Reklama

Také znáte ten pohled na nevydařený kousek městských architektů, kdy v těsné blízkosti panelákových sídlišť stojí řada domů se zahrádkami? Zda byly dříve ty zahrádky, a poté sídliště, či zda si postavili lidé domky se zahrádkami, když už sídliště stálo, teď řešit nebudeme. My se takovou menší oklikou dostaneme k jinému tématu, a to „městskému grilování“.

Ti z panelákových balkonů mohou těm dole na nedalekých zahrádkách jen tiše závidět. Anebo také nemusí! Mohou si vytáhnout svůj vlastní gril a postavit ho doma na balkoně, a to zase závidí sousedé. Celé je to prostě nějak zapeklité.

balkon

Grilování na balkoně

Příběh rodiny Soukupovy

Jsme typická paneláková rodina. No, vlastně ani tak typická ne, protože jako většina nájemníků spodních i vrchních pater na víkend neodjíždíme. Nemáme totiž kam. Chatu nemáme, rodiče z manželovy strany bydlí na druhém konci republiky a moji jsou také panelákoví. V zimě, to si rochníme, pěkně v teploučku, ale jak vylítne první vlaštovka, přestává nás to na paneláku bavit. A tak co to jde, vyjíždíme ven, různě na výlety. Jenže z výletů se musí zase zpátky domů... a večer je teprve před námi, krásný, teplý, romantický...

Sedíme s manželem na balkoně, kde máme dvě pohodlná křesílka a stoleček, a pozorujeme lidi z nedalekých novostaveb na svých zahrádkách. Tam je živo, tam se griluje.
„Co kdybychom si také něco ugrilovali?“ řekne najednou manžel.
„Copak máme gril? A kam bys ho chtěl postavit?“
„No, nemáme, ale teď se dají koupit i různé malé, jednoduché grily, balkon máme dost velký.“
„ Já nevím,“
odpovím a víc se k tomu nevracíme. Zabouchneme za sebou dveře balkonu a jdeme spát.

Avšak mému muži gril nedá spát. Druhý den, byla to neděle, se manžel už po ránu rozjel do nákupního centra na kraji města a celý nadšený dotáhl domů krabici s grilem, pytlík s uhlíky, a rovnou se po cestě pohotově stavil i pro maso. Pozorovala jsem ho, jak nadšeně montuje gril a „uklízí balkon“.

„Oběd nedělej, budeme grilovat.“
„Já bych raději večééér,“
žadoním, „to je romantičtější.“
„ Dobře, tak večer.“

grilNeuvědomila jsem si ale, že v neděli večer se většina nájemníků vrací domů ze svých chat a chalup. Stejně tak náš soused seshora. Ihned po první vůni grilovaného masa vystrčí hlavu zpoza muškátů a prohodí „Copak to tam děláte? Vy grilujete? To si snad děláte legraci, ne? Kdo to má čichat?“ Nevěděli jsme, zda to myslí v dobrém, či ve zlém. Zda mu ta „vůně“ vadí, nebo ho naopak láká. Riskli jsme to a pozvali jsme ho ochutnat. Přišel asi za půl hodiny a přinesl dokonce i hořčici. :))

Balkony kolem se začaly plnit zvědavci. Někteří kroutili hlavou, jiní jen pozorovali. Nechovali jsme se nijak hlučně a v devět hodin jsme to zabalili. Byla přece jen neděle.

Příští víkend jsme negrilovali, šli jsme do kina a domů jsme se vraceli až pozdě v noci. A co nevidíme, asi na třech balkonech našeho paneláku se grilovalo. Doufejme, že to nikdo nepřipálí, čichat bych to nechtěla. :)

Jaký máte názor na grilování na balkoně?

Čtěte také: