Hudbu mám asi jako většina lidí ráda, ale můj hudební vkus (pokud se to tak dá nazvat) se s léty měnil.

V dětství (ještě ne jako teenager) jsem poslouchala Helenku, Hanku (samozřejmě s Drupim :-), (Kájo, promiň, tebe jsem nikdy neměla moc ráda) a zažila jsem i období Holek z naší školky (zvlášť když se mezi dívčími jmény objevila i tehdy nepříliš častá - aspoň myslím - zdrobnělina mého jména). Hádejte, která to byla?

Potom jsem jednou v rádiu na stanici Vltava zaslechla písničku Toulavej, zpíval ji „nějaký" Wabi Daněk a měli mě. Kdo? No přece folkaři. Romantika písní s kytarou, táborových ohňů, jednou jsem byla dokonce v Plzni na Portě, to mně bylo asi 16 a z tohoto hudebního festivalu nejvíce vzpomínám na jeden zážitek - moderátor Vašek Souček jednou z pódia oznámil, že se našlo koťátko a jestli by se ho někdo nechtěl ujmout - to byla výzva pro mé něžné dívčí srdéčko, takže jsem překonala ostych a zašla jsem si pro to zubožené stvoření na pódium (mimochodem nevzpomíná si na to některá z vás - mohlo to být někdy kolem roku 1979 nebo o něco později)?

To byla moje první a poslední Porta, potom jsem začala jezdit na Prázdniny v Telči - koncerty probíhaly večer na nádvoří zámku, bylo to takové intimnější a romantičtější prostředí. Jeden rok jsem jela se svojí fenkou briarda Monou, spaly jsme spolu ve stanu a byl to ráno pohled k popukání na obyvatele sousedních stanů, když se z toho mého vynořil nejdřív rozcuchaný chlupatý pes velikosti menšího telete a potom (tehdy ještě :-) mladičká krasavice.

Folk mě „držel" ještě celou dobu vysokoškolských studií, folkaři často jezdili hrát a zpívat na vysokoškolské koleje a řada z vás si jistě pamatuje na tu spikleneckou atmosféru „pasívního odporu" proti tehdejšímu režimu. Stačilo naznačit a všichni věděli a smáli se.

Když jsem asi půl roku po studiích začala pracovat v knihovně, brzy jsme založili jedno z prvních hudebních oddělení. Nejdřív jsme půjčovali magnetofonové kazety a LP desky, ale brzy přišla doba CD, které ty staré nosiče zvuku brzy vytlačily (kromě načtených knížek na kazetách pro nevidomé, těch nebylo nikdy dost).

Já jsem se tehdy vyznala trochu ve vážné hudbě (7 let hry na klavír) a potom v tom folku. Ale společně s mojí kolegyní a kamarádkou jsme začaly nakupovat CD, radil nám její kamarád (který hlavně ji naučil o moderní hudbě hodně). Já jsem spíš sama poslouchala nakoupené disky a vybírala si to, co mě zaujalo, a to jsem potom poslouchala znovu a znovu. Často se mně stávalo, že se mně zalíbila písnička nebo jedno CD nějakého zpěváka nebo skupiny a až potom jsem začala poslouchat jeho další (většinou starší) hudbu. Tak jsem si „objevila" a zamilovala např. Erica Claptona - každá romantická duše zapláče při poslechu jeho písně Tears In Heaven - jinak mám nejradši jeho CD Unplugged, Freddieho Mercuryho - podle mě nejkrásnější CD, které jsem od něj slyšela je Made In Heaven, skupinu Genesis - nemám ráda jejich klasickou sestavu s Phillem Collinsem, ale tu, která vznikla po Collinsově odchodu, kdy ho nahradil Ray Wilson (CD Calling All Station), Stinga, Garyho Moora a řadu dalších.

Moje sestra bydlí už dlouho v Praze, takže jsem hlavně v minulých letech využívala možnosti ubytování zdarma :-) a často jsem jezdila do Prahy na koncerty. Takže jsem živě slyšela např. Stinga, Marka Knopflera, Suzanne Vegu, Genesis (v nové sestavě) atd.

Na konec si nechávám jedno jméno, které není až tak známé. Byla jsem v Praze u sestry a poslechla si už většinu jejich CD a kazet (mají jich opravdu hodně, švagr je hudebník - zpívá a hraje ve skupině Původní Bureš http://puvodnibures.wz.cz/) a sestra už opravdu nevěděla, koho mně ještě doporučit. Tak si myslela, že mě odradí a už od ní třeba nikdy nebudu nic chtít :-) a dala mně poslechnout CD Nicka Cave Henry´s Dream. A to bylo přesně ono. Nick Cave je australský zpěvák, který má za sebou dost divokou minulost včetně drog a hudba z jeho začátků (dlouho hrál a zpíval se skupinou The Bad Seeds) se mně vůbec nelíbí.

Ale časem se zklidnil a právě Henry´s Dream mě „chytil" na první poslech. Má za sebou i popovější období a spolupráci např. s Kylie Minoque, ale zkrátka je to ON, můj nejoblíbenější zpěvák. Byla jsem před lety v Praze na jeho koncertě, dokonce těsně u pódia, takže jsem si na něj i sáhla ;-) a moc se rozmýšlím, jestli se nevypravím znovu koncem září do Prahy na jeho koncert (pokud ještě budou lístky), nedávno vydal 2 CD Abattoir Blues a The Lyre of Orpheus, které se mně taky moc líbí. Ale i kdyby to tentokrát nevyšlo, nevadí, Nick jezdí do Prahy dost často.

Ještě poznámka - moc mě mrzí, že jsem se letos v červenci nedostala na koncert Erica Claptona - jeho první koncert u nás, měla jsem lístek, ale pár dnů před koncertem mně zavolali z rehabilitačního ústavu, že musím přijet dřív, jinak by mě letos třeba nevzali. Takže jsem lístek poslala do Centra Paraple a místo do Prahy jsem jela ku Hradci Králové :-(.
 
Ale není všem dnům konec, i když teď to mám s ubytováním složitější (sestra bydlí v 3. patře bez výtahu) a já věřím, že mě čeká ještě spousta koncertů a jiných kulturních zážitků.
monca13


Tomu říkám opravdová hudební anabáze. Od přítelkyně táborových ohňů k Nickovi :). Ale ne, náhodou ten vývoj je zcela logický a není v něm jediné překvapení, všechno objevujete tak nějak přirozeně. Z vámi jmenovaných interpretů já nedám dopustit na Freddieho, to byl skutečný génius. Made in heaven vydali až po jeho smrti, já raději Innuendo.:)

Reklama