Moc hezký příspěvek, v podobě jakéhosi zamyšlení (a v závěru i oprávněného rozhořčení) přišel od čtenářky Gerdy.

Dobrý den všem, dnes je takový zvláštní den.
Nechápu národy, které jsou na Svátky zesnulých rozjuchané, připadá mi to divné. I počasí nás přece vybízí spíš k zamyšlení, než abychom v pestrém oblečení výskali po ulicích... Vlastně chodím na hřbitovy ráda v každou roční dobu. Je tam klid, zeleň a člověk si může urovnat myšlenky. A na hřbitově, kde je pochována nějaká osobnost, se u jejího hrobu zastavím na delší dobu a představuju si toho člověka. Jaký asi byl? Věřím, že smrtí duše člověka nezmizí, zmizí jen ta skořápka. A duše zůstává někde....kde?? Určitě bych neměla strach, kdyby se mi moji milí nějak ozvali. Proto se ráda procházím místy, kde jsem s dávno mrtvým člověkem něco prožila, a třebas mluvím se svou tetou, kterou jsem měla moc ráda, pokaždé když jedu kolem kasáren. Kdysi tam pracovala ve výdejně materiálu a já nikdy nezapomenu v duchu zavolat „ahoj teti, ozvi se mi, slyšíš mě? Co říkáš na ten dnešní cirkus:)?“. Anebo takhle mluvím s tátou, který je tam někde vlastně o víc jak 10 let mladší než já teď, zemřel po čtyřicítce a už je mu dobře - to jsem zvědavá, jestli se TAM poznáme:)  Snad jo. Na duchy zemřelých věřím, a proto je nepokouším, vyvolávala jsem je poprvé a naposledy coby puboška a nestálo to za ten strach;)
Myslím, že nejvýstižněji je to obsaženo v heslu, které je často vidět při vstupu na místo posledního odpočinku POKOJ VÁM.

P.S. ty kripli, co zničili hřbitov ve Vranovicích, navíc před Dušičkami, by je - až je chytnou - měli postavit uprostřed dědiny na pranýř. A pak jim napařit veřejně prospěšné práce, na hřbitově. To mě tedy opravdu nachvělo!!!
Gerda

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

__________________________

Můj rozum absolutně stojí nad tím, jak někdo dokáže hanobit a ničit taková místa, jako jsou hřbitovy. To se ti „lidé“ ani trochu nebojí? Myslím, že ani snad nemohou být příčetní, tohle je prostě nad moje chápání.
A jinak ohledně toho zastavení u hrobů a představování si lidí, je na Olšanech, kam moc ráda chodím a také si je představuji, zase toto: To, co jste teď vy, byli jsme i my. To, co jsme teď my, budete i vy……

Pěkné, klidné Dušičky
Saša

Téma dnešního dne: Dušičky a duchové

  • Uctíváte Památku zesnulých?
  • Vzpomínáte s úsměvem nebo s uplakanýma očima?
  • Pokoušela jste se někdy dostat své blízké zemřelé „zpátky k nám“?
  • Máte zkušenosti s duchařinou?
  • Zúčastnily jste se někdy nějaké spiritistické seance?
  • Věříte, že je „něco“ nad námi?
  • Věříte, že nás naši zemřelí „vidí“ a svým způsobem i ochraňují?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Toto téma je mi velmi blízké, a tak se opravdu moc těším na vaše příspěvky.

  • Všem pisatelkám, které se zúčastní dnešního tématu, bude přiděleno 500 bodů do věrnostní soutěže.
  • A jeden nejzajímavější příspěvek bude ještě zvlášť odměněn pěkným dárkem: dvěma knihami z nakladatelství Knižního klubu

knihy

Reklama