Bulvár

Gabriela Vránová: Poezie je krásnou Popelkou

Miluje divadlo a poezii, je citlivá a vnímavá k hereckým kolegům i lidem na veřejnosti. Její úsměv odzbrojí i toho největšího škarohlída, a když na vás promluví svým nezaměnitelným hlasem, máte chuť u ní zůstat navždy. Výborná herečka a vynikající recitátorka Gabriela Vránová.

Zůstat navždy se mi u paní Vránové samozřejmě nepodařilo, ale strávila jsem s ní příjemné dvě hodiny, na jejichž začátku mi hned nabídla tykání.
„Přece si nebudeme vykat, ne?“
řekla hned na uvítanou se spontánností sobě vlastní. A já jsem správně vytušila, že to bude rozhovor veselý. Tak ať pobaví i vás ostatní...

gabinka

Chvíli trvalo, než se „Gábina“ usadila, neboť její temperament je neskutečný a chvíli neposedí.

Gábi, musím říct, že ty opravdu splňuješ předpoklady slovenského temperamentu, pro ty, kteří nevědí, narodila ses ve Slovenském štátě, v Novom meste nad Váhom, a to necelé dva měsíce před začátkem války, tedy v době, kdy vztahy mezi Čechy a Slováky nebyly právě ideální. Proto se tvoji rodiče rozhodli odstěhovat do Brna?
(smích) Asi to mám opravdu v genech.
A proč se rodiče rozhodli odstěhovat? Nerozhodli. Tatínek, pokud nechtěl provést prohlášení o solidárnosti se Slovenským štátom, tak byl de facto vypovězen. Utekl přes Javorinu na druhý konec do Korytné, potom jel do Prostějova, kde dostal profesorské místo na gymnáziu, no a nakonec dostal nabídku do Brna, a tak si pro maminku i pro nás přijel.

Tatínek byl profesorem češtiny a francouzštiny, a především lyrickým básníkem, je tedy jasné, po kom jsi zdědila vlohy. Povíš nám něco i o mamince?
Velice ráda. Maminka byla od tatínka o 13 let mladší a byla slovensko-maďarského původu. Pocházela z takové, dalo by se říct až nóbl rodiny, dokonce tam byli i nějací baroni, a byla to velice obdivuhodná žena, která se naučila učit děti na Moravě Českému jazyku. Ještě předtím učila i na Slovensku a tatínek byl jejím profesorem na učitelském ústavu v Levicích, kde se seznámili a také se tam vzali. Potom přijeli i s mým starším bratrem Jaroslavem, který už bohužel nežije, do Nového města nad Váhom, kam tatínek dostal umístěnku.

Vy jste byli dva sourozenci?
Ne, čtyři. Ještě o čtyři roky mladší bratr Stanislav, který žije v Brně, a také mám sestru Miriam, která žije už od svých 21 let v Americe, kam emigrovala. Byla to také herečka, hrála například v seriálu Slovácko sa nesúdí, který teď zrovna reprízují v televizi.

Tebe nikdy nenapadlo emigrovat?
Ne, nikdy. Ani v tom 68, já jsem to všechno vnímala trošku jinak. A jsem takový národní patriot, mám ráda naši zemi.

Není tedy nic, co by se ti u nás nelíbilo?
Ale to víš, že je. Nejvíc mi vadí, jak se změnila společnost.
Ono se také třeba hodně mluví o nějaké české závistivosti, o české malosti, ale já si nemyslím, že jsme takoví, je to případ od případu. Dnešní doba bohužel té závistivosti, a ne tak úplně nejlepším mezilidským vztahům nahrává, a to mě mrzí. Lidé se honí za majetkem, já jim nic nevyčítám, je to někdy z nutnosti, ale někdy je to také přes míru. Zapomínají, že to nejhezčí, co na světě opravdu je, a nechtěla bych, aby to znělo jako fráze, že to nejhezčí je přátelství, vztahy mezi lidmi, podaná ruka...
To si vždycky vzpomenu na Josefa Čapka, který napsal: „Lidskost a přátelství chci velebit a všechno, co se s dobrým duchem pojí. A ruku, která rány nedává, leč tiší, hojí…“ A to napsal v koncentračním táboře.

Tam bylo to pravé utrpení.
Ano tam. Lidé rychle zapomínají.

Pojďme od trápení a bolesti k něčemu veselejšímu, třeba k tvým hereckým začátkům. Ty jsi vystudovala herectví na brněnské JAMU a potom jsi odešla na dvě sezony do Moravskoslezského divadla do Ostravy. Prý právě tam si tě všimli filmaři?
Ano, to je pravda. První roli jsem dostala v Krškově filmu Kde řeky mají slunce. S těmi mými filmovými zážitky se pojí i řada humorných historek, to když mi třeba režisér dalšího filmu: Hledá se táta, kde jsem hrála s Láďou Menšíkem, tak režisér Daniel mi řekl: „No já ti řeknu, jmenovat se Vránová a být podobná Brejchové, to nebudeš mít lehký, se prosadit.“

gv

Příjmením Vránová, podobou Brejchová

Ale podařilo se. Své herecké místo sis našla. Pojďme ještě ke zmíněnému prvnímu filmovému debutu, měla jsi trému?
Strašnou. Ale režisér Krška byl ohromný, lidský, chápavý. Mým partnerem ve filmu byl tehdy Karel Hlušička, mnohem starší a pamatuji si, že když jsme se měli políbit, tak jsem myslela, že to ani nezvládnu.

Kolik ti bylo let?
Dvacet.

No, pravdou je, že tehdejší dvacetileté holky a dnešní, to je rozdíl.
Velký rozdíl. Já jsem byla v té době holčička. Jedna moje herecká kolegyně mi tehdy dokonce řekla: „Gábi, Ty jsi z nás sice nejsečtělejší, ale o životě víš prd...“ Ona teda řekla ten konec trochu jinak. (smích) Já jsem byla v té době strašně naivní.

Psala sis deníčky?
Á, ty narážíš na Lízu ze Sňatků z rozumu.

Taky.
Tak nějaký deníček nebo básničky, to jsem si psala, ale jinak jsem byla od deníčkové Lízy povahově daleko. Ale víš co je zajímavé? Dodnes když potkám Linu Vágnerovou, to byla naše divadelní tajemnice, tak když mě uvidí, tak na mě zavolá: „Můj, drahý deníčku!“ (smích)

d

... Můj drahý deníčku...

Ale role to byla krásná, stejně jako samotný seriál. Tvým partnerem tam byl Jiří Vala, vlastně ne promiň, ten měl Slávku Budínovou, tvým partnerem byl Vladimír Ráž.
Ano, já jsem měla za manžela Ráže a potom tu byl Cupáka, který mě svedl. S tím jsem zhřešila.

srazem

s filmovým manželem, Vladimírem Rážem

Proč jsem ale vzpomenula Jiřího Valu, to v souvislosti s filmem Poklad byzantského kupce, na který se vždycky moc ráda podívám a kde byl právě Vala už tvým partnerem. Ono vůbec na filmy z této doby se dá dívat pořád. Považuješ také filmová léta šedesátá za zlatá?
Tak určitě se v té době natočila spousta krásných filmů, na které se lidi dodnes rádi dívají, ale já sama se neodvažuji nějak hodnotit. Tenkrát jsem žila jako ve snu, pro mě bylo všechno krásné, nové, neskutečné. Když jsem přišla prvně do Prahy, ani jsem nevěděla, která bije.

k

Poklad byzantského kupce

Prý jsi první čtyři roky bydlela v dílnách divadla na Vinohradech?
To je pravda. Čtyři a půl roku. Ale to je na samostatnou kapitolu, to si dnešní začínající herci neumí vůbec představit. Mají relativně všechno pohodlí. Jak ještě učím na konzervatoři, tak tam nedávno třeba jedna dívenka dostala k osmnáctinám úplně nové auto, žádnou ojetinu, ale vůbec z toho neměla radost. Zkrátka jí to nepřineslo žádné štěstí. Štěstí totiž spočívá v něčem úplně jiném, třeba v radosti z něčeho, v lásce, vždyť i tito mladí mají stejné problémy jako my, trápí se kvůli láskám, zažívají zklamání...

Ty ses někdy trápila kvůli lásce?
Samozřejmě.

gAle krásné holky se přece kvůli lásce netrápí.
Ó holka, to je omyl, to velice protestuji. Ono to tak u mě zdánlivě vypadalo, ale jak jsem byla taková ustrojená, a vracím se k tomu, co mi řekla ta herecká kolegyně, tak to mi jednou maminka dovolila jet na brněnskou přehradu, učit se do nějakých chatek na nějaké zkoušky, a tam tehdy pobývali i mladí medici, z nichž jeden mě pořád uháněl. Ale já jsem utekla, protože jsem byla to sečtělé trdlo. (smích) Ale vážně, představovala jsem si lásku jinak.

Sečtělá jsi pořád, ale trdlo už dávno nejsi. Řadu let jsi vdaná za Jiřího Kepku, středoškolského profesora matematiky a také autora několika učebnic. Jak dlouho už jste vlastně spolu?
Jé, strašně dlouho, nekonečně let. (smích) Brali jsme se v roce 68 na svatého Mikuláše u svatého Mikuláše, takže to je 45 let.

Gratuluji! 45 let, to je safírová svatba.
No vidíš, to jsem ani nevěděla, že se to tak jmenuje. 

S manželem máš syna Ondřeje Kepku, který se vydal ve tvých stopách, tedy uměleckým směrem. (známý Honzík z Arabely).
Úplně v mých stopách ne, ale uměleckým směrem ano. Ondra je herec, ale především filmový a divadelní režisér. Natočil řadu dokumentárních filmů, ve kterých dosáhl velkých úspěchů a ocenění. Točí samozřejmě i hrané filmy, natočil spoustu televizních inscenací, věnuje se také fotografování, které ho velmi baví, jak sám říká: v tomto je poučený laik.

Očividně jsi spokojená s tím, co Ondra dělá.
Velice. Která matka by nebyla spokojená, když se jejímu dítěti daří. I když na druhou stranu vím, jak je dnes těžké sehnat sponzory, na cokoliv, na každou malou inscenaci. To je na té práci to nejhorší, existenční záležitosti. Ale já mu moc držím palce a přeju mu, ať se mu daří, a také se těším na jeho nový film, který teď připravuje.

ondra

se synem Ondrou...

odva

... a se synem Ondrou o „pár let“ později

Pracovali jste někdy vy dva společně? Třeba, že tě obsadil do role?
Ano, jistě, vždycky je to nějaká menší role, ve které se u něho objevím. K naší zatím největší spolupráci došlo už dávno, to bylo při jeho bakalářské práci: Dívka se zázračnou pamětí, kde jsem měla hlavní roli společně s Bróďou, který tehdy nabídl Ondrovi tykání. To byla pro něj velká pocta, no a samozřejmě tím, jak nám pak oběma tykal, tak mi třeba řekl: „Mámo (nebo Gábi)... udělej tamto nebo tamto...“ Ale jak se říká, že maminka a režisér mají vždycky pravdu, tak tady jsem musela poslouchat, tady se upřednostnil režisér. (smích)

Výčet tvých filmových rolí není zanedbatelný, ovšem zcela ho přebíjí neskutečný počet rolí televizních. Zmínili jsme už Sňatky z rozumu, pak bych jmenovala F. L. Věk, úžasná jsi byla také v Chalupářích, anebo v seriálu My všichni školou povinní, v roli učitelky Hajské. Setkala ses třeba i osobně s takovým typem učitelky?
Abych pravdu řekla, až s takovou ne. Jinak Hajská, to byl velký herecký předěl, kdy jsem mohla dokázat, co je to herectví a že nejsem jenom naivní blondýna. Bylo to něco naprosto jiného. Když jsem pak také volala Markétce Zinnerové: „Co vás to napadlo, obsadit do té role zrovna mě?“, tak ona mi řekla: „Protože vím, že to zahrajete.“

v Chalupářích coby „vyměněná“ Anička Čiháková

A nezklamala jste.
Ty mně zas vykáš?

Jé promiň, to ta Hajská. Tak: „Nezklamala jsi“. Gábi a setkala ses i s nějakými negativními ohlasy na svoji osobu, neboť diváci si často televizní postavu ztotožní s tou civilní.
Negativními ne, spíš srandovními. Třeba šla parta dětí a pokřikovaly na mě: „Jé, Hajská, to je ta Hajská.“ Také mohu dokumentovat desítky krásných dopisů, které mi přišly, ani jeden ošklivý. Ale jednou mi volala nějaká paní a povídá mi: „A nemohla byste být na toho Olivu hodnější?“A já jsem měla dobrou náladu, tak jsem ji hned na to odpověděla: „A víte, že jsem hrála Maryšu? Znáte Maryšu?“ A ona na to zjevně zaskočena: „No znám, to jsou Mrštíci.“
A já zase: „No vidíte, a Maryša otrávila svého muže a můj muž je živý, relativně zdravý a spokojený a je tady kousek ode mě, chcete ho k telefonu?“ (smích)
Hajská prostě pronikla do každé rodiny, protože každý má nějakého Olivu a každý si myslí, zdůrazňuji: myslí, není to většinou pravda, že na něm někdo sedí. Někdy to pravda bývá, ale někdy taky ne.

h

My všichni školou povinní / učitelka Hajská a žák Oliva

Když jsi zmínila Maryšu, je načase přejít k divadelním rolím.
Hurá, moc se těším...

Bodejť by ne, vždyť tvůj život je už od roku 1962 takřka nerozlučně spjat s pražským divadlem na Vinohradech, kde jsi hrála desítky a desítky rolí našich i zahraničních autorů. Jde vůbec zrekapitulovat, která z mnoha rolí je tvému srdci nejbližší?
Abych jmenovala jednu, tak to asi ne. Divadlu na Vinohradech vděčím za velice mnoho nádherných rolí, i když samozřejmě v tom divadelním provozu a obsazení není možné, aby si člověk myslel, že bude hrát jenom on, to nejde, jste součástí celku. Ale když si vybavím Maryšu a proti tomu třeba Noru, tak byť jsou to dvě naprosto rozdílné figury, přesto jsem je měla asi ze všech nejraději.

Za obě role jsi dostala také ocenění.
Ano. To si dokonce pamatuji ještě stařičkého Františka Kováříka, jak za mnou přišel do šatny a svýma roztřesenýma rukama i hlasem mi povídá: „Gábinko, ty nemusíš mít na sobě ani kroj, ty jsi Maryša.“ V té hře jde o lásku, o zklamání, o pomstu, tam je toho strašně moc a to miluju, když se můžu pocitově vyjádřit.

marysa

„Gábinko, ty nemusíš mít na sobě ani kroj, ty jsi Maryša.“

Kdo s tebou hrál Vávru?
Vávru hrál Otíček Brousek, bože můj, víš kolik už mu je let?

On ještě žije?
No jistě, pořád hraje na Vinohradech

Jejda, to se mu v duchu moc omlouvám.
(smích) Tak to tady bude ještě hodně let. Holka, ten už se blíží k devadesátce, ale pořád hraje. A jak výborně.

Zřejmě typ herce, kteří „odejde“ přímo z jeviště.
A není to krásné?
Tak teda Vávru hrál Otík, Radek Brzobohatý hrál Francka, Tonička Hegerlíková Lízalku a Lízala hrál Vladimír Krška. Potom tam ještě hostovala Maruška Brožová, která nám vyprávěla, jak kdysi dávno hrála Maryšu ona, tady hrála Horačku, matku Radka Brzobohatého. Bylo to nádherné představení, škoda že z toho není divadelní záznam v televizi, to mě mrzí.

A vzpomeneš si, která role na Vinohradech byla tvoje první?
Samozřejmě, jakpak by ne. To byla Soňa v Gorkého Letních hostech. To jsem ještě v divadle hostovala a alternovala jsem s Jaruškou Tvrzníkovou, která pak odešla do libeňského divadla. A moje první role už v angažmá, to byla Bianka v Krocení zlé ženy, na tu taky moc ráda vzpomínám. No a pak už následovaly Synkopy pro trumpetu v hlavní roli s Jirkou Zahajským a další a další.

Na výčet tvých rolí by nám nestačilo celé vydání.
Já se tedy s dovolením pozastavím ještě u hereckých kolegů, a to u těch nedávno zesnulých. Povšimla jsem si totiž, že ať už zemře kdokoliv, herec z Vinohradského divadla nebo jiného, herec více či méně významný, ty si vždycky najdeš čas a jdeš se s ním (na rozdíl od mnoha jiných) se vší pokorou rozloučit.

To je strašně smutné. A jít se rozloučit je přece to poslední co můžu ještě udělat.

Myslíš, že se prázdná díra po těchto velkých hercích zacelí? Jak jsou na tom dnešní mladí konzervatoristi?
To je případ od případu. Jsou tací, kteří jdou na školu s pocitem, že to divadlo opravdu dělat chtějí a jsou pro to zapálení. A to se na nich také pozná. Bohužel, je jich velká menšina… to zní absurdně, velká menšina, viď?(smích)
Zdánlivě to vypadá, že je to dnes lehčí, protože je daleko víc příležitostí, jen si všimni, kolik je v seriálech mladých lidí, ale je také daleko větší konkurence, a tím to mají těžší. A jestli se rána zacelí? To ukáže čas. Pravdou je, že většina z nich v sobě nemá takovou úpornost, jakou jsme měli my. Uvidíme. Přála bych si to.

Gábi, to nejlepší jsem si nechala na konec. Poezii. Jsi označována královnou české poezie a tvým mottem je, cituji: „Básně musíte procítit. I když čtete cizí verše, přistupujte k nim, jako by byly vaše.“Ke kterým veršům přistupuješ, jako by byly tvoje? Kterého básníka máš nejraději?
Absolutně nejraději mám básníka Jaroslava Seiferta.

Poznala jsi ho také osobně?
Ano, měla jsem to štěstí. Sice jenom okrajově, ale poznala. Bylo to už v době, kdy dostal Nobelovu cenu a ležel v nemocnici, nebyl na tom už zdravotně dobře. Je zajímavé, že ležel na tomtéž pokojíku, jako jsem ležela v roce 86 sedm neděl i já. A na tomtéž pokojíku, kde umíral Vladimír Holan, to bylo až takové... signifikantní..., teda řeknu ti, to slovo nemám ráda, bylo to prostě takové až osudové. Pan Seifert mi tehdy také daroval svoji knížku s věnováním.

kralovna

královna České poezie Gabriela Vránová

Můžu se zeptat, proč jsi byla tak dlouho v nemocnici?
Můžeš. Lékaři si mysleli, že mám tzv. abscedentní zánět ledvin, ale nakonec ani pořádně nevíme, co mi bylo. Ovšem bila jsem hlavou o zeď, jaké to byly strašlivé bolesti. Teď už mám ledviny v pořádku, ale zase mám velké problémy s páteří, to je pořád něco.
Ale počkej, my jsme se dostaly úplně jinam od těch básníků (smích). Tak miluju Vítězslava Nezvala, Skácela miluju, mám ráda tatínkovy verše - Jaroslava Veriana Vrány, taky mám ráda něco ze Zahradníčka, jezus, já mám ráda moře poezie.

Poezii také ráda přednášíš. Můžeš charakterizovat, z jakých lidí se skládá publikum, které chodí na poezii?
Zajímavá otázka, děkuji ti za ni. Ano, dokážu. Dokážu rozpoznat lidi, kteří přišli jen ze zvědavosti, co máš na sobě a jak vypadáš, a dokážu poznat i ty, co přišli k lásce k poezii. To už poznáš podle reakcí a já s nimi navíc také často hovořím.

Jsou mezi publikem i mladí posluchači?
Jsou. Chodí i mladí lidé, ne nahnaní, ale samy přijdou…

Takže nehrozí, že poezie vymře, jak se jeden čas říkalo.
Bohužel dneska i lidé velice vzdělaní někdy říkají: „K čemu poezie?“ A dokonce jsem nedávno slyšela velice ironickou a cynickou poznámku, že poezie jsou peníze, což je naprostý nesmysl. Poezie vždycky byla takovou Popelkou mezi ostatními, nestály se na ni fronty, snad jen výjimečně na Seiferta, když se stal nositelem Nobelovy ceny, tak aby to lidi měli doma, ale jinak ne. Poezie už si zvykla, že je Popelka, ale krásná Popelka.

Mimo recitaci jsi působila také i v dabingu, dodnes působíš v rozhlase. Jsi držitelkou mnoha ocenění, včetně celoživotního ocenění za dabing. Jaké pocity v tobě vyvolá obdržení takové ceny?
No, to mám zrovna támhle na skříni, to ocenění (cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu), tehdy jsme tam stáli s Petrem Kostkou a Karlem Hlušičkou a já jsem jim říkala: „No, tak to je fajn, za celoživotní mistrovství, ne? To znamená sbohem - a už nic nebude.“ 

skostkou

dobová fotografie s hereckým kolegou Petrem Kostkou

(smích) Tak a to je konec.
Ano, tak a to je konec. (smích)

Ne, raději ne. Pověz mi ještě, komu z uměleckých kolegů bys dala oceněná Ty?
A za co?

(smích) Promiň, no prostě za jakoukoliv uměleckou činnost, ať už za činohru, za zpěv, za dabing...
Jé, takových je. Zrovna tomu Otíkovi Brouskovi, ale ten ji zaplaťpánbůh už dostal, dostal Thálii. A mnohým dalším, kterým bych ji ráda dala, ti už bohužel „odešli.“

Tento náš rozhovor vyjde první den v březnu, tedy měsíci, kdy konečně přijde jaro. Máš ráda jaro?
Miluju, miluju, miluju jaro a předjaří, a měsíc březen úplně nejvíc. I když nebývá ještě takový vstřícný a je často chladný, tak jaro už je ve vzduchu cítit. A nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem měla takové smutné období a byla jsem nešťastná, tehdy za mnou přišla Vlastička Chramostová, půjčila mi klíče od své chalupy v Prysku a povídá mi: „Jeď, přijdeš tam na úplně jiné myšlenky.“ Měla jsem asi čtyři dny volna, tak jsem jela. Nikdy nezapomenu na pohled, který se mi tam naskytl. Byl tam takový malý potůček, kterým ještě prorážel sníh..., a bylo to něco tak nádherného, probouzející se příroda... a bylo to právě v březnu. Takže já mám měsíc březen spojený nejen se smutkem, ale také s přicházejícím jarem, kdy už potom bylo všechno lepší.

Tak já Ti přeji krásné nadcházející jaro, žádný smutek v duši.. jen v srdci smích...
Holka, ty se nezdáš, to je téměř básnické vyjádření.
Moc děkuji a to samé přeji Tobě i všem vašim milým čtenářkám.

foto

poskytnuté fotografie: Gabriela Vránová a autor

Vizitka

  • Divadelní, televizní, filmová a rozhlasová herečka Gabriela Vránová se narodila 27.7.1939 v Novém Meste nad Váhom, Slovenský štát
  • Vystudovala brněnskou JAMU
  • Krátce působila ve Státním divadle v Ostravě
  • Od roku 1962 je svázána s pražským Divadlem na Vinohradech.
  • Uznání dosáhla především svými charakterními divadelními rolemi (Maryša, Nora, Plajznerka, Natálie...)
  • Širokou popularitu dosáhla televizními rolemi (F. L. Věk, Sňatky z rozumu, My všichni školou povinní)
  • Především si váží psychologických postav v televizních filmech (Slečna Rajka, Konfrontace, Irena ve Třech sestrách...).
  • V poslední době jste ji mohli vidět v seriálu Náměstíčko, v TV filmech Bekyně mniška, Karambol nebo ve filmu Tomáše Magnuska Bastardi.
  • Je vynikající rozhlasovou a dabingovou herečkou.
  • V roce 2009 byla v širší nominaci na cenu Thálie!
  • Je nositelkou Ceny Františka Filipovského za dabing, laureátkou Křišťálové růže, což je nejvyšší ocenění v rámci uměleckého přednesu, divadelní Ceny Jaroslava Průchy či Ceny Karla Čapka v Trenčianských Teplicích, Cenu československého rozhlasu, několik cen literárního fondu ad.
  • Celý život se věnuje interpretaci poezie.
  • Se svým recitálem Magnetický vítr, jenž vyšel v knižní podobě ve dvojím vydání, objela doslova celou Českou i Slovenskou republiku.
  • Je autorkou několika DVD i CD
  • Gabriela Vránová je vdaná, má syna Ondřeje (1969), který se věnuje filmové režii

Gabriela Vránová / Království poezie

Přečtěte si také:

   
01.03.2013 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [25] ladouch [*]

    Příjemná žena a pořád má šmrnc.Sml58

    superkarma: 0 14.03.2013, 16:33:39
  2. [24] ova9 [*]

    oblibena herečka, skvělý dialog

    superkarma: 0 05.03.2013, 17:31:16
  3. [23] Trefa [*]

    Trefa:rozhovor se me moc libil.

    superkarma: 0 03.03.2013, 15:47:00
  4. [22] olinka55555 [*]

    Krásný a zajímavý rozhovor, jako ostatně vždy.Sml59

    superkarma: 0 03.03.2013, 14:22:59
  5. avatar
    [21] dasena [*]

    Zajímavý rozhovor

    superkarma: 0 03.03.2013, 08:36:29
  6. avatar
    [20] Krupová [*]

    Krásný rozhovor, Sašenko ty nás umíš potěšit Sml67

    superkarma: 0 02.03.2013, 22:29:48
  7. avatar
    [19] OlgaMarie [*]

    OlgaMarie — #17 Promiňte mi překlep. Vránová.

    superkarma: 0 02.03.2013, 07:14:59
  8. avatar
    [18] Jindriska8 [*]

    Skvělý rozhovorSml67

    superkarma: 0 01.03.2013, 21:58:03
  9. avatar
    [17] OlgaMarie [*]

    Paní Vrátová umí překrásně zpívat! Umí vystřihnout lidovku, až máte slzy v očích.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #19
    superkarma: 0 01.03.2013, 21:35:31
  10. avatar
    [16] tajnostii [*]

    Moc pěkný rozhovorSml59

    superkarma: 0 01.03.2013, 17:56:12
  11. [15] dadma [*]

    Krásný a dlouhý rozhovor.Paní Vránová je paní herečka, takové sluníčko.Hrála krásné postavy ve filmu, v televizi i na divadle.Její řeč je vytříbená je vidět, že miluje básně.Přeji ji do dalších let vše nejlepší.

    superkarma: 0 01.03.2013, 16:38:44
  12. avatar
    [14] Krupová [*]

    Alexandra Stušková — #10no jooo 9.9. 2011 to je dáávno, další a hlavně o BabovřescíchSml57

    superkarma: 0 01.03.2013, 14:10:54
  13. avatar
    [13] selinka [*]

    Syn byl krásné vysmáté miminko, to je krásná vzpomínka Sml59

    superkarma: 0 01.03.2013, 13:31:19
  14. avatar
    [12] kobližka [*]

    Ano,výborná herečka,výborná recitárka,znalec poezie a umění vůbec.Ale proboha jen ne jako moderátorka v rádiu Sml23Sml23Sml23

    superkarma: 0 01.03.2013, 13:24:39
  15. avatar
    [11] saruz [*]

    Moc pěkný rozhovor, paní Vránová je skvělá herečka a velmi sympatická. Přiznám se, že když v roce 1984 běžel v televizi seriál My všichni školou povinni, byla jsem na ni zlá pro její roli učitelky, jak se pořád navážela do malého Jirky, později jsem měla možnost ji poznat i v jiných rolích, i divadelních a byla jsem mile překvapena, jak je dobrá a milá  Sml67, tímto jí posílám veřejnou omluvu Sml16.

    superkarma: 0 01.03.2013, 12:46:10
  16. [10] Alexandra Stušková [*]

    Krupová — #9 Ivy, ten už byl Sml22

    http://zena-in.cz/clanek/zdenek-troska-moje-babicky-videly-v-komediantskem-zivote-jen-samou-nepravost-a-hrich/kategorie/rozhovory

    1. na komentář reaguje Krupová — #14
    superkarma: 0 01.03.2013, 12:13:46
  17. avatar
    [9] Krupová [*]

    Zase další krásný rozhovor s krásnou herečkou. Saši a se Zdenkem Troškou něco plánuješ? Rozhovor s ním by byl taky super.

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #10
    superkarma: 0 01.03.2013, 10:28:54
  18. avatar
    [8] Hanula [*]

    Sml16před 14 dny jsem ji viděla ve Vinohradském divadle - To byla moje písnička - doporučuji všem, kteří chtějí vidět všechny ty "starší herečky" - Kolářová, Vančurová, Švormová, Vránová, Štěpánková...

    superkarma: 0 01.03.2013, 09:46:20
  19. avatar
    [7] marianaant [*]

    Moc krásná dáma, to se nedá jinak říct, vypadá opravdu báječně. Navíc je výborná herečka, která se neproslavila žádnými skandály a stejně je výborná.

    superkarma: 0 01.03.2013, 08:32:26
  20. avatar
    [6] ekleinovka [*]

    Saša je v rozhovorech fakt dobráSml67Sml67Sml67Sml67,navíc vybírá samé zajímavé lidi a to mne baví, jen tak dálSml67

    superkarma: 0 01.03.2013, 07:59:59
  21. avatar
    [5] reditelka [*]

    Příjemné zahájení dne....Sml67

    superkarma: 0 01.03.2013, 07:15:16
  22. avatar
    [4] gerda [*]

    Zase povedený rozhovor. Jsem ráda, když se z rozhovoru dovím něco nového, protože už jsem sama pamětník, takže díky! Ale abych jen nechválila, patrně zmatek stěhování zavinil, že je v článku několik pravopisných chyb.

    superkarma: 0 01.03.2013, 06:44:16
  23. [3] lidicka [*]

    Hezký rozhovor, oživila jsem si některé filmy a seriály kde p. Vránová hrálaSml22

    superkarma: 0 01.03.2013, 06:32:33
  24. avatar
    [2] denkas [*]

    Moc hezký rozhovor.Pořád krásná herečka.Moc jí to sluší.

    superkarma: 0 01.03.2013, 01:05:28
  25. avatar
    [1] peetrax [*]

    Teď je mi ještě sympatičtější, kvůli tomu tykání. Krásný rozhovor, díky moc! Sml67

    superkarma: 0 01.03.2013, 00:12:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme