Bulvár

Gabriela Povýšilová: Pořád jsem ráda na světě

Vážná nemoc může s životem člověka pěkně zamávat. Najednou je všechno jinak, celý dosavadní život musíte přizpůsobit tomu, co vaše tělo zvládne. Paní Gabriela Povýšilová žije naplno, jak jen to jde. I když je hodně nemocná.

Sešly jsme se v cukrárně v pražských Bohnicích, vedle nás si hrál 3,5letý Ondrášek, který se maminky občas na něco zeptal. Paní Gabriela se smála, byla plná energie, vůbec bych nepoznala, co všechno ji trápí. V první řadě ledviny, které jí nefungují. Přes rok už má peritoneální dialýzu (psali jsme o ní v našem magazínu - TADY), na starosti synka, který jako miminko prodělal operaci srdce, k tomu se navíc rozchází s manželem. Není toho na jednu ženu trochu moc? „Co se dá dělat? Stejně už to nevrátím,“ říká paní Gabriela.

gab

K nemoci ledvin přišla, ani nevěděla jak. Když jí bylo třináct a ještě jednou v sedmnácti letech prodělala nemoc, která je známá jako purpura. Lékaři tehdy nevěděli, co je příčinou jejích potíží a teprve po čtyřech měsících nasadili antibiotika. Od té doby měla malý nález na ledvinách. „Nikdo mi ale neřekl, abych dál chodila na kontroly, neřešila jsem to. V 25 letech mě začalo bolet břicho a vypadalo to na slepé střevo, ale doktoři zjistili, že bolest je od ledvin. V nemocnici potom přišli na to, že mi ta nemoc v dětství poškodila ledviny.“

A co se dělo potom? Musela jste začít chodit na dialýzu?

Ne, brala jsem jen léky. Postupně se to začalo zhoršovat, ale i tak se můj stav dokázal udržet v mezích, že jsem nemusela na dialýzu. Tu mám až od loňského března.

Takže malého jste porodila ještě předtím.

Ano. Já už jsem chtěla rodinu, takže jsme se s manželem rozhodli, že chceme dítě. Doktoři s tím moc nesouhlasili, protože se mi ledviny mohly zhoršit, ale taky nemusely, je to hrozně individuální. Našla jsem si lékaře, pana profesora Tesaře z Karlova náměstí, je to úžasný a fantastický člověk, nějakou dobu mě sledoval, upravil mi léky a řekl, že jsem stabilizovaná. Takže jsme se do toho pustili. Samozřejmě to nebylo přírodní cestou, brala jsem dlouho antikoncepci, pomohli mi U Apolináře. Od začátku jsem byla sledovaná, ale ani tak se nepodařilo malého donosit

V kterém týdnu se narodil?

Byl to 29. týden, Ondrášek měl 980 gramů, neměl ještě úplně vyvinuté srdíčko. Starala jsem se o něj v porodnici od rána do večera. Nakonec musel v necelých čtyřech měsících ještě na operaci se srdcem. Ta trvala několik hodin, pak jsem o něj znovu pečovala. Ustáli jsme to, znovu jsem ho vypiplala.

Ledviny se mi hodně zhoršily

A jak jste na tom byla vy? Zhoršily se vám po porodu ledviny?

Rapidně. Když jsem porodila, byla jsem strašně oteklá, bylo jasné, že je to od ledvin. Už dva měsíce po porodu doktoři rozhodli, že budu muset začít s dialýzou. Psychicky jsem na tom byla taky špatně. Já jsem byla vždycky optimistický člověk, ale tohle mě zkrouhlo, řešila jsem, co bude s malým, kdyby se něco stalo. Přispěly k tomu i moje špatné zkušenosti z nemocnice na Karláku, a až po tom, co jsem začala chodit k paní doktorce Lyerové na Bulovku, která je úžasná a skvělá a člověku rozumí, jsem se zase dostala do formy, zase jsem našla smysl života. Mám štěstí, že k ní chodím. Říkala jsem si: máš tady malého, tak se seber, musíš se s tím poprat a začlenit se do života. Až paní doktorka Lyerová a hodné sestřičky mě dostaly do formy.

gab

To muselo být náročné období... Mohla jste malého kojit?

Nemohla. Když se narodil, odsávala jsem mléko, ale malý pil hodně málo. Dva měsíce po porodu jsem dostala silnější léky, už to dál nešlo. Ale co jsem mohla, to jsem mu dala.

Pod pojmem dialýza si většina lidí představí hemodialýzu, kdy musí nemocný docházet třikrát týdně do nemocnice na výměnu krve. Vy jste ale krevní dialýzu nikdy neměla?

Ne. Já mám peritoneální dialýzu od začátku, dělám si vše sama doma. Dříve jsem dělala ruční výměny, teď mám přístroj, který se jmenuje cycler, nemusím tedy trávit čas v nemocnici. Když mám malé dítě, je to pro mě nenahraditelné. Večer se napojím na cycler, to už Ondrášek spí, dialyzační proces trvá 8 až 8,5 hodiny, a než malý vstane, tak se zase odpojím a jsem připravená fungovat dál. Jsem za cycler vděčná.

Takže se malému můžete pořád věnovat.

Stoprocentně. Jezdíme spolu po výletech, na hory, na dovolené, kamkoliv se nám zamane, nebo chodíme po dětských akcích. Také jezdíme k rodičům na Šumavu, kde máme s Ondráškem zahrádku, rodiče nám ji pomáhají udržovat.

Druhé dítě bych chtěla, ale...

Mohou být s touto dialýzou ženy těhotné?

Ne, protože máte v břiše roztok. Ale kdybych dostala novou ledvinu, tak ano, po transplantaci je možné otěhotnět.

Chtěla byste druhé dítě?

Určitě bych ještě jedno chtěla, holčičku... Jenže je mi 38 let, co si budeme povídat, moc času nemám. A sama nevím, jestli bych do toho znovu šla. Asi by záleželo na tom, jestli bych měla partnera, na kterého se můžu spolehnout... A taky nevím, kdy pro mě bude ledvina od vhodného dárce. Teď momentálně na dárce čekám. Z rodiny mi nikdo ledvinu dát nemohl.

Ani manžel vám ji nemůže dát?

Manžel nechce, víte, my se budeme rozvádět, už spolu ani nežijeme...

To je mi líto.

Nám to klapalo deset let předtím, než se malý narodil. Když přišlo vytoužené dítě, klapat to přestalo. Jak manžel zjistil, že bych po něm něco mohla chtít a on by musel vynaložit nějakou energii, bylo zle. Jsem v podstatě od začátku na všechno sama, musím se spoléhat jen na sebe, on mě nikdy nepodpořil, když byl malý v nemocnici se srdcem, ani nepřišel, aby mi s ním pomohl... Nikdy ho nekoupal, nikdy ho nekrmil. A není ani nikdy mi nebyl finanční oporou. Vždy, když jsem potřebovala něco pro malého pořídit nebo jsem chtěla s Ondráškem někam jít, řekl mi, že na to mám mateřskou (3 800 Kč)....

gab

To vás asi moc nepodržel?

Vůbec ne, nepodržel mě, když byl malý na operaci, a když jsem začala mít problémy já, šlo to úplně z kopce, odcizili jsme se.

A to jste se seznámili, když už jste byla nemocná?

Nebyla. Prostě to nezvládl... Kluka ani mě. Bohužel.

Čekání na ledvinu

Přemýšlela jste dřív, jestli chcete mít dítě? Určitě jste musela vědět o tom, že se váš zdravotní stav může zhoršit...

Bylo to hodně těžké rozhodování. Dneska nevím, co bych udělala... Já dítě chtěla strašně moc a tehdy jsem věděla, že manžel dítě taky chce, možná že i to pro mě byl jeden důvod, proč jsem do toho šla. Jenže manžel nejdřív nemohl překousnout, že to nešlo přirozeně. A těhotenství se mnou neprožil, jako by se ho to vůbec netýkalo.

To je zajímavé, přitom to dítě tak hrozně chtěl...

Dneska si říkám, jestli to vůbec tolik chtěl, jestli to jenom nehrál.

Je hodně psychicky náročné, když čekáte na ledvinu?

Je... Vlastně nevíte, co bude dál. Mám doma nachystanou tašku, všude ji vozím s sebou. A říkám si, když to přijde, co s malým? Stihnou přijet rodiče ze Šumavy? Naštěstí mám okolo sebe lidi, kteří mi jsou schopni vypomoci, tak vím, komu můžu zavolat. A pořád řeším: co když budu u rodičů na Šumavě, stihnu dojet do Prahy? Nebudu zrovna nachlazená, nebudu mít horečku, nezhoršily se mi krevní testy? Bojím se také embolie, která může přijít. Obavy mám pořád. Nevím, jestli bych to tolik řešila, kdybych malého neměla. Hodně si přemílám, co bude dál... A to jsem byla velký optimista, měla jsem nadhled, hned tak mě něco neporazilo.

Mně pořád připadáte jako optimista, hodně se smějete, plánujete.

Já ty nepříjemné věci vytěsňuju. Když je něco špatného, nechci se k tomu moc vracet. Holt stroj času ještě nemáme, stejně už to nevrátím, už nic nezměním. Ale víte, že bych spoustu věcí udělala jinak? Ale i tak jsem ráda na světě, těší mě to tady.

Když máte dítě, tak je důvod žít.

Rozhodně.

Plánujete se vrátit do práce?

Určitě, jasně že jo. Malý jde v září do školky. Nevím, jestli se budu moct vrátit do bývalé práce, doufám, že by mě šéf vzal zpátky. Ale i kdyby ne, ono se vždycky něco najde. Nebojím se, budu dělat, co bude potřeba. Já jsem strašně věcí přehodnotila. Teď jsou pro mě daleko důležitější jiné věci, než jestli je práce.

Pokud vás téma peritoneální dialýzy zajímá, informace najdete na www.ledviny.cz/peritonealni-dialyza.

Další zajímavé rozhovory:

   
07.06.2013 - Rozhovory - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. [16] Kudrnatá [*]

    Paní Gabriela píše o svém manželovi nepěkné věci. Když to řeknu mírně. Byl to můj kolega v práci 10 let. Je to velmi hodný a obětavý člověk. Gabrielu měl velmi rád a dělal pro ni první poslední. Všichni jeho spolupracovníci oběma a hlavně paní Gabriele drželi palce a bylo nám líto jak je nemocná. Její manžel se o ni velmi dobře a obětavě staral. Vedoucí jej často uvolňovala z práce, aby mohl Gabrielu doprovázet po doktorech a pak když čekali dítě a když se jim narodilo, všichni obdivovali jak je starostlivý. Mimo 2x týdně , když měl trénink byl stále s nimi. V domácnosti ji pomáhal. chodil na nákupy a podobně. Že paní Gabriela přestala manželovi prát i vařit, řešil jen tím, že si to dělal sám. Paní Gabriela mu najednou přestala říkat i takové informace, že třeba jede na Šumavu a jak tam bude dlouho, že dala hlídat dítě matce, protože jde na 3 dny do nemocnice. Jak rád by si chlapce na hlídání vzal. Prostě přestala komunikovat. Dítě mu nepůjčuje. On je z toho velmi smutný a ač se velmi snažil, odmítavé postoje paní Gabriely nedokáže změnit, právě proto, že je velmi mírný člověk. Ať už je paní Gabriela nemocná jakkoliv, měla by si uvědomit, kde začala chyba. To co o něm píše prostě není pravda. Tečka.

    superkarma: 0 27.07.2013, 17:57:20
  2. [15] vercicak23 [*]

    držim palečky

    superkarma: 0 08.06.2013, 11:20:01
  3. [14] helešicová [*]

    Držím palečky.

    superkarma: 0 07.06.2013, 21:54:45
  4. avatar
    [13] marde [*]

    Tak hodně štěstíSml16

    superkarma: 0 07.06.2013, 21:30:50
  5. avatar
    [12] Jindriska8 [*]

    Přeji,aby se vše splnilo Sml22Sml79

    superkarma: 0 07.06.2013, 20:40:47
  6. avatar
    [11] ekleinovka [*]

    Přeju jen to dobré, zdraví na prvním místě, každý procházíme těžkým obdobím, člověk musí bojovat- za sebe, za děti

    superkarma: 0 07.06.2013, 14:51:17
  7. avatar
    [10] maje [*]

    Sway01 — #5 každý pravda má tři strany. každý z těch dvou má svoji a pak je ta nejpravdivější - někde uprostřed. nicméně smekám před paní. respektSml22Sml22

    superkarma: 0 07.06.2013, 14:50:15
  8. [9] fiserovam [*]

    Držím plce, přeji hodně sil a štěstíSml16

    superkarma: 0 07.06.2013, 14:04:25
  9. [8] Danulka K. [*]

    Paní Gabielo, váš příběh mě velice dojal. každý máme nějaké to trápení. Přeji vám hodně sil, ať to zvládnete dobře, váše syn je tu pro vás!

    superkarma: 0 07.06.2013, 12:15:57
  10. avatar
    [7] Darix [*]

    Přeju hodně zdraví a taky tu práci.Sml16

    superkarma: 0 07.06.2013, 11:35:38
  11. avatar
    [6] Hanula [*]

    Sml79držím palečkySml67

    superkarma: 0 07.06.2013, 11:33:30
  12. avatar
    [5] Sway01 [*]

    Cirou nahodou manzela znam. Jeho verze by zrejme znela trochu jinak..A touhu mit dite za kazdou cenu vazne nechapu.. 

    1. na komentář reaguje maje — #10
    superkarma: 1 07.06.2013, 09:17:34
  13. avatar
    [4] lenig [*]

    mám husinu a slzy v očích, na jednoho človíčka trochu hodně neštěstí...džím palce, abyste vše zvládla a hodně zdravíčka do vaší rodiny Sml79Sml79Sml79

    superkarma: 1 07.06.2013, 09:09:57
  14. [3] Roland [*]

    Přeji hodně sil a štěstí.

    superkarma: 0 07.06.2013, 08:53:35
  15. [2] lidicka [*]

    Hodně štěstí a  brzké  nalezení vhodného dárce. Paní Gabriela si to zaslouží, už kvůli tomu malému prckovi.Sml22

    superkarma: 0 07.06.2013, 07:23:24
  16. [1] ozón [*]

    Paní  Gabriele  držím  palce  a  přeji  hodně  štěstí !!! Sml67

    superkarma: 0 07.06.2013, 06:57:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme