Večer 27. 1. 1756 se v rodině Anny a Leopolda Mozartových v Salcburku narodilo sedmé dítě. Bylo pokřtěno jako Johann Chrysostom Wolfgang Gottlieb. Poslední jméno znamená „milovaný Bohem“ – latinsky Amadeus. Otec byl houslistou arcibiskupské kapely v Salcburku, skladatel a pedagog. Rychle rozeznal talent u svých dvou přeživších dětí Marie Anny a Wolfganga Amadea. Stal se jejich učitelem, spolupracovníkem a manažerem.

Zázračné dítě
Chlapec už ve čtyřech letech sám začal hrát na klavír, po vzoru své o 4,5 roku starší sestry Nannerl. V šesti hrál samostatně na cembalo a housle, komponoval, aniž znal noty. První jeho pokusy zapisoval otec. V sedmi letech už vyšly tiskem první skladby. Zvěst o mimořádně talentovaných dětech se rychle roznesla. Tehdy se otec definitivně ujal role manažera. Uskutečňoval s dětmi koncertní cesty. Po Mnichově následovala Vídeň, kde malý Wolfi okouzlil císařovnu Marii Terezii nejen svým nadáním, ale i bezprostředností, kdy jí vylezl do klína a chtěl pohoupat. Císařovna odměnila chlapce šatičkami z garderoby prince Josefa. Následovalo tříleté turné – šlechtická sídla a královské dvory severního Německo, Nizozemí, Paříž, dále Londýn, Haag a znovu Paříž, jižní Francie a Švýcarsko. V Anglii se seznámili s Johannem Christianem Bachem, který hocha učil hře na klavír, a poznal blížeji prostředí italské opery. Wolfgang a jeho sestra byli představováni jako zázračné děti a na svůj věk podávaly opravdu podivuhodné výkony.

Dětství?
Wolfi při náročném cestování nezahálel – psal vlastní kompozice, které pak na koncertech uváděl. Navíc otec byl tvrdý obchodník – děti pro něj byly skvělým artiklem. Chtěl jim zajistit budoucnost u některého z evropských dvorů a rodině přinést blahobyt. Děti, a především Wolfgang, měly tvrdou drezúru. Vystoupení se často konala denně, chlapec hrál se zavázanýma očima, na zakryté klaviatuře, improvizoval na témata vymýšlená publikem. Cestovalo se za každého počasí, bez odpočinku. Věrnými průvodci dětí byly nemoci (spála, tyfus, záškrt), Wolfi byl navíc vyčerpán vlastní skladatelskou činností. V 11 na přání císařovny Marie Terezie napsal svou první operu La finta semplice, která měla 558 stran partitury. V jeho případě asi nelze hovořit o dětství.

Italský rytíř Mozart
Roku 1769 Wolfi s otcem jel do Itálie. Primát v hudbě této země byl všeobecně uznáván. Hochovi se dostalo pocty udělením členstvím v Academii filharmonica. Samotný papež Kliment IV. mu odevzdal Řád zlaté ostruhy s právem užívat rytířského titulu. Mozartovi získali mnoho zakázek – 2 opery (Mithridates, král pontský, Lucius Sulla), symfonie aj. V Itálii se změnil vztah syna k otci. Leopold byl pro Wolfganga velkou autoritou, zajišťoval  finanční i jiné životní zabezpečení. Svou povahou mu však neposkytoval dobrý morální příklad. Intrikánské chování přizpůsoboval názorům okolí, aby od něj něco získal.

Služebník pana arcibiskupa
Wolfgang přes všechny své úspěchy se musel vrátit do Salcburku jako pokorný poddaný arcibiskupa Colloreda k ponižující službě v kapele. Roku 1770 byl jmenován koncertním mistrem bez nároku na plat. Uráželo jej to, že je začleněn mezi služebnictvo a musí dodržovat přísnou kázeň. Dlouho snášel příkoří – kvůli otci, který byl v kapele zaměstnán. Snažil se najít nové místo – roku 1777 odjel s matkou do Německa a Paříže. Naděje se nesplnily. Malý génius byl zapomenut. Navíc matka v Paříži zemřela na tyfovou horečku. Na zpáteční cestě v Mnichově prožil své první citové vzplanutí, ale vznikajícímu vztahu tvrdě zabránil otec Leopold. Nechtěl, aby se syn na začátku kariéry dospělého umělce s někým zapletl. Vrátil se do Salcburku a roku 1881 se definitivně přes otcův odpor rozešel s vrchností. Odmítl jí sloužit jen pro její vrtochy a rozmary. V Mnichově uvedl operu Idomeneo, ale uplatnění tam nenašel.

Vídeň s otevřenou náručí
Odstěhoval se do Vídně. Založil si vlastní domácnost a navázal kontakty s osobnostmi hudebního a uměleckého světa. Nejvíc si cenil přátelství Josefa Haydna, který byl jeho velkým vzorem. Haydn jej označil za jednoho z největších současných skladatelů. Mozart přišel do Vídně s pověstí vynikajícího klavíristy a komponisty. Město jej přijalo s otevřenou náručí. Nestačil vyhovět všem pozváním, vystupoval na koncertech, vyučoval hře na klavír (žáky si vybíral), uváděl premiéry svých nových skladeb. Roku 1882 se přes silný odpor otce a sestry oženil s dcerou své poněkud vypočítavé bytné Konstancí Weberovou. Díky Mozartovu úspěchu si rodina žila na vysoké noze. Vídeň byla tehdy díky vládě Josefa II. pokroková, což vyhovovalo Mozartově volnomyšlenkářské povaze. Měl svým založením velmi blízko k ideálům svobodného zednářství. Plně se s nimi ztotožnil v roce 1785, když vstoupil do Vídeňské zednářské lóže „Dobročinnost“.

Nezájem veřejnosti
Ve „vídeňském“ období jeho osobnost dozrála. Napsal vrcholná díla, ve kterých je patrný odklon od dřívějšího stylu. Psal nově – mozartovsky. V rychlém sledu se rodily symfonie, klavírní koncerty a mnoho jiných skladeb. Vydal se vlastní cestou, a tak musel počítat i s nepochopením a intrikami. Roku 1782 měla úspěšnou premiéru komická opera Únos ze serailu. O 4 roky později Figarova svatba nepřinesla skladateli očekávaný ohlas. Skladatel přestal být žádán. Abonentní koncerty, kde chtěl představit vrcholné symfonie, se pro nezájem veřejnosti neuskutečnily. Dostával se do izolace, hmotné poměry se povážlivě zhoršily. Byl sice jmenován dvorním skladatelem, ale malý plat k zaplacení dluhů nestačil. Konstance se nepřizpůsobila danému stavu, nic si neodepírala. Jezdila do drahých lázní léčit svou migrénu, Wolfgang naopak hrál karty a rozptyloval se v rozpustilé společnosti přátel. Příjmy byly pořád slušné, ale výdaje vždy vyšší. Řešil to rozprodáváním toho, co si pořídil v lepších časech.

Pražské intermezzo – „mí Pražané mi rozumějí“
Roku 1787 byl pozván do Prahy. Tam se, na rozdíl od Vídně, dostalo Figarově svatbě vřelého přijetí. Zavázal se napsat pro Pražany novou operu. 29. 10. 1787 měla v Nosticově divadle premiéru opera Don Giovanni. Následovaly obrovské ovace. Mozart si v Praze na chvíli odpočinul od svých starostí a byl tam šťasten. Přátelil se s rodinou Duškových (Josefina – slavná zpěvačka, F. X. Dušek – pianista, pedagog, mecenáš).

Štěstí přinesl Salieri
Ve Vídni však na něj čekaly dluhy. Roku 1789 jel na 3měsíční turné do Německa, vysněná finanční návratnost se však nekonala. O rok později nastoupil na trůn Leopold II. Mozart o své místo na dvoře nepřišel. Bohužel rodina byla stále ve špatné finanční situaci – Konstance se musela stále léčit (během manželství prodělala 4 porody, 3 děti zemřely). Ředitel divadla a dvorský kapelník Ital Antonio Salieri odmítl zakázku na operu Cosi fan tutte. Nebyl tak nadaný jako Mozart, ale italský styl opery byl v módě. A tak byl protežován na úkor Mozarta. V září 1790 má ve Frankfurtu nad Mohanem opera premiéru, následuje koncertní turné. Mozart stále skládá v obrovském tempu. Další symfonie, komorní díla a také jeho poslední opera Kouzelná flétna. V této frašce mohou odborníci nalézt mnoho protizednářských motivů – Mozart byl velmi radikální a v opozici vůči umírněnému zednářství a feudalismu jako takovému.

Podivná smrt
Podzim 1791. Mozart se nakazil infekční nemocí, spekuluje se o moru, tyfu a jiných chorobách. Také o jedu. Nač zemřel, se nikdy nedozvíme. 5. prosince umírá. Dostalo se mu zadostiučinění velkolepým pohřbem? Ne, vysloužil si nejlevnější pohřeb do společného hrobu. Kde byli přátelé, představitelé města, dvora, hudebníci? Kde Konstance?

Requiem 
Poslední skladba, kterou za něj dopsal už jeho žák, je Requiem. Zadavatel není znám. Legendou zůstává, že skladba byla vlastně určena Mozartovi. V osmém taktu Lacrimosa při slovech "Homo reus" se Mozart navždy odmlčel....

Konstance  (1762-1842)  - podruhé se bohatě provdala do Dánska za Georga Nikolause Nissena, hrob svého manžela hledala až po mnoha letech, marně.
Děti – přeživší:
Carl Thomas  (1784-1859) po otcově smrti jeho výchovu řídil František Němeček, studoval malostranské gymnázium Praze. Studia nedokončil, 1798 odešel do italského Livorna, chtěl otevřít obchod s klavíry, neměl dostatek peněz. Od 1805 studuje hudbu v Miláně, studia opět nedokončí, 1810 vstupuje do služeb neapolského místokrále v Miláně. Tehdy mu matka posílá otcův klavír. 1840 přítomen odhalení otcovy sochy v Salcburku, 1854 ve Vídni při oslavách 100. výročí otcova narození.
Wolfgang Amadeus , vl. jm. Franz Xaver Mozart (1791-1844) - po otcově smrti se o něj starají manželé Duškovi, s matkou za nimi do Prahy přijíždí 1796 a rok zde zůstává. Ve Vídni studuje hudbu, např. u Haydna, Salieriho. Nadaný, komponuje. V 17 odjíždí do Lemberku (Lvova) jako učitel hudby v šlechtických rodinách. Skládá hudbu, koncertuje. 1819 - koncertní turné po Evropě. 1821 se snaží bez úspěchu uchytit ve Vídni, návrat do Lemberku. 1834 - návrat do Vídně, žije ve stínu jména svého otce. Učí hudbu, dává koncerty.

Díla: 21 oper, 15 mší, cca 40 chrámových skladeb, cca 50 symfonií, mnoho serenád, tanců, koncertů pro různé nástroje, kvintety, sonáty, kantáty, písně, árie… Kdyby se jeho skladby hrály jedna za druhou, zněly by nepřetržitě 220 hodin (téměř devět dní a nocí).


Reklama