Na začátku roku se vždy objevují žebříčky nejrůznějších NEJ. Nejvyhledávanější slova, nejúspěšnější celebrity, filmy…  Ale přemýšlely jste někdy, dámy, kvůli čemu se nejčastěji lidé doma hádají? Myslím, že tady se žádné sezónní senzace nekonají. Dlouhodobě totiž vedou hádky o PENÍZE.

 Ano, je to tak. Finance jsou údajně důvodem k hádkám u třetiny párů. V těsném závěsu se pak drží rozdílné názory ohledně práce v domácnosti, které s financemi v podstatě souvisí, protože „kdo více vydělává, cítí se méně povinen pomáhat doma“.

peníze

Stačí podobná myšlenka a je oheň na střeše, že? Ale zpět k těm penězům. Na začátku vztahu nebývá mezi zamilovanými problém, jenž by neměl řešení. Muži galantně platí nejen za drinky a  jídlo někde venku, ale také za společné výlety či jiné činnosti, na kterých našetří – financemi ani časem. Také  ženám není zatěžko se podílet na některých nákladech, přispět, když je potřeba – bez reptání.

A léta běží, přátelé…

Z chození se stává společné žití, a i když zamilovanost ještě v některých případech pracuje, objevují se první „trhliny na kráse“.

  • Kdo bude platit inkaso? Kdo velké nákupy jídla? Kino? Divadlo? Dovolenou…

Později se často přidají neodbytné náklady na zvelebování domácnosti a pak samozřejmě s příchodem dětí nikdy nekončící výdaje za jejich potřeby, oblečení, školy, kroužky, zájmy…

Posledně jmenovaná oblast je navíc v prvních letech spojena pro dvojici s dosud nepředstavitelným faktem, že vydělává (obvykle) jenom jeden.

Jsou muži, kteří tento úkol nesou hrdinně – jako poslání. U jiných to vyvolává pocit domácí nadvlády, v horším případě dokonce zbabělosti, kvůli které následně prchnou od svých závazků. Ale to jsme u extrémních případů, kam toto zamyšlení nemá směřovat.

Pojďme se zastavit u běžné pohodové domácnosti, kde by si oba partneři mohli žít šťastně a spokojeně až do smrti, nebýt  hádek o to, co kdo zaplatí.

Alena (32 let)

Jako účetní si potrpím na přesnost. Od začátku našeho vztahu jsme proto s přítelem zvolili způsob spravedlivého dělení. Vše si zapisujeme a na konci měsíce vyúčtujeme tak, aby ani jeden z nás neměl pocit, že je „vykořisťován“. Dítě jsme plánovali a něco našetřili dopředu.

Věděla jsem , že to bude náročné období, které prověří náš vtah, protože vím, že peníze jsou sice jen peníze, ale stojí za rozkolem řady partnerství v mém okolí, mé rodičenevyjímaje. Velkou výhodu vidím také v tom, že jsme si jasně stanovili, jak to bude, až se dítě narodí.

Ne že bychom to sepisovali, ale v klidu si to ujasnili – něco v duchu předmanželské smlouvy, což vidím jako o to zásadnější, že nejsme manželé. I když ve finále je to asi jedno. Když si někdo nechce vyjít v otázce peněz vstříc, tak mu nepomůže ani razítko. Tedy pokud se o své nároky nechce soudit…

Pavla (35 let)

Během doby, kdy jsem byla doma s dětmi, to docela šlo. Můj muž opravdu makal za dva a nemohli jsme si stěžovat na nedostatek. Samozřejmě jsem nakupovala s rozumem, ale dopřáli jsme si i dovolené v tuzemsku a tuto životní etapu jsme si svým způsobem  užili. Navíc jsem si časem přivydělala nějakou korunu úklidem v našem domě.

Problém nastal pro mém nástupu do práce, který manžel pojal jako osvobození od všech svých závazků. Najednou jsem platila nejen veškeré jídlo, která jsem samozřejmě ještě nakupovala cestou z kanceláře, ale také oblečení pro naše dva kluky a jejich kroužky. Z mého platu nezbylo nic a často jsem musela doma takřka škemrat o nějaký příspěvek, což manžel komentoval slovy, že on přece platí nájem a benzin a že navíc už přispěl dost, když jsem byla na mateřské dovolené.

Přiznám se, že v tu chvíli jsem měla před očima rudo, a to nejen kvůli šílenému spojení mateřská dovolená, které samozřejmě nevymyslel on, ale mával mi s ním před nosem jako toreador červenou před býkem v aréně.

Po několika měsících poměrně náročných hádek jsme nakonec dospěli ke stavu, kdy dál platíme vše podle výše řečeného, ale když přijdou větší vydání jako například lyžařský kurz ve škole nebo brýle pro děti, manžel se bez větších řečí uvolí přispět.


Tolik dva příklady z praxe. Bohužel se zdá, že na tento problém neexistuje univerzální „správné“ řešení a je to asi o věčném hledání rozumného kompromisu, jenž se v řadě případů neobejde evidentně bez těch hádek…

Přečtěte si také

Reklama