Do titulku od čtenářky Gerdy jsem vybrala nadpis z druhé strany fotografie její maminky zamlada. Přečtěte si další tematický příspěvek, vlastně jakousi formu zamyšlení nad odpuštěním či neodpuštěním…

Dobré ráno o adventu! Dnešní téma mi připomnělo věnování, které je na druhé straně fotografie mé maminky zamlada. Tátovým typickým energickým rukopisem tam stojí: „Kdo miluje, odpouští. Kdo odpouští - andělům se podobá“.

Odpuštění nebo odpouštění? Jen jednou v životě a pak už ne?  Podle toho, co v různých diskusích čtu, jsou někteří lidé nesmiřitelní a jakékoliv malé či velké provinění zásadně neodpouštějí. Myslím, že se jim hodně těžko žije, protože kdo neodpustí viníkov, který přijde s rukou nataženou k smíru, škodí především sám sobě. Že se tím zatvrzuje a bohužel je chybně pyšný za neústupnost, kterou vydává za zásadovost.

Já nemám ráda nesváry, dusna, posupné mlčení a jsem pro to - domluvit se. Vždyť žijeme jen krátce a prožít svá vyměřená léta ve zlobě není pro duševní zdraví vůbec žádný přínos. I když je třeba právo na naší straně. Malicherní urážlivci si nekompromisním postojem možná posilují chabé sebevědomí. Velikán prkotinu smete se stolu přesně ve smyslu slov písničky „malé věci řešte ruky mávnutím“. Já odpouštím a nezlobím se, snažím se pochopit pohnutku druhého, proč jednal, jak jednal.

Ale bohužel, neumím zapomenout. To je větší umění, než umění odpustit. A moc se mi líbilo v nedávné repríze Zlé krve, jak se paní Bornová ušlechtile a noblesně zachovala, když se jí přišel pruďas Nedobyl omluvit za strašlivý výstup v jejím salonu. Přivítala ho se slovy „Už jsem na to zapomněla...“ - a víc se k tomu nevrátila, vše bylo jako předtím.

A co nedovedu odpustit? Když se někdo chová krutě k lidem nebo zvířatům, jen pro svou zvrácenost. Těmto lidem, kteří ubližují pro svou potěchu, neodpustím a nezapomenu - protože tyto bestie nedokážu v ničem pochopit.

Hezky osud zaplatil feťákovi, který polil toluenem kocoura a škrtl zapalovačem. Dlouho útulkáři kocourka opatrovali, než se jim ho povedlo z té hrůzy vykřesat. A boží mlýny přece zamlely - pachatele dopadli, protože to jednak byla známá firma a hlavně: stalo se mu přesně to, co udělal zvířeti. Polil se, asi zfetovaný, a pak to na něm chytlo, až skončil v nemocnici. Stydím se za sebe, ale přeju mu to z celého srdce a upřímně.

Gerda

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_____________________

To ani nevím, že ten feťák tak dopadl. Ten příběh o tom kocourkovi znám, bylo to šílené, bohužel ne ojedinělé.
A něco Vám řeknu, já to tomu feťákovi také přeju!
Děkuji, že jste napsala, mějte pokud možno krásný a klidný den
Saša

Téma dnešního dne: Dokážete odpouštět?

Přidejte se společně se mnou k tomuto tématu.
Svěřte se v tento předvánoční čas, zda dokážete odpouštět.

  • Co ano a co ne.
  • Máte nějakou hranici odpuštění?
  • Co největšího jste komu v životě odpustila?
  • Stálo vás to hodně přemáhání?
  • Co je pro vás s prominutím prkotina a co si myslíte, že byste nikdy neodpustila.
  • Vzpomeňte také třeba na křivdy z dětství. Jestli už jsou dávno zapomenuté - a odpuštěné.
  • A pro trochu rozpýlení napište klidně i něco veselého.
    Třeba jestli jste odpustila kamarádce, že vám nevrátila památník :)

Téma je to široké, nechám už na vás, jak ho pojmete.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Prvních pět, nejrychlejších pisatelek obdrží 1 000 bodů do Vánoční věrnostní soutěže, a jedna z vás všech pak bude ještě vylosována a dostane pěkný dárek.
Malou sportovní tašku přes rameno.

taska

Reklama