Gentleman – slovník naučný uvádí, že jde o muže uhlazených způsobů. Tento výraz k nám přišel ze staré dobré Anglie.

Typický dandy z britských ostrovů B. B. Brummel definoval vzhled a chování pravého muže:  každý, nezávisle na majetku, původu nebo vzdělání může se stát gentlemanem tak, že bude nosit jednoduchý tmavý oblek s kravatou. Brummel se stal ve své době naprostou autoritou v odívání a dodnes nosí muži tmavé obleky, bílé košile a černé boty tak, jak to  propagoval. Čím jednodušší a uniformnější oblečení, tím lépe. „Gentlemani jsou známí svou diskrétností a absencí vulgární podívané,“ říkal Brummel. Jedinou součástí pánského odívání, která mohla – a měla – vyjadřovat osobnost vlastníka a jeho příslušnost ke společenské skupině, se stala  kravata.


Anglického gentlemana si zařazujeme do 19. století, kdy v perfektně padnoucím smokingu líbá dámám ručku, distingovaně s nimi pohovoří, a pak zamíří do pánského klubu. Tam pokuřuje, popíjí whisky, čte noviny či hraje šachy a diskutuje o vážných tématech s dalšími členy klubu.


V našich zemích vzpomeneme prvorepublikové filmy, kde nepřekonatelný Oldřich Nový nabízel dámám cigarety a byl decentním gentlemanem se vším všudy, včetně jelenicových rukavic.

O významu pojmu gentleman se můžeme přít. Pro mne je to především muž galantní. Ten, který mi pomůže do kabátu a nenechá mne bojovat s rukávy, ten, který mi podrží dveře a nepustí mi je na hlavu, ten, který mne neoslovuje „ty vole“ a neužívá slova neslušná. Ten, který pozdraví první, ten, který mi v restauraci odsune židli, ten, který počká, až se posadím, a teprve pak obsadí tu svou. Ten, který mne pozve na kávu a tu kávu za mne samozřejmě zaplatí a nečeká, až začnu hledat peněženku.

Nemusí mi líbat ruce, nemusí blazeovaně hovořit, nemusí nosit rukavice z jemné kůže. Musí mne respektovat jako ženu a podle toho se chovat.

Nedávno jsem četla názor jednoho psychologa, že si za stav dnešních mužů můžeme my ženy samy. Tím jak jsme samostatné, soběstačné, sebevědomé a snažíme se mužům vyrovnat. Ano, částečně je to pravda. Ale neznám ženu, která by se mužům vyrovnávala tím, že se bude chovat jako oni. Tudíž ve velké většině „nechovat“. Jsou jemné, jsou ženské. Proč nejsou muži „mužští“ tak, jako jsou ženy „ženské“? Není to pohodlnost?

Je to i  pozůstatek dob minulých, kdy správný chlap kouřil jednu cigaretu za druhou, chodil do hospody, doma na něj čekala teplá večeře a uklizený byt. Když se mu něco nelíbilo, tak bouchnul do stolu a pořádně tu „svou“ sjel jako správný pán tvorstva.


Doba se změnila pánové a tím, že se začnete chovat, jak se od správného muže očekává, nebudete považováni za něco divného a archaického. Vždyť se moderně a elegantně oblékáte, dbáte na svůj vzhled, tak proč tomu nepřizpůsobit i vaše chování?


My na to čekáme a doufáme, že se toho dočkáme. Proto, pánové, věřte svým ženským protějškům, vždyť po vás nechtějí nic nadlidského a nesplnitelného. Važte si jich a chovejte se vždy jako muži - gentlemani, na které vaše partnerky mohou být hrdé a mohou na ně spoléhat.

Reklama