13. února, v neděli, zemřela v zoologické zahradě v severobelgickém Olmenu sedmatřicetiletá ekoaktivistka a ochránkyně přírody Karen Aerts. Tato antwerpská rodačka prý velmi milovala přírodu a ze svého platu sponzorovala gepardího samce jménem Bongo. Snad se chtěla se svým miláčkem setkat tváří v tvář, snad toužila po neobvyklém zážitku... Její láska se jí však stala osudnou.

Smrt v kleci
Podle zatím dostupných výsledků vyšetřování se zřejmě Karen v neděli večer ukryla v ZOO a vyčkala odchodu ošetřovatelů. Pak se jí povedlo získat klíče od gepardí klece, a do té posléze vstoupila. V pondělí ráno byla nalezena mrtvá - gepardi vetřelkyni na svém území napadli a zabili ji. Proč Karen vůbec do klece vstupovala nebo jakou udělala chybu, že ji jinak vcelku neagresivní zvířata napadla, není zatím známo. Belgičtí gepardi tak ovšem získali poněkud nezaslouženou pověst zabijáků.

Napůl psi
Gepardi jsou mezi velkými kočkovitými šelmami výjimkou - a to nejen stavbou těla, polozatažitelnými drápy a jinými fyziologickými odlišnostmi, ale také svou povahou. Říká se o nich, že jsou jak způsobem lovu, tak sociálním chování bližší psovitým šelmám - v některých oblastech vytváří skupiny čítající i přes desítku členů a spolupracují při lovu i ochraně teritoria. Těchto skutečností bylo hojně využíváno už ve starém Egyptě, kde byli gepardi ochočováni a užíváni k lovu. Říká se, že ochočit lze i dospělého geparda. Výcvik trvá kolem půl roku. Před lovem je gepardovi sňata kožená čepička, stejně jako opeřeným dravcům, a za ulovení kořisti je zvíře odměněno krví strženého zvířete.

Zrozeni pro svobodu
O gepardech se také říká, že jsou „čitelnější“ než ostatní kočkovité šelmy - je snazší odhadnout jejich náladu, jsou poměrně dobře cvičitelní a i v dnešní době jsou tak častými exotickými mazlíčky bohatších lidí. Zajetí ovšem gepardům nesvědčí - potřebují velké množství pohybu, a tak obvykle hynou dříve než ve volné přírodě. V zajetí se také špatně rozmnožují, a tak většina zvířat pochází z odchytů z volné přírody.

Nejúspěšnější lovci
Gepardi ovšem nejsou žádní plyšoví mazlíčci. Patří k nejúspěšnějším lovcům mezi kočkovitými šelmami. Až sedmdesát procent jejich útoků končí zabitím kořisti. V přírodě žijící gepardi člověka nenapadají - jsou jedinou velkou kočkovitou šelmou, u níž nemáme žádnou zprávu o útoku divokého zvířete na člověka. V zajetí ovšem gepardi ztrácí ostych, a tak není vyloučeno, že člověka napadnou - ať už jako možného konkurenta, v obraně teritoria nebo jako kořist. Nebezpeční ovšem mohou být, i když si chtějí jen hrát.

V ohrožení
Pravděpodobně někdy před deseti tisíci lety došlo neznámo proč k rapidnímu snížení gepardí populace. Proto jsou všichni gepardi v podstatě navzájem příbuzní - orgán jednoho zvířete lze bez problémů transplantovat jinému a kresby na srsti jednotlivců se od sebe prakticky neliší, kromě takzvaných královských gepardů, jimž se vlivem jedné recesivní alely slévají skvrny v pruhy. Nevýhodou blízkého příbuzenství je ovšem velmi nízká plodnost gepardů - nedostatek spermií v ejakuátu a jejich časté poškození. Gepardi tak jednoznačně patří k druhům ohroženým vyhynutím.

Zdroje: zde  a zde

Vstoupila byste do výběhu nějakého zvířete v zoologické zahradě? Co si myslíte o motivech podobných činů? Byla jste někdy v blízkém kontaktu s nějakým volně žijícím zvířetem? Napadlo Vás někdy nějaké zvíře?

Reklama