Antonio Gaudí, celým jménem Antonio Placid Gaudí y Cornet, patří bezesporu k nejvýznamnějším architektům přelomu 19. a 20. století. Inspirován maurským slohem předešel o mnoho let secesní fascinaci přírodními tvary a vytvořil svébytné dílo, které stále láká do Španělska tisíce návštěvníků.

Dítě na oslíkovi
Antonio se narodil 25. června 1852 u Tarragony v Katalánsku. Zdali to bylo ve městečku Riudoms nebo Reus není jisté, pokřtěn byl však následujícího dne v Reus. Jeho rodiče, Francesco Gaudí Serra a Antonia Cornet Bertranová, pocházeli z rodin uměleckých kovářů. Synek měl pokračovat v řemesle. Přes těžkou nemoc, která ho sužovala od dětství, se vyučil v dílně svého otce. Revmatismem trpěl po celý život, a tak se na své oblíbené toulky přírodou vydával na hřbetě oslíka. Nemoc mu přinesla jak trvalou bolest a utrpení, tak osamělost - nemohl si hrát s ostatními dětmi - v níž se formovala jeho fascinace přírodou a fantasie.

Blázen nebo génius
Mladý Antonio brzy ztratil matku a bratra, později i sestru, jejíž malé dcerky se ujal. Po vyučení odešel v roce 1869 studovat architekturu do Barcelony, na Escola Superior d'Architectura. V průběhu studií si přivydělával prací pro různé ateliéry a politicky se angažoval v Katalánské národní skupině. Ve škole si získal pověst šíleného génia - jeho výtvarné nadání se snoubilo s bohatou fantasií a s netradičním viděním světa. V roce 1878, těsně před tím, než úspěšně dokončil studia, dostal svou první zakázku - měl navrhnout pro Barcelonský magistrát osvětlení náměstí Reial a Pla del Palau. Jeho dílo se setkalo s pozitivním ohlasem veřejnosti i kritiků.

(4. Kdy vznikla první sáňkařská dráha?)

Léta slávy
Jako architekt Gaudí brzy získal popularitu. Navrhoval domy pro bohaté měšťany jako byl továrník Manuel Vicens nebo Eusebius Güell. Jeho styl se postupně rozvíjel a uchvacoval především svou originalitou. Ve Španělsku však proslul především jako "architekt boží" - a to díky nádhernému kostelu Sagrada Familia v Barceloně, který však nestihl dokončit. Gaudí se nikdy neoženil - staral se o svého otce a dcerku své sestry. Ke konci života přestěhoval svou dílnu přímo do Sagrady Familie. Jako věřící katolík se rád věnoval práci pro církev.

Smrt mezi chudými
Gaudí se nikdy příliš neukazoval na veřejnosti a oblékal se prostě, což se mu 7. června 1926 stalo osudným. Když se šel po práci, jako každý den, pomodlit do kostela sv. Filipa Neriho, zachytila ho tramvaj a vlekla ho s sebou. Gaudí upadl do bezvědomí a nikomu z kolem projíždějících taxikářů se nechtělo ujmout se chudě oděného muže a dopravit ho do nemocnice. Nakonec mu pomoc přivolali kolemjdoucí - byl převezen do chudinského špitálu, kde ho příštího dne nalezli jeho přátelé. Chtěli ho nechat přemístit do lepší nemocnice, ale Gaudí odmítl. ,,Patřím sem, mezi chudé," řekl jim prý. Tři dny po nehodě, 10. července, podlehl svým zraněním. Byl pochován v kryptě Sagrady Familie a v den jeho pohřbu prý truchlila celá Barcelona.

 

Líbí se vám dílo tohoto architekta? Chtěla byste bydlet v podobném domě? Nebo se na takové věci radši jen díváte? Byla jste v Barceloně? Jak na vás Gaudího práce zapůsobily? Nebo jste je neviděla?

Reklama