Moderní psychologie druhé poloviny dvacátého století přinesla množství nových poznatků. Mezi její úspěchy patří také průlom do sféry do té doby patřící pouze filosofii a víře. Jedná se o zážitky klinické smrti, setkání se zemřelými blízkými a regrese do minulých životů. Jedním z průkopníků v této oblasti se stal významný americký psycholog, psychiatr a lékař, Raymond A. Moody.

Začátek cesty?
Moody se narodil 30. června 1944 ve městě Porterdale v Georgii, USA. Později získal doktorát z filosofie a medicíny. Poté působil jako profesor medicíny na univerzitě v Georgii. Žije v Alabamě a je otcem dvou dětí. Podle vlastních slov Moody nemá rád velkoměsta, ale miluje přírodu a venkov a denně relaxuje tak, že ujde 10 mil. V životě považuje za důležité říkat lidem, co k nim cítí, dát jim najevo svou lásku. Sám o sobě říká, že je stále zvědavý a stále objevuje. Každou tezi a myšlenku vidí jasně. Když píše články, prý nikdy své texty nepřepisuje, nekoriguje, neboť vyjadřuje jen to, co ví. Není divu, vždyť jen studiu zážitků klinické smrti zasvětil přes třicet let svého života.

Jak Moody k posmrtnému životu přišel
Ačkoliv jeho rodiče byli členy presbyteriánské církve, nepatřili nikdy k horlivým křesťanům, a tak Moody na počátku svého výzkumu nevěřil ani v existenci posmrtného života. Jeho otec, chirurg, mu však předal touhu po poznání, a tak začínajícího výzkumníka vedla především zvědavost. Když roku 1965 studoval ve Virginii filosofii, seznámil se s profesorem psychiatrie, dr. Ritchiem, který po vlastním prožitku klinické smrti zahájil výzkum na tomto poli. O něco později, roku 1969, vyprávěl Moodymu jeden z jeho studentů o svém zážitku za hranicí života. Moody zařadil téma klinické smrti do přednášek o filosofii a ke svému velkému překvapení nalezl v každém semestru někoho, kdo takovouto zkušenost osobně zažil či znal z vyprávění člena rodiny.

Trocha bibliografie
Roku 1975 se Moody poprvé pokusil shrnout své poznatky o životě po smrti v knize Život po životě. Vzbudil tak nesmírný zájem veřejnosti a podnítil další významné vědce k rozšíření tohoto výzkumu. Důkladněji pak stejnou otázku pojednal v díle Úvahy o životě po životě (1977). Další prací se shodnou tematikou je Světlo po životě (1988). Regresí do minulých životů se Moody zabývá v knize Život před životem (1990), kterou napsal se svým přítelem a kolegou Paulem Perrym. Spolu s tímto autorem napsal také pojednání o setkáních s mrtvými - Opětovná shledání - Setkávání se zemřelými (1993).

Věda nám stejně neodpoví
Ačkoliv sám si je životem po smrti jist, nechce o výsledcích svých výzkumů nikoho přesvědčovat, spíše jen konstatuje, k čemu dospěl. To je jeden z důvodů, proč nenarazil na větší odpor církví ani svých kolegů. Naopak uvádí, že mnozí z psychologů, psychiatrů i lékařů začali studovat toto téma mnohem systematičtěji a potvrdili jeho výsledky. Patří mezi ně i psychiatři Grayson či Greep z Uppsaly. Moody však podotýká, že věda funguje jen do určité míry a jsou oblasti, které v současnosti není schopna zkoumat. Věří v posmrtný život, ale nemá vědecký důkaz. Sám prozkoumal nad 3.000 pacientů a je přesvědčen, že jistá část Já přežívá smrt. Inkarnací si zatím není jist, neboť nemá objektivní důkazy. K problematice posmrtného života říká: ,,Nemyslím, že by věda někdy mohla tuto otázku zodpovědět. I kdyby mohly být prožitky blízkosti smrti opakovány v laboratorním prostředí, co dál? Věda by pouze slyšela víc o cestě, kterou nemůžeme vidět."

Sežrán lvy a uškrcen
O sobě Moody přiznává, že někdy zápasí s neurotickými stavy, a tak by si přál, aby ho zážitky pacientů kladně ovlivnily, tak jako ovlivňují je. Říká, že smrti se nebojí, problémy mu dělá spíše život, bojí se bolesti a mívá potíže s ledvinami. Když roku 1986 navštívil na Floridě psycholožku Dianu Denholmovou, rozhodl se podstoupit reinkarnační regresi, aby se o tomto fenoménu dozvěděl více. Objevil devět svých ,,minulých životů". Byl prehistorickým člověkem v džungli, černošským mladíkem kdesi v Africe, starým stavitelem člunů, který se utopil s tříletou vnučkou v řece, či lovcem mamutů. Pracoval jako dělník na velké stavbě, snad římském vodovodu, s ženou umírající hlady byl předhozen Římany lvům, jako starořímského aristokrata ho zabil rozlícený dav a jako malířku z Orientu ho uškrtil ve spánku mladý muž. Posléze Moody začal sám zkoumat regresivní metodu. Jak sám přiznává, žene ho údiv a zvědavost. A tak stále hledá...

Kosmické vědomí
Raymond A. Moody navštívil koncem roku 1991 Československo a pronesl několik přednášek. Z myšlenek, které zde prezentoval, vyberme alespoň jednu, která je esencí Moodyho názorů: ,,Úkolem vědy v jejím dalším vývoji bude dojít k celostnějšímu vnímání skutečnosti, a pak se vědcům jistě podaří vyhnout se složitým a pro lidi nepochopitelným konstrukcím. Jak tomu bylo již dříve, v dávné minulosti, tak bude opět i v budoucnosti: lidé dospějí ke globálnímu vědomí, k prožitku integrity - to jest k zážitku kosmického vědomí." A to je také cesta, po níž sám Moody kráčí. Zkoumá vědeckými prostředky to, co jiní zavrhli jako šarlatánství a klam, ale zároveň si uvědomuje omezený dosah vědy, a tak nehlásá své názory, jen prezentuje fakta. Moody ke své práci říká: ,,Lidé, kteří těmito zkušenostmi (klinická smrt a pod.) projdou, mají potřebu si s někým pohovořit, objasnit si svůj zážitek, a je nejvýš žádoucí, aby zde byli odbornicí schopní s nimi navázat kontakt a schopní pomoci jim i jejich rodinným příslušníkům odhalit pozadí, podstatu a význam daných zážitků."

Zájem o fakta okolo života po smrti nepovažuje Moody za módu, ale uvádí: ,,Je to prostá, bytostně důležitá otázka každého člověka, ať žije kdekoliv." A tak Moodyho rozsáhlý výzkum, ač se často dotýká smrti, je vlastně hledáním pravdy o životě...

O některých Moodyho teoriích si povíme příště...

S využitím knih R.A.Moodyho a rozhovorů s tímto autorem.

Máte nějaké zkušenosti s minulými životy nebo se zážitky klinické smrti? Nebo znáte někoho, kdo je má? Věříte v posmrtný život? A v minulé životy? V reinkarnaci? Byla jste na některé z Moodyho přednášek?

Reklama