že jí nezůstanu dlužna, za pár dní dělám vrbu zase já.

Někdo se dokonce hádá rád kvůli „sladkému" udobřování.
Pořádně se porafat, vyřvat, roztřískat pár talířů a pak se k sobě přitulit jak dvě hrdličky? “Pudliky mudliky“.
Z toho mám husí kůži.
To u mě vůbec nefunguje.
Nejsem splachovací, musím úplně vychladnout a nechat problém doznít, jinak se mnou není řeč.
Po každé hádce ale ve mně zůstává vězet trn, takový ostrý kamínek, který se musí zapouzdřit.
Kolik těch kamínků už v sobě mám?
Nestane se ze mě nakonec skála?

A jak jste na tom vy?
Dáváte přednost ostré výměně názorů, nebo se stáhnete do sebe?
Křičíte, třískáte věcmi, nebo to v sobě dusíte?
Co je nejčastější příčinou hádek u vás?

Napište nám na toto téma.


   
17.03.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [57] Dášule [*]

    Píďalka: A to krásné usmiřování...

    superkarma: 0 21.03.2006, 16:12:54
  2. avatar
    [55] narciska [*]

    "pudliky mudliky"??

    superkarma: 0 20.03.2006, 20:14:41
  3. avatar
    [54] aha [*]

    Já jsem vztekloun, bohužel. Když mě něco naštve, tak se vztekám a pak jsem ticho a je tichá domácnost i týden. Upřímně se divím, že to se mnou vydržel už 3 roky...

    superkarma: 0 20.03.2006, 11:05:19
  4. avatar
    [52] Dášule [*]

    7kraska: Nesnaž se ovládat, je to nemožné. Jsem beran prvního dekanu a kdybych se samou snahou rozkrájela na kousíčky, každý ten kousíček se zase bude hádat. Ale nauč se i v hádce se hlídat natolik, abys vyloženě neublížila, neřekla něco, co tě bude mrzet. Např. při hádce o špinavé nádobí vyčíst manželovi jeho nedostatečné nebo nadměrečné snahy o sex. Pokud se týče dětí, hádali jsme se i před dětmi. Jako beran vyletím, vzplanu a rychle se uklidním. Takže jsem si pohlídala, aby děti, pokud byly svědky hádky, byli i svědky usmíření. Manža nebyl vždycky ochoten ukončil hádku pusou, ale chápal systém a děti např. nikdy nešly spát s myšlenkou, že rodiče se hádají. Výsledek byl u našich stresovaných chudáčků ten, že za mnou uprostřed krásné hádky v obýváku přišla dcera a požádala, abychom se šli hádat do dětského pokoje nebo do koupelny, protože oni se chtějí dívat na televizi.
    Tak se potom hádejte, když se kvůli tomu musíte stěhovat.

    superkarma: 0 19.03.2006, 08:30:02

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [51] edith1975 [*]

    Zrovna dnes jsme se pohádaly s tchyní.Kvůli prkotině.Nejvíc mě dorazil manžel, který u toho byl a poté mi řekl. Já vím, že jsi měla pravdu, ale musíš k ní mít ůctu. Je jí 50, mě 30. Mám s ní souhlasit, vše odkývat, jen aby byl klid? Brát ji jako už nemyslící a mlčet. To mě rozčílilo po druhé.

    superkarma: 0 18.03.2006, 23:57:59
  2. [49] 7kraska [*]

    Jezis, poradte mi nekdo, jak se naucit se ovladat....ja se desne snazim a rikam si, ze vetsina veci stejne nestoji za hadani, ale porad mi to nejak nejde, i kdyz se zlepsuju.

    Hlavne se nechci hadat pred batoletem, aby nemelo naruseny psychicky vyvoj. Takze porad zvazuju, co jeste mlcky prekousnu a co je vylozene vuci mne nefer a zaslouzilo by odpoved.

    Prisahambuh, ze nemit batole, tak nekdy vypadnu z domu a vratim se az rano.

    superkarma: 0 18.03.2006, 21:07:45
  3. avatar
    [48] Meander [*]

    My se nehádáme, já to neumím Takže počkám, až přes to nepojede vlak, a pak ho prohodím zdí

    superkarma: 0 17.03.2006, 21:10:20
  4. avatar
    [45] peguša [*]

    Jsem typický beran - cholerik. Snažím se to ukočírovat, ale ne vždy se mi to podaří. Jsem takový ten typ, co "chytne na první našlápnutí". Často slovně ublížím a pak mě to moc trápí a nejraději bych si nafackovala. Bojuju s tím celý život. Čím jsem starší, je to lepší, ale stejně sem tam ulítnu a ječím jako Viktorka. Zejména děti mě dokážou nadzvednout. Můj muž je kliďas a když cítí, že "to na mě jde", raději se sebere a jde třeba na balkon na cígo nebo do jiné místnosti. Já rychle vychladnu a jsem v pohodě. Přiznávám, nemá to se mnou lehký, ale na druhou stranu, žít s někdy rejpavou pannou (můj ), taky není med.
    Takže se tak nějak doplňujeme. Navzdory horoskopům, podle kterých se k sobě vůbec nehodíme, jsme spolu 20 let.

    superkarma: 0 17.03.2006, 15:33:32
  5. [44] Michaela 323 [*]

    jezinka-bezinka: Tohle dělají cholerici a psychopati. Ale před lidmi hodní, slušní...jen aby to na nich nikdo nepoznal!

    superkarma: 0 17.03.2006, 15:04:23
  6. avatar
    [43] pohodarka [*]

    jituna: malem si ho vyrazila? k nam by uz nesmel! a to ze si rodinu nevybiras je sice pravda, ale kde je proboha psano, ze se s ni musis stykat resp. s nekterymi cleny. my se takhle treba nestykame s mamcinym bratrem a i kdyby se mamce ho jednou zzelelo, tak me nikdy...nemam strejsu, nemam tetu a nemam ani sestrenici a nevlastniho bratrance...ta rodina pro mne proste neexistuje. mozna s detmi bych se stykat mohl, ale to ted nelze, protoze jsou male, mozna pozdeji...

    superkarma: 0 17.03.2006, 14:42:25
  7. avatar
    [41] Vivian [*]

    DELCOP: nejsi náhodou můj brácha?
    My jsme se doma taky se ségrou rvaly... dnes už máme hezké vztahy, akorát jí zůstala jizva nad okem a mně na nose...

    superkarma: 0 17.03.2006, 13:44:53
  8. avatar
    [40] *Kotě* [*]

    jituna: ježkovy voči a takovej tvor má právo volit a může si pořídit dítě
    Nezlob se na mě, ale obě ty příhody, jak píšeš, se staly na návštěvě u vás... já bych rezolutně řekla, že u mě se takhle chovat nebude a ještě jednou mu na návštěvě u mě vyjede něco takového z pusy, byla to jeho poslední návštěva u nás...

    Manžel má takového kamaráda jednoho, je to hroznej magor a misogyn, navíc sprostej, vůbec nechápu, kde k němu můj gentleman přišel a proč s ním přátelství udržuje, ale co nadělám, žejo, manželovy kámoše si člověk nevybere... Ovšem ten k nám jednou přišel, když jsem byla těhotná, a začal rozebírat něco v tom smyslu, že těhotné ženy jsou odporné, že je hnusný, jak se jim tam hejbe ten vetřelec, že on by si to hodil, kdyby byl těhotnej, a potom to nebude o nic lepší, protože se narodí takovej hnusnej malej červ... Tak jsem řekla, že jestli něco podobného přede mnou ještě jednou zkusí vypustit z pusy, že už ho nikdy nepustím přes práh. Koukal jak tele, ale jelikož se mě zastal a vynadal mu, už si ke mně od té doby nic takového nedovolil.

    superkarma: 0 17.03.2006, 12:44:51
  9. [37] apina [*]

    jsem na tom stejně

    superkarma: 0 17.03.2006, 11:31:48
  10. [30] Mončí [*]

    Moc se doma nehádáme,ale když už,tak pořádně,jsem takový temperamentní typ a když už je pak toho víc-bouchnu jako papiňák.
    Pak se zase rychle uklidním, protože jsem to ze sebe dostala.Ale nemám to ráda a radši tomu předcházím tím,že příteli řeknu : Miláčku, tohle mi už fakt dost vadí a mohlo by to být předmětem hádky. On to dělá stejně a jde to. Možná zatím,ale jde.

    superkarma: 0 17.03.2006, 10:36:18
  11. avatar
    [27] DELCOP [*]

    Courozenecke rvacky - to je uplne normalni. neznam nikoho, kdo by se se svym sourozencem v detsvi nemlatil. Ja zase po brachovi hodil sverak, nastesi se minul.. Ale uz odmala jsem klidna povaha... Dalo se to pozorovat uz na bitkach s brachem.. Vzdy se me snazil mlatit ve strasnem afektu a uplne u toho zrudl a ja vetsinou jen natahl ruku, zaprel ji o jeho hlavu, aby se ke me nedostal a jen jsem se vzdy dival, jak se na me nemuze dostat a vubec u toho nepouziva mozek... Myslim, ze hadky jsou obcas vztahum prospesne. Ja se hadat neumim... Jsem pro otevrenou diskusi. Asi mam stesti/smulu na klidnejsi povahy. Vzdy jsme citili, ze se potrebujeme pohadat, aby to napeti ve vztahu nejak splasklo, ale neslo to...Vzdy pomohlo rici "pojd se hadat" a zacaly vybuchy smichu...

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:19:00
  12. [25] Dadla [*]

    U nás jsou hádky málo, ale pokud přijdou, tak to stojí za to. Je to "itálie" manžel se dlouho ovládá, ale já vidím rudě a musí to ze mě. Naštěstí na to oba za chvíli zapomene a život jde dál. Dusit to v sobě neumím.

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:15:55
  13. avatar
    [24] *Kotě* [*]

    sarume: partnerská diplomacie to jsou takové ty tanečky, které z duše nesnáším

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:14:33
  14. avatar
    [21] *Kotě* [*]

    sarume: ale je to manipulátor (nebo se o to aspoň usilovně snaží) a mně každá manipulace otevírá kudlu v kapse. Manipulátor byl můj první partner (a k tomu jako bonus psychopat), a jsem ráda, že jsem náš vztah přežila v relativním duševním zdraví

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:06:53
  15. avatar
    [19] floo [*]

    Irena Valentová: nejlepší fígl je, když přijdeš s letenkou na kanáry pro 1 osobu a řekneš - miláčku, nechceš jezdit se mnou k moři, tak si tu tvrdni u televize s lahváčem, a já jedu...papalala, hotovo, vyřízeno

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:03:37
  16. avatar
    [18] Pentlička [*]

    Dřív jsem vždycky hned vylítla a ječela jsem a můj muž mlčel. Já na to za hodinu zapomněla a on si to pamatoval 20 let, co jsem tehdy řekla a jakým tónem .

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:00:39
  17. [17] Rikina [*]

    Zcela úmyslně a programově se hádat nechci, protože se znám. Dlouho mi nic v podstatě nevadí, všechno přejdu ruky mávnutím, že to není důležité, ale ono se to sčítá. Pak přijde ta příslovečná poslední kapka do poháru, a vyletím jak čertík z krabičky, vypukne vraždění neviňátek, a odnesou to všichni, kdo jsou po ruce. Takže se od útlého mládí snažím to korigovat a ovládat se. Celkem se mi to i daří, ovšem průvodním jevem je obvykle hluboké mlčení a pokles teploty v místnosti. Okolí je názoru, že by snad raději přežili ten atomový výbuch, než čekat, až se kolem mne přestane tvořit jinovatka.

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:00:10
  18. avatar
    [16] *Kotě* [*]

    sarume: fascinujou mě lidi, kteří jsou schopní si krátit život hádkami kvůli takovým hovězinám, jako je to, čím se vytírá podlaha fakt ideální partner a chlap, jak má bejt

    superkarma: 0 17.03.2006, 08:51:13
  19. [14] Irena66 [*]

    Ahoj, dříve jsem byla dost popudlivá a hlavně jsem se urážela, ale za těch 20 společných let jsem se dost změnila.Hádáme se minimálně a to spíš na jaře, kdy já začínám plánovat dovolenou a děsně se těším . Ráda bych k moři za sluníčkem ale i trochu turistiky, zatím jsem nenašla taktiku, jak ho přesvědčit. Poraďte mi nějaký fígl. Jako kompromis bych možná brala nějaké termální lázně, protože naše léto poslední dobou za nic nestojí.

    superkarma: 0 17.03.2006, 08:26:21
  20. avatar
    [13] Maši [*]

    Hádám se nerada, nedělá mi to dobře, takže se snažím všechno řešit v klidu a rozumně...Ale někdy to prostě nejde a vybuchnu a to jsem schopná vraždit. Ale rychle mně to přejde a pak mě mrzí, že jsem křičela a pro změnu se za to omlouvám...

    superkarma: 0 17.03.2006, 08:19:02
  21. avatar
    [12] korytar [*]

    S přítelem se hádame velmi často.Někdo to nehápe a tvrdi, že bychom měli jít od sebe, ale já si říkám, že když nám to tak vyhovuje...tak do toho nikomu nic není!Oba nás to sice trápí, že se hádáme kvůli každé blbosti,ale rozejít se kvůli toho nehodlám.Navíc to usmiřování potom

    superkarma: 0 17.03.2006, 07:50:43
  22. avatar
    [11] Žížala [*]

    Neječím, ničím netřískám, ale když jsem vytočená tak na uklidnění skrz zatnuté zuby umím ucedit pár jedovatých slin a hodit pár velmi vražedných pohledů a pak mlčím. Během půl hodiny vychladnu a jsem schopná se o tom bavit normálně. Reakcím partnera se velmi rychle umím přizpůsobit, když je třeba nechám ho vychladnout, když to není nutné začnu sama jakmile vychladnu já . Obvykle to "shodíme" nějakou "vtipnou" hláškou typu "Hele, podle příruček bysme si teď prej měli střihnou sexík na udobření"...zasmějem se a jdem to vyyřešit (ten problém, ne ten sex .

    superkarma: 0 17.03.2006, 07:40:38
  23. avatar
    [10] kareta [*]

    Věci řeším ihned , jinak bych zapomněla , jenže my jsme nastavení tak, že když jeden se chce hádat, má druhý "vtipnou " náladu a bere to s humorem, takže se ve finále chechtáme jako puboši .

    superkarma: 0 17.03.2006, 07:34:49
  24. avatar
    [9] Anela [*]

    pokud je itálie, tak je to dobrý, pokud začnu mlčet, tak je to fakt vážný.

    superkarma: 0 17.03.2006, 07:27:16
  25. avatar
    [7] svetluszka [*]

    Ale jo, taky udělám občas trochu dusno... ...když už to prostě jinak nejde....

    superkarma: 0 17.03.2006, 06:52:17
  26. avatar
    [6] monuška [*]

    hádky nesnáším, strašně mně to ubližuje, a vadí mi i když se hádá někdo jinej a já jsem toho svědkem, v tom případě utíkám. Nechci být svědkem něčeho takovýho.

    superkarma: 0 17.03.2006, 06:47:47
  27. avatar
    [5] *Kotě* [*]

    Nerada se hádám... většinu věcí přecházím jako malichernosti. Ale jsem temperamentní člověk a když už mě něco (někdo) rozčílí, tak to ten někdo sakra pocítí

    superkarma: 0 17.03.2006, 05:01:44
  28. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    Vubec se nehadame. S NIM to proste nejde. Obcas me jen nasere, ale hadky?

    superkarma: 0 17.03.2006, 02:13:22
  29. avatar
    [2] Léthé [*]

    My už se ani nehádáme…to jsme dopadli. To dřív…lítali talíře, kastroly, vázy i s náplní...holt čas otupí i ostrý břit,když tebe mám co ještě můžu chtít a s láskou nehodlám už vabank hrát,
    když tikot hodin měla bych vážně hrát...........

    superkarma: 0 17.03.2006, 00:58:40
  30. avatar
    [1] Blueberry [*]

    Nechapu, proc by se lidi museli hadat! To prece nic nevyresi. My si vzdycky sedneme k lahvi vina a mame "plodnou diskuzi".

    superkarma: 0 17.03.2006, 00:36:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme