Reklama

Leni Riefenstahlová je považována za nejslavnější režisérku všech dob, i když v mládí toužila být tanečnicí. Její slibně se rozvíjející kariéra byla ukončena úrazem kolene. Možná mohla být druhou Isadorou Duncanovou…

Leni Riefenstahlová (1902 – 2003) se odmalička toužila proslavit jako tanečnice. Narodila se v Berlíně v dobře situované rodině. Otec, majitel úspěšné firmy s topnými tělesy a ventilací, měl zcela jiné plány než jeho dcera. Chystal jí „kariéru“ poslušné ženušky a matky, a tak Leni studuje tanec tajně. A prosadí si svou. Je opravdu talentovaná a hned první sólové vystoupení v Mnichově znamená mimořádný úspěch a nabídku od avantgardního divadelního režiséra Maxe Reinhardta. Při vystoupení v Praze si však tak nešťastně poraní koleno, že se musí se svým snem rozloučit.

Leni K filmování a filmařině se dostala vlastně náhodou. Na stanici v metru ji upoutala reklama na „horský“ film Hora osudu, a tak se vydala do blízkého kina. Film odehrávající se na pozadí horských velikánů ji natolik fascinuje, že se okamžitě rozhodne seznámit s režisérem filmu Arnoldem Frankem. A oznámí mu, že bude hvězdou jeho příštího filmu. Režiséra skutečně přesvědčí a on ji obsadí do svého dalšího filmu Svatá hora. Protože byla mimořádně sportovně nadaná, snadno se vyrovnala s natáčením v drsném horském prostředí a další filmy na sebe nenechaly dlouho čekat.

Jenže brzy jí nestačí stát jen před kamerou, chce být i za ní. A právě režisér Franck ji zasvěcuje to tajů této výhradně mužské branže. V roce 1931 zakládá vlastní filmovou společnost a jako režisérka debutuje v roce 1932 filmem Modré světlo, v němž si zahraje i hlavní roli. Film byl úspěšný, dokonce i mezinárodně, ale ambiciózní Leni čekala víc.

Rozhodující v jejím životě bylo setkání s Adolfem Hitlerem v roce 1932. Ten jí slibuje, že až se dostane k moci, musí pro něj točit. A ta doba se přiblížila. První návrh na spolupráci však Leni odmítá. Nechce točit politické dokumenty, ale umělecké filmy. Hitler i jeho ministr propagandy Goebbels ji však přesvědčí, že to vidí stejně. Bude natáčet sjezdy NSDAP umělecky!

Hned v roce 1933 si objednají první film. Leni ho nazve Vítězství víry, ale moc s ním spokojená není. Teprve ve druhém s názvem Triumf vůle ukázala, co v ní je. Tento film byl čistou propagandou nacismu, byť umělecky ztvárněnou. Okamžitě získal řadu mezinárodních ocenění a sama režisérka „Národní cenu“. V podobném duchu byl i závěrečný díl trilogie Den svobody – naše armáda.

LeniV roce 1936 dostává Leni Riefenstahlová další lukrativní zakázku. Tentokrát si ji neobjednává NSDAP, ale olympijský výbor, i když za velkorysého přispění strany. Dvojdílný film Olympia o berlínské olympiádě považovaný za nejlepší dokument o OH vůbec byl ještě po dvaceti letech zařazen do desítky nejlepších filmů všech dob. Ostatně Leni si na něm dala záležet, jeho premiéra byla až skoro za dva roky. Film znamená vrchol její dokumentární tvorby.

Na obálce časopisu Time v roce 1936

Za války se Leni rozhodne s vlastním štábem natočit zpravodajství z fronty. Jede do Polska. Je zděšená tvrdou realitou a okamžitě s plánovanou kariérou válečné zpravodajky končí.

Po válce se samozřejmě ocitá na druhé straně barikády a je tři roky internována, čtyři měsíce pak stráví v ústavu pro choromyslné. Hájí se, že nic špatného nedělala, že „jen“ točila filmy. Členkou NSDAP se nikdy nestala. Na kariéru režisérky však může zapomenout. Cítí to jako velkou křivdu. Nálepky Hitlerovy dvorní filmařky se už nezbaví.

V padesátých letech vyměnila kameru za fotoaparát a odjela do Afriky. Její knihy fotografií získaly velké uznání. A žila naplno až do konce života. V roce 1973 se začala učit potápět a od té doby fotografovala podvodní svět. V přihlášce se dopustila podvodu - změnila rok narození. Místo 1902 napsala 1922! Výsledkem více než 2000 podvodních sestupů, které podnikla v letech 1974-2000, byl pětačtyřicetiminutový dokument s názvem Podvodní imprese.

Zemřela v roce 2003 ve spánku ve svém domě v Pöckingu am See v Bavorsku tři týdny po svých 101. narozeninách.

Foto: Wikipedie

Na našem webu jste si mohli také přečíst: