Je 24. prosince navečer. Provoněným bytem zní Michna, rozpálený omastek tiše prská, holky mi pomáhají prostřít, skládají ubrousky a leští příbory. Pohoda, řeklo by se. Kéž by. Ve skutečnosti jsem neustále ve střehu a cítím se spíš jako horolezec, kterému se v každém okamžiku může pod nohama otevřít zrádná trhlina.

Z ložnice přichází babička a začíná na Bětku mluvit německy, pěkně nahlas a s výrazným přízvukem, který nachytala zamlada v pohraničí. No, tak už je to tady. „Babi, PROSÍM TĚ!" vycedí šestnáctiletá gymnazistka, která němčinu nenávidí víc než trhání zubů a loni z ní dělala reparát. No neříkej mi, žes tomu nerozuměla," pokračuje babička.  Vždyť je to tak jednoduchý..." A začne s jazykovým výkladem.  Mami, já přijdu za chvíli," zavrčí dcera a práskne za sebou dveřmi pokojíčku.  Co je jí?" diví se babička. Je ráda, že se konečně někdo v rodině učí německy a ona se může blýsknout svými znalostmi. Že to není zrovna to pravé ořechové? Nepamatuje si to nebo pamatovat nechce, těžko říct...

Když máte maminku, která nikoho jiného nemá, prostě ji nemůžete nechat na Vánoce samotnou. Dokonce i tehdy, když předem bezpečně víte, že vznikne směska mimořádně třaskavá:
Tatínek se zlatým srdcem, ale poněkud drsným humorem a mizivou sociální obratností.
Rozkolísaná puberťačka, která vybuchuje, i když se kolem ní chodí po špičkách.
Školačka, pěstující netradiční adrenalinový sport - vytáčení ségry.
Babička - ach ano, babička, která to myslí tak strašně dobře, ale vždycky šlápne do největšího... no však víte. Babička, která nadšeně komentuje, že vnučkám už rostou poupátka" (k jejich opravdu velké radosti), vypráví stále stejné historky úplně stejnými slovy a věcem, které už jsme probírali mnohokrát, se pokaždé nesmírně diví.

Poslední na seznamu je maminka. Vyčerpaná a vystresovaná maminka - jen ona se totiž snaží udržovat vratkou rovnováhu, předem odhadovat příčiny konfliktů a zažehnávat je, případně urovnávat. Ženská je, sakra, strážkyně rodinného krbu - je to na ní, jestli bude aspoň křehká pohoda a jestli vůbec budou nějaké svátky! Někdy toho má vážně dost, dokonce ji napadá kacířská myšlenka - oč klidnější by byly Vánoce bez babičky, aspoň jednou, jedinkrát... Ale hned takovou myšlenku zahání, je opravdu moc ošklivá a ono se to letos zase nějak zvládne.

 

Páteční téma zní:
Hádej, kdo přijde na večeři!

A jak je to u vás, milé ženy-matky-manželky-dcery-snachy-in? Trávíte svátky opravdu s těmi, se kterými chcete, nebo musíte překousnout nějaké ty v zásadě milované, ale někdy poněkud obtížné tchyně nebo dědečky? A jak to zvládáte?

Dáváte přednost trávení svátků v nejužším kruhu, nebo se scházíte s celou širší rodinou? A kolik vás bylo na Vánoce nejvíc?

Obzvláště výživné situace jistě nastávají ve vztazích rozvedených rodin, kdy mají děti najednou dva tatínky, několik sad prarodičů nebo nevlastní sourozence. Jak to řešíte u vás?

A co náboženské nebo kulturní rozdíly? Když si člověk vezme muslima nebo se přivdá do silně věřící rodiny, musí asi počítat s tím, že Štědrý večer možná nebude vypadat stejně, jak je zvyklý z domova.

Těším se na vaše příběhy. Vánoce jsou sice hlavně o lásce, ale někdy to dá docela fušku, milovat bližního svého, viďte... :-). Naše adresa je: redakce@zena-in.cz

Reklama