Nebyla jsem si zcela jistá, zda tento film chci vidět.


Přečetla jsem si tedy recenzi J. Rejžka, který mě přesvědčil nejen následujícími větami.
"Premiéra filmu šla do kin právě včera, kdy se vzpomínalo na 17. listopad, a jsem tuze zvědav, jak na ni zabere zdejší nevyzpytatelné publikum. A moc mě zajímá, jak uspěje u nesoudné mládeže, které stačily jako falešná zpráva o 60. letech estrádní Pelíšky, či o pozdější normalizaci kýč Kolja nebo povrchně nevtipné Pupendo."

A když někdo říká, že tyto mé oblíbené filmy něco hravě předčí, nenechám si ujít shlédnutí důkazů.

Už při titulkách běží na plátně rudé plakáty se socialistickými motivy a portréty Lenina.
Ihned po nich jste zataženi do děje, totiž do ovzduší komunismu. Ten k vám pronikne každým pórem vašeho těla.
Revoluce v tehdejším NDR vypadá v tomto filmu, tedy alespoň atmosférou, velmi podobně jako ta naše, a tak jsem často měla  husí kůži.
Chvílemi jsem  cítila ty samé pocity, které jsem tak silně prožívala v roce 1989 na Václavském náměstí.

Co je tedy zápletkou filmu?
- udržování Alexovy matky v představě, že komunistická éra stále trvá a k žádné revoluci nedošlo.

V revolučních dnech totiž měla silný infarkt a kdyby přišla na to, že její režim padl, mohlo by následující rozrušení být pro ni to poslední...
Pro hlavní postavu fimu, tedy jejího syna Alexe, tím začíná velmi náročné období. Vytváření iluzí komunismu v právě propukajícím kapitalismu, je vysloveně dřina. A tak si při jeho snaze  uvědomíme, co vše je vlastně jinak než dříve.
Matka například požaduje oblíbené kyselé okurky. Ale sežeňte je, když se obchody právě zaplnily zahraničním zbožím...

Když jsem promýšlela, jak vám přiblížit zde popsané chování syna k matce, napadla mě jediná, vše říkající věta. "Z lásky stvořil pro mámu nový svět".   Zda to bylo zcela správné, to je zde otázka pro diváka.
Shánění okurek se starou vinětou však zdaleka nebylo jedinou překážkou. Matka se ráda dívá na televizi a po vyslovení tohoto přání  musí Alex povolat na pomoc kamaráda. Zde nastupuje na scénu velmi vtipná postava,  človíček plný energie, který mi trochu připomněl pana Čtvrtníčka. Je podobně smělý, a tak se dere na svět nová televizní stanice...

Na tomto filmu je jaksi nové či zajímavé, že nám autoři představují ženu s komunistickými ideami, která je ale z každého jiného pohledu úhlu téměř dokonalá. Tedy právě až na její stranický postoj. Pro mne tak bylo těžké přijmout její pozitivní roli.

Vedlejší linií tohoto snímku je také odchod jejího manžela.
Ten totiž zmizel "podle" na západ a dětem ani své manželce se neozval. Děti žijí v přesvědčení, že je vymazal ze svého života. Ale je to doopravdy tak?

Ohledně této rodinné situace mne zaujala scéna, kdy jeho děti sedí v koupelně na vaně. Bratr utěšuje rozrušenou sestru a vchází její manžel. Je ticho.
I kdyby mluvili a předlouze vysvětlovali, nemůže další osoba proniknout do jejich pocitů sourozenecké vzájemnosti, která se vyvíjela od dětství. Cítíme to známé rodinné pouto, které není ničím nahraditelné.

Nesouhlasím s panem Rejžkem.
Kvůli upoutání na tento film vymyslet a použít slovní spojení "povrchně nevtipné Pupendo" je dle mého názoru příliš. A to nejsem nestoudná a mládež už vůbec ne.
Nemám na posudky tohoto typu potřebnou odbornost, ale mou drzost se pokusím objasnit.

Film je jistě hodnotný z mnoha hledisek. Doslova nás přenese do rudě zbarveného období, abychom se mohli několikrát pousmát nad polozdařilými vtípky. Vidíme, jak doopravdy to bylo s Berlínskou zdí, a znovu oslavujeme její pád.
Po závěrečných titulcích si ale jen oddechneme, že je ta doba pryč, a poté rádi a rychle odcházíme.

Z technického hlediska jsem si ani já nemohla nevšimnout velmi zvláštní  kamery, která pomalu zaostřovala. Nevím, jestli to snad není nějaká módní novinka, ale mě to velmi rušilo. A ne tak docela vtipné bylo, že se na plátně objevoval zavěšený mikrofon.
Přibližně po polovině filmu se děj jakoby zastaví a nám nezbývá, než sledovat znovu a znovu peripetie hlavního hrdiny. Až když vidíme spoustu reklam na Coca-Colu, reklamu na letící vzducholodi, kola filmu se pomalu dotočí  ke zdárnému konci.

Pobavila jsem se, ale pokud by někdo opravdu nestranný porovnával naše slavné a ryze české filmy s tímto, byli bychom dle mého názoru jasnými vítězi.

Na druhou stranu máme laťku hodně vysoko, a tak svůj čas nepromarníte, když si necháte tímto filmem připomenout, jak to vlastně tenkrát bylo.
Budete zase na chvíli rádi, že jste to - Good Bye, Lenin - řekli už dávno.  

 

Good Bye, Lenin!  (SRN 2003, 118 min)

scénář: Berndt Lichtenberg

střih: Peter R. Adam

hudba: Yann Tiersen

kamera: Martin Kukula

režie: Wolfgang Becker

 

hrají: Daniel Bruehl, Katrin Sass, Chulpan Khamatova

 

 

Ocenění - hlavní cena Festivalu evropských umění v Mladé Boleslavi  


              - představitelé německé kinematografie vybrali tento film jako svého

                 zástupce do boje o amerického Oskara

 


Odkaz na recenzi
-   http://dokina.tiscali.cz/article.asp?id=1393
Odkaz na rozhovor se scénaristou Berndtem Lichtenbergem - http://www.novinky.cz/01/58/80.html
Odkaz na stránky filmu - http://www.goodbyelenin.cz/

Zajímavosti o filmu, rozhovor s režisérem a herci - http://www.memopage.cz/view.php?clanek=336

                                                            
Reklama