Reklama

Musím vám napsat o svém problému se starými lidmi. Upřesníme si termíny. Staří lidé mohou být pro někoho třicátníci, a tak jsem to, jsouc jedním z nich, samozřejmě nemyslela. Staří lidé jsou dva druhové:

      a) hezounké babušky a děduškové ve slabikáři ilustrovaném Helenou Zmatlíkovou. Babušky mají obrovské hlavy v puntíkatých šátcích, mile se usmívají, obvykle třímají mísu koláčů a vlastní několik zvířátek. Nemají žádný specifický pach a obvykle bydlí na vsi. To je taková zajímavá skutečnost, kterou se snaží naše slabikáře udržovat při životě, i kdyby čert na koze jezdil. V první třídě se prostě dozvíte, že staroušci bydlí v chaloupce, vlaštovky na drátech a vítr fouká po strništi. Strniště je posečené pole, pro ty, kdo také jako já bydlí dost daleko od polí i od lavice v první třídě. 

      Málem bych zapomněla na dědečky. Ti bydlí samozřejmě v chaloupce s babičkou. Mají také velkou kebuli, krásné bílé a úplně čisté vousy, hezké záplatované, ale čisté oblečení a obvykle sedí na zápraží (takové často střechou ještě překryté místo před chaloupkou, je tam lavička) a bafají z fajfky. Je to celé dost v rozporu s našimi vlastními prarodiči, ale s tím se musíte prostě vyrovnat hned při vstupu do 1. A, stejně jako se šikanou. Nakonec taky jsou tam kytičky s pěti okvětními lístky a žlutá cestička, tak co. A ještě něco. Ve slabikáři se babičky a dědečkové chovají hezky nejen ke kočičkám, Ferdovi s Honzíkem a předsedovi družstva, ale i k sobě navzájem. Neuvěřitelné.

      b) nezkrotné zombie zaklesnuté do největšího nákupního vozíku v obchodě "s obsahem 2 housky" řítící se se skelným výrazem mezi regály a častující neuvěřitelnými nadávkami každého, kdo kříží jejich trajektorii.
       Rekordmani ve sprintu o dvou berlích, kteří doběhnou každou tramvaj.
      Ti, kteří ráno čekají, až otevřou obchoďák, ale až vy půjdete z práce, taky tam budou.
      Ti, kterým patří každé sedadlo, i to jediné obsazené - vámi.
      Zasmrádlí dědkové uplivující před vámi na chodník cosi, co už dlouho tahali z bércového vředu dole.
      Obludné balíky kynoucí přes dvě sedadla kupé pro rodiče s dětmi (to je součást vagónu označeného piktogramem Rodiče s dětmi. Má vám to zajistit, že děti nebudou nasírat zbytek vlaku, nebude jim nikdo kouřit pod nos a s pomocí jídla, hraček a diazepamu se dostanete z bodu A do bodu B i bez auta. Tedy pokud necháte kočárek hned u hajzlíku, protože se do vozu pro rodiče s dětmi nevejde :o))
      Staří lidé jsou ti, co vstávají ve dvě ráno, a protože vám nemohou odpustit, že vy můžete spát, dají se do luxování, vyhazování lahví, hlasitého rozhovoru se sousedem na chodbě a odklízení sněhu pomocí ruchadla... aby vám druhý den sdělili, že zase slyšeli to vaše dítě.
      Jsou to ti magoři, kteří vás přehlasují na schůzi bytového družstva, takže okna se nebudou měnit, protože dole u nich jsou ještě dobrá a když táhne, dá se tam nacpat hadr.
      Jsou to ti týpci, co vás maminka učila, že je máte pustit do dveří, ale vy to vůbec nepoužijete, protože se tam narvou první. Když si nejsou jistí, jestli je ve vchodu volno, preventivně ho před vstupem prošťouchnou holí.
      Jsou to podivné dvojice, které kráčí zásadně s desetimetrovými rozestupy 50 let spolu, každý sám.
      Jsou to ti, kterým když něco vadí, hrozivě stojí nad vámi a mlčí výmluvněji než Krakonoš nad Trautenberkem. To sedadlo u okna je jejich, to místo před vámi ve frontě je jejich, to kupé je jejich, ten chodník je jejich... Jsou úplně nemohoucí a zoufalí, a tak v běhu k tomu Jejich dosahují neuvěřitelných časů, které by Květa Jerijová nenacvičila ani s třífázovým tréninkem.

A teď se ptám. Kde jsou tedy naši vlastní prarodiče? Bydlí v chaloupce, z komína vystupují šedá kolečka a u komína se hřeje vrabeček? Je to třetí skupina? Nebo jsou skutečně ve skupině b, když se nedíváme? Každý z nich... tedy skoro každý... má přece nějakého toho vnuka, vnučku... nás?! Nebo tihle ne?

Doufám, že mi v tom uděláte jasno. A nezkoušejte na mě ty historky o tom, že jste tuhle potkali moc hezké a hodné důchodce, (15)kteří se vedli za ruku a poděkovali vám za uvolněný vchod do pekařství! Kolik takových jste potkali? No tak...