Nemůžu říct, že by mě někdo něčím vytáčel, široko daleko najdu jenom lidi, kteří si občas rýpnou, občas mě nechápou a tak.

Co mě ale v poslední době velice vytáčí, je můj miláček kočička. Pro ujasnění situace: kočičky máme doma 2, ve velmi malém bytě. Což znamená, že jsme 24 hodin denně stále spolu. Micinky přijaly náš denní režim, bdí s námi, spí s námi, ale co v poslední době očekávám s rozechvělými nervy je noc. Ono není se co divit, teď jsou noci takové, že i člověk by je nejraději prepil a prejásal, jenomže - spát se musí, neb se musí vstávat do práce a vydělávat kočkám na žrádlo a stelivo, to přinejmenším.

Večery jsou stereotypní, zhasne se, lehne se a usne se. A pak nastane zlatý hřeb noci, na který se kočenka určitě celý den připravuje. Počká, až budou tak 3 hodiny, seskočí ze svého pelíšku a JDE SI DRÁPNOUT NA KOŽENKOVÉ OBLOŽENÍ DVEŘÍ. Má to vyzkoušené, stačí 1x. Moje reakce - "sssssssssssssssss, necháš toho, potvoro?!". Chvilku je klid. Pak zas - dráp, dráp! To už vyletím a ženu se na ni. Ona pádí přede mnou, rozpohybuje svých 6 kg a ještě se vesele ohlíží, co já na to. A tohle se zopakuje asi tak 5x. Musím jí ale přiznat, že mě vždycky nechá napřed lehnout do peřin. A když se spokojeně proběhá, pak se jde ke mně s vrněním přitulit a přitiskne si důvěřivě čumáček na mou ruku.

Důvěru ve mně má opravdu opodstatněnou, nebyla bych schopna ji tou rukou majznout, jak by možná zasluhovala. Zajímavé je, že ta druhá, slušňačka, ani nedutá a nezapojí se. Má zkrátka jinou povahu.  Máte někdo taky takového nočního vtipálka?

Jak to řešíte vy?  - já se s tím prostě smířila a dokonce mě to začíná i bavit! Máme přece doma národního buditele, a to, uznáte, nemá jistě každý!!

zdraví kočkomilná Gerda

 

Milá Gerdo..já bych ji asi zabila... :o))) Ba ne... ale stejně... Kočička jedna zlobivá. :o)) Krásné vyprávění...Díky

Reklama