Reklama

Ne každý vzpomíná na babičku v dobrém. Čtenářka BastMetztli by mohla vyprávět, stačí napsat, že babičce říká generálka.

Podle Vašeho popisu si tu paní dovedu dobře představit, to musí být peklo. Nedivím se Vám, že ji nepovažujete za babičku. Děkuju moc, milá BastMetztli, že jste napsala, a přeju hezký den.


Když se mě někdo zeptá, žijí-li ještě mé babičky, mívám problém s odpovědí. Většinou reaguji slovy: Mám ještě jednoho prarodiče. Vím, zní to divně, ale prostě necítím, že bych tu osobu mohla nazvat babičkou. A vysvětlení?

O babi, opravdovou babičku jsem přišla ve 13 letech, ona se nedožila ani 70 let a já to léta nesla velmi těžce. Byla maminkou mého taťky a jednoduše řečeno, byla babičkou, kterou by si přálo každé dítě. Bohužel bydlela s dědou daleko, tak jsem ji vídala jen o letních prázdninách, ale bývaly to krásné časy plné radosti a vůně koláčů a jiných pamlsků. Po babi mi toho mnoho nezbylo, kromě vzpomínek, jen několik fotografií a její ručně psané recepty, které hrdě využívám. Bohužel, vzpomínky už nejsou tak jasné, jako bývaly, vůně koláčů se z jejich domu vytrácí a já se bojím, že se mi jednou ze vzpomínek vytratí i její hlas.

Teď bych měla říci něco o té druhé osobě, matce mojí mamky. Používám pro ni označení generálka, celý život rozkazuje a musí být vše podle ní a když uděláme, co chce, je to uděláno naprosto špatně. Pan Hrzán říkal, že tety, tety jsou věčný, ale ne, GENERÁLKA, TA JE VĚČNÁ! Letos jí je bude 86 let a je to div, přežila manžela o 14 let (teta občas utrousí, že raději umřel) a své rodiče o mnoho více (otec jí umřel ve 43, matka v 50 letech). Ona samozřejmě trpí všebolem. Neříkám, ano, má umělá kolena a dráty v ruce, vysoký tlak, cholesterol a takové ty další věci, kterými starší trpí, ale jinak... Např. když mi bylo 16 a zjistili mi migrény - její reakce: No a, to má taky. Když jsem v 18 skončila na antidepresivech, reakce: já mám také deprese atd. Můj táta to tenkrát nevydržel a řekl jí, že si má uvědomit kolik je jí a kolik mně (jsem mladší o 60 let). Jenže to bylo zbytečné. Největší problém je, že jsem holka, ona holky nesnáší. Odráželo se to i na výchově mamky, její bratr je odjakživa pan dokonalý a ona ta špatná, blbá a k ničemu. Samozřejmě, jeho manželka je podle generálky semetrika. Podobné jako s mamkou je to se mnou, jsem spodina. Můj bratr je hvězda a já jsem jen poskok, který neudělá nikdy nic pořádně a ničím se jí nezavděčí. Bratrova přítelkyně zase těžce nesla první setkání s generálkou. Když ji bratr představil, generálka ji sjela pohledem a beze slov se otočila a odešla. Holka utekla a pobrečela si, chudinka. Možná se Vám to zdá kruté, ale kdybyste ji znali, asi byste se nedivili, že nemá žádnou kamarádku a na každém jí něco vadí.

Doufám, že takových prarodičů není mnoho.

Pěkný den všem

BastMetztli

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne zní: Vaše děti a babička

  • Jaké máte vztahy v rodině? Stýkáte se s babičkami?
  • Mají vaše děti rády babičku(y)?
  • Jaké jsou vaše babičky?
  • Jsou vaše babičky spíš ze „staré“ doby, nebo moderní?
  • Chodí do práce, nebo už jsou v důchodu?
  • Jsou ochotné hlídat vaše děti?

Napište mi, na vaše příspěvky se moc těším. Tentokrát mám pro vás jako dárek připravenou knížku Aleny Jakoubkové: Můžeš-li se vdát dnes, neodkládej to na zítřek (nakl. MOBA) a tři detektivní příběhy k tomu. Pište do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je BABIČKA.

bab