V médiích je prezentována jako zpěvačka, moderátorka, poslední dobou i modelka a herečka... já ji mám zafixovanou také ještě jako Berušku z pořadu Prásk. Bude se chtít o tom všem bavit? Uvidíme.

Sešly jsme se v Pařížské ulici, pražském symbolu luxusu a krásy. Já se tu moc necítím, avšak Gábina je tu jako ryba ve vodě. Na luxus je zvyklá. Je jím obklopena denně, ať už prostřednictvím moderátorských vstupů, prostředím modelingu, a nebo třeba také prostředím domácím. Jak se žije bohatým lidem? Jsou jiní než my? Třeba nám to prozradí.

mydve

Každý svého štěstí strůjcem, stejně tak i vy. Mohla jste si vybrat, buď zůstat v rodném městě Brně, anebo se vydat za pozlátkem do Prahy. Zvolila jste to druhé. Kdo vám jako první hodil lano?  
To lano mi bylo hozeno dvakrát. Poprvé v osmnácti letech, kdy jsem ještě maturovala na brněnském gymnáziu, ale tady v Praze už mi Monitor EMI vydal první album, které vzniklo vlastně na základě mého vítězství v konkurzu do pořadu „Jak se rodí hvězdy“, který pořádala České televize Praha. Tehdy si mě také poprvé všiml hudební skladatel Pavel Vaculík, který objevil třeba i Ivetu Bartošovou a Petra Sepéšiho. Brno mně prostě začalo být najednou malé. (smích)

Pardon, že vám skáču do řeči, vy jste začínala v Praze jako zpěvačka?
Ano, jako zpěvačka, díky té své první desce, která mi vyšla.

zpěvačka Gabriela Partyšová a její hit EXIT

A proč jste tedy nezůstala zpěvačkou i nadále?
Já se naivně domnívala, že to tak i bude, jenže Monitor EMI měl tenkrát ve své stáji už Lucii Bílou, Báru Basikovou, Ilonu Csákovou... já jsem sice vedle těchto hudebních hvězd vystupovala, pohybovala se v jejich společnosti, ale tu moji desku nikdo moc nekupoval, prostě vyšuměla ve stínu velkých zpěvaček, ale i přesto mi svým způsobem ta deska nakonec pomohla, neboť díky ní si mě všimla televize Nova. Ta tenkrát pořádala pracovní zájezd do Řecka, kde se mimo jiné natáčelo i něco o aerobicu. Jela tam Lenka Hornová, Hanka Kynychová... no a ještě potřebovali nějakou mlaďošku. Já jsem tehdy v Brně v Bobycentru také předcvičovala aerobic, tak mě oslovili, jestli bych jela s nimi. Tam jsem se pak blíže seznámila s Lenkou Hornovou, která mi hodila to další lano, a to post redaktorky do pořadu Prásk.

Kde jste byla zmíněnou Beruškou... Ten pořad byl na svou dobu ojedinělý, měl sledovanost kolem dvou milionů diváků týdně, dokonce byl vyhlášen i pořadem roku, přesto si nemůžu pomoct, ale mně připadalo, že tam je mezi moderátorkami obrovská rivalita, která byla znát i z obrazovky.
Taky že byla. Každý chtěl urvat to nejlepší, ale to je pochopitelné, když se vám to pak odrazí na penězích. Já jsem třeba nikdy neměla ráda takové ty bouřlivé porady, které tam probíhaly, dělalo mi to zle. Po čase jsem se naštěstí osamostatnila se svojí společenskou rubrikou, do které mi nikdo nelezl, a na porady jsem nemusela. Ostatně to privilegium mám i teď na TV Prima a jsem moc ráda, že mi to moji zaměstnavatelé umožnili, že mi důvěřují ve výběru reportáží, a já na ty porady opět nemusím.

Scházíte se ještě s Lenkou Hornovou?
Lenka je moje osudová žena, a to doslova. Jednou mi na moje narozeniny nechala moje kamarádka Darina udělat hvězdný horoskop. Já na to moc nevěřím, svůj osud si řídím spíš sama, ale co se týče práce, tam bylo, že celý svůj život se budu obklopovat schopnými ženami, které mně budou nezištně pomáhat. Věřím, že jednou z nich je právě Lenka. Anebo nyní už tři měsíce má nová PR manažerka Aneta Stolzová. Mám kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout, kteří mi pomáhají, a to je v naší branži k nezaplacení. Já jsem dělala dlouho pod různými agenturami, ale všichni na vás jen profitují, chtějí na vás vydělat. To s Anetou jsem se například seznámila na charitaivní akci Armády spásy. Je neskutečně schopná, obětavá a spolehlivá, nebo můj fotograf Daniel Zahrádka, který mě po mnoha jiných konečně zachytil takovou, jaká jsem, stylista Norbert Szalay, se který spolupracuji už 12 let, vizážistky Lucie Janků, Lucie Gibodová, Sam Dolce... všem bych moc ráda poděkovala za jejich spolupráci, za to, že tu jsou, že jsem je potkala. A to jsem vlastně také měla v tom horoskopu, že v 33 letech mi přijdou do cesty samí schopní lidé. Tolik už mi je - a oni přišli. A co se ještě týká Lenky, přes naše děti, které jsme zasnoubily už v Podolské porodnici, se scházíme, jak jen to je možné. Ona teď dělá vrcholovou manažerku na Nově a je spokojená.

Berušky z Prásku, zleva Gábina Partyšová, Lenka Hornová, Lucie Benešová

Pracujete v bulváru, který je vám blízký, pravidelně vás vídáme na obrazovkách TV Prima v pořadu Top Star magazín, kde „obrážíte“ jeden večírek za druhým. Někdo si může říct, no jo, to bych zvládla taky, to je práce - jenom „obrážet“ večírky. Ono to ale asi tak jednoznačné není.
To máte pravdu, není. A kdyby to nebylo mojí prací, tak bych tam rozhodně tak často nechodila. Na druhou stranu, já jsem moc ráda mezi lidmi, baví mě společnost. Baví mě, že můžu divákovi ve třech až čtyřech minutách navodit takový pocit, že by tam chtěl být, vytáhnout ten nejlepší záběr, nejlepší střih, ale věřte mi, že mnohdy to celé za nic nestojí. (smích)

A jste na té akci až do konce?
Ne, to ne. Ještě když jsem neměla Kristianka, tak jsem si něco natočila, a pak jsem tam třeba tak dvě, tři hodinky pobyla, ale teď natočím a jedu domů. I když… to také - jak kdy. Někdy, když je třeba premiéra filmu, tak jdeme točit červený koberec, a pak zůstaneme i na film. Po filmu točím after párty, takže jsem na akci třeba 6 hodin. No a někdy třeba zase musím čekat, než se večírek rozjede. Já vím, že spousta lidí touhle profesí opovrhuje, neberou ji jako práci, protože mě pak třeba vidí někde vyfocenou s mým oblíbeným Kozlíkem... ...

…Kozlíkem, jako pivem? 
Ano, já jsem pivařka (smích)… ale jak jsem říkala, vím, že na mě někteří nahlížejí trochu jakoby přes prsty, ale je to práce jako každá jiná, a ta příprava a samotné zpracování zas až tak jednoduché nejsou. Můj muž musel ve své firmě několikrát na akcích promluvit do mikrofonu a tvrdí, že to bylo šílené, a ať si to každý zkusí - mluvit k davu lidí. On mě velmi podporuje, váží si toho, co dělám, a tvrdí, že jsem ve své profesi vyrostla a že jsem totální profesionálka. A ještě něco podstatné, díky tomu pořadu si vás lidi zapamatují, a co si budeme povídat, pokud jste známá tvář z obrazovky, zvou si vás pak i na jiné typy moderátorských akcí, dostáváte více nabídek, a o tom je celý ten šoubyznys. Ale nic není zadarmo. Musíte na sobě pořád makat a chtít být nejlepší.

zena

musíte chtít být nejlepší

Setkáváte se s řadou známých i méně známých osobností, v bulvárním slangu - s řadou celebrit. Na večírcích není nic neobvyklého, když jsou někteří už posilněni dávkou alkoholu. Stalo se vám, že na vás byl někdo hrubý? Že vás třeba poslal i s kamerou do háje?
Musím zaklepat, že se mi to nestává. Občas možná na předávání Českého lva, ale to ne, že by herci byli ke mně přímo hrubí, herci jsou prostě taková specifická skupina, která nechce být v bulvárech moc prezentována. Obzvlášť ještě, když máte velkou akumulaci těchto lidí na jednom place, tak to by byl až hřích udělat se mnou před kolegou nějakou komerčárnu, nedejbože módní policii. (smích) Ale zase... je to sporné. Kolik herců, nebudu jmenovat, se dušovalo, že by například nikdy nevystupovali v komerčních televizích. A podívejte se na současné seriály. Hypotéka se prostě neptá, a tak i předsudky některých herců jdou pomalu stranou. Navíc já jsem za těch pomalu dvanáct let, co dělám reportáže, neměla nikdy žádný exces, nikomu jsem vědomě neublížila, nikdy bych ve střižně nesestříhala reportáž tak, abych udělala z dotyčného idiota. Nikdy jsem nikoho neznemožnila, neurazila. Moje máma vždycky říkala: „Nikdy si nedělej na nikoho názor, dokud ho nepoznáš, dokud s ním osobně nemluvíš... až potom můžeš.“

A jaký je názor na vás?
Spousta lidem se můj mediální obraz nějak jeví. To se třeba stane, že přijedu moderovat támhle do Horní Dolní a lidi jsou třeba překvapeni a říkají, jak jsem strašně malinká a hubená, a že jsem taková nějaká obyčejná a normální. Moderuji ples pro tisíc lidí, pak si dám u výčepu pivo, normálně mezi lidmi, a nedávno jeden pán, co si tam taky dával pivko, reagoval slovy: „Vy nejste zas až tak blbá, jak o vás psali.“ A já na to odpovím: „A představte si, že by to bylo opačně. Že by o mně psali, jaká jsem po všech směrech úžasná a báječná, a vy byste pak zažili úplnou blbku.“ (smích)

mala

malinká, hubená, ale hezká... a sakra fotogenická

Můžete nám prozradit nějaký svůj největší pracovní trapas? Tedy pokud se stal.
To víte, že stal. Například když jsem ještě moderovala v Prásku, tak na jednom zámku probíhala akce a my tam měli jet natáčet. Když jsme přijeli, už bylo šero, všude svítily jen louče a já se rozhlížela, koho „ulovím“. A najednou povídám kameramanovi: „Ty, jo, támhle je Naďa Urbánková, tu ještě nemáme.“ Tak tam jdeme a já povídám: „Dobrý večer, paní Urbánková, můžu vám prosím pro náš pořad položit tři krátké otázky?“ A ona dotyčná se na mě podívala a doslova mě zmrazila slovy: „Děvčátko, až si zjistíš, jak se jmenuju, tak přijď znova.“ Ona to totiž byla Iva Hüttnerová, ale v tom šeru to nešlo vůbec poznat. (smích) No fakt mě tehdy na dlouho vyškolila. 

Já myslím, že Iva je zvyklá, ony se prý často pletou... A teď jiná otázka - zklamala jste se někdy v někom? Myslím pracovně.
Jak to říct. Víte, mě poslední dobou moc mrzí chování jednoho našeho, už dlouhá léta známého, populárního zpěváka. On byl vždycky vůči novinářům velký profík, navíc milý, vstřícný, otevřený...  ale když je po boku své ženy, chová se úplně jinak. Je jak vyměněný, prostě někdo úplně cizí, je zpátečnický, hrozně se hlídá... Mě (a nejenom mě) to strašně mrzí, je nám to líto. Tak ráda bych si s ním popovídala zase jako dřív, jako za starých časů. (smích)

Třeba si to přečte a vezme si to k srdci. :) Pojďme k vašim starým časům, tedy spíše dětským. Jako malá jste prý chtěla být krasobruslařkou nebo zpěvačkou.
Bruslení mě baví odjakživa, a to má po mně i Kristiánek. Třeba bude jednou hokejistou, krasobruslařem ne, v těch upnutých šponkách, to ne (smích). A zpěv? Tak třeba moje babička zpívala na pohřbech, a že to jsou dobré zpěvulenky. A jinak jsme byli taková amatérská zpívající rodina. Pořád jsme si zpívali, doma, v autě, když jsme třeba jeli na výlet, protože tehdy jsme ještě neměli v autě rádio, to jsme vždycky se ségrou dávaly druhé, třetí hlasy.

Vy máte sestru?
Ano, o rok a půl starší. Vystudovala marketing a management, nějaký čas se pohybovala i v oblasti kosmetiky, ale teď už je pátým rokem na mateřské.

Od dětské rodiny se pomalu dostáváme k druhé rodině, a to k té současné. Vašim manželem je movitý podnikatel Josef Kokta, ten vztah byl propírán už v mnoha médiích, řekněte mi upřímně - vybral si on vás, nebo vy jeho?
Já jsem nikdy neměla lásku hned na první pohled, ani na druhý, ani na třetí. Já jsem se vlastně vždycky do všech vztahů víc prokecala, než promilovala. (smích) A stejně tak to bylo i s Pepou. Ten výběr byl takový oboustranný, prostě vyplynul. My jsme se prvně potkali na koncertě Heleny Vondráčkové, kde mi ho můj švagr, který koncert organizoval, představil. Já jsem dělala nějakou muziku, Pepa měl vydavatelství, slovo dalo slovo, začali jsme se scházet, desítky pracovních schůzek, následovaly večeře, trvalo to asi rok a půl. Já se mezitím ale scházela i s ostatními, ne že on kvůli mně odešel od ženy, jak se všude psalo. Když jsme se potkali, oni už byli v tu dobu rok od sebe. No a už jsme spolu devět let.

 svatba

svatební fotografie

rodina

rodinná fotografie

Devět let není tak málo. Přihodí se cokoliv. Dokázala byste třeba odpustit nevěru?
Já nevím, to je strašně těžké si to jenom představit. My to řešíme černým humorem, který máme oba rádi. Když třeba přijdeme někam do společnosti, tak Pepa se hned zašije, někde se schová, a já mu říkám: „Ty se za mě stydíš, nebo co?“ A on na to, že nemá rád to vystavování. Když by prý chtěl jít jednou do nočního podniku, tak by ho pak každý poznal. (smích) A já na to: „To je pravda, až já půjdu támhle s tím hezkým klukem na hotýlek, určitě bude hned recepční volat do Blesku.“ Tak takovým stylem my se bavíme o nevěře.

Ale stejně červíček hlodá. Ono to nelze přejít bez povšimnutí, když o sobě či o manželovi něco čtete a spolu s vámi to čte i polovina národa.
Nad to se musíte povznést, nic jiného s tím dělat nejde. Jsme oba dospělí, kdybychom měli nad každým článkem nebo nad každou zveřejněnou fotografií přemýšlet a zabývat se jí, tak se z toho musíme oba dřív nebo později zákonitě zbláznit. Ano, nezastírám, chodíme sólo do společnosti, ale alespoň máme srovnání. A co si budeme nalhávat, pro každou ženu je příjemné, když je obletována i jinými muži, a stejně tak je příjemné pro muže, když je obletován jinými ženami. Vždyť by to byla jinak nuda.

Patříte k těm ženám, které se svlékají před objektivy fotoaparátů. K tomu je potřeba dávka sebevědomí, odhození studu. Vy se nestydíte? Třeba když to bylo poprvé?
Jak kdy. Záleží na různých okolnostech a také na tom, kdo mě fotí. Třeba když jsem kývla na druhou nabídku Playboye, tak to se fotilo někde na statku, a najednou jel traktor, traktorista zastavil a celou tu dobu se díval. To jsem se styděla. Ale před profesionálním fotografem vám to ani nepřijde. Já jsem si třeba vybrala naposled k fotografování Roberta Vana, který holduje spíš mužské kráse, takže moje ženské tělo bylo v bezpečí. (smích)

Proč se fotíte? Pro peníze? Ty přece nepotřebujete.
Na toto téma si děláme s manželem také srandu. Fotím se proto, aby jednou moje vnoučata viděla, že jejich babička nebyla vždycky jen stará a vrásčitá, že byla mladá a krásná, a měla pěkná prsa, než jí je Kristiánek vydundal. (smích) Prostě jsem chtěla, aby to bylo zachycené.

kalendar

foto

fotografie z chystaného kalendáře pro Morris 2012, foto: Daniel Zahrádka

A na druhou stranu, proč ne. (smích) Gábino, co vy a peníze? Souvisí podle vás štěstí s bohatstvím?
To je těžká otázka. Samozřejmě se ode mě asi čeká, že řeknu, nesouvisí, ale na druhou stranu, proč se bohatství zříkat? Peníze jsou důležité v mnoha polohách. Nedávno jsem šla třeba Kristiankovi kupovat rukavice, takové malinké rukavičky, které určitě jako malé dítě za chvilku někde ztratí a budeme kupovat další. Stály šest stovek. Ale to je jen příklad, nemluvím jen o rukavicích. Já nechápu, jak to ty mámy, třeba samoživitelky s jedním, dvěma dětmi, dělají? Jak proboha vyjdou, když je všechno tak drahé? Jak to zvládají? Úplně mě při té představě zamrazí.

Já si peněz vážím a snažím se k tomu vést i Kristiana, neboť si dobře uvědomuji, že je to dítě, které může mít všechno, na co si ukáže. Ale měl by si toho umět také vážit, vědět, že to tak všude není. Například minulý rok o Vánocích mu jedna moje známá uspořádala k jeho třetím narozeninám velkou oslavu. Já tyhle dětské oslavy moc nemusím, ale když už se s tím chystala... Bylo tam asi 50 lidí a byl to strašný masakr (smích), a Kristian dostal samozřejmě strašnou spoustu dárků. Já jsem mu ale řekla: „Ne, to ne, vyber si z toho dva.“ A  zbytek jsme pak odvezli nemocným dětem do Motolské nemocnice. Kristiankovi jsem to vysvětlila, že jsou to nemocné děti, které tam leží třeba i půl roku, a ty hračky jim udělají radost. On sám mi je pak ještě pomohl skládat.

Měli bychom konečně zmínit, že Kristian je váš čtyřletý syn. Co vám dalo, nebo naopak vzalo, mateřství?
Vzalo mi spánek! (smích) Náš syn určitě razí teorii, že spánek je ztráta času. A dalo? To, že jsem konečně šťastná. Pro mě je rodina víc než úspěch v práci a peníze.

kri

se synem Kristianem

Vy nemáte chůvu?
Ne, ani jsem nechtěla. Kristianek má přece tátu a mámu. A navíc tady mám přistěhovanou z Moravy maminku s taťkou, a to jsou ty nejlepší chůvy na světě. Dítě má být se svou rodinou. Ty první roky jsou v citových vazbách dítěte přece nejdůležitější.

kristian

ještě jedno foto s Kristiankem

Chtěla byste ještě jedno dítě?
No určitě, dlouze spící holčičku. (smích)

Obklopujete se nejen lidmi, které máte ráda, ale obklopujete se také luxusem a bohatstvím, které vám nejeden, nebo spíše nejedna, závidí. Jaké to je - být bohatá?
Vy mi dáváte (smích). Už vidím, jak někdo nechá filozofovat Partyšovou (smích). Asi tak... přála bych každé holce, aby zažila alespoň na chvíli být „Pretty Woman“. Já jsem strašně ráda, že jsem zažila a zažívám s Pepou něco, o čem skoro každá žena sní. Ano, je to krásné, ale všechno vám časem zevšední. Tím si nestěžuji, chraň bůh, ale já, ač to bude znít možná divně, já jsem nikdy nic nevyžadovala, uměla jsem si peníze obstarat sama, a když mi chtěl manžel něco dát, něco koupit, tak to prostě udělal, neptal se. A bylo to krásné a já nevidím důvod, proč to odmítat. Dnes je pro mě největší luxus, víc než Paříž, Milano a šperky, hezky se vyspat a zahrát si s Kristiankem na Vinnetoua. Já jsem Nšo-či, on Vinnetou a manžel Sam Hawkins. Děsná sranda.

luxus

každé holce bych přála být alespoň chvíli Pretty Woman

Umíte si ještě představit žít jinak? Bez peněz?
Tyhle představy nepodporuji. A nemyslete si, že třeba v době krize se nás také nějaké věci nedotkly. Je to jen v jiných částkách. Malé peníze, malé starosti, velké peníze, velké starosti. A ještě k těm penězům, spousta lidí se mě třeba ptá, proč chodím do práce, proč jsem hned po seznámení s Pepou nezůstala sedět doma a jen si neužívala peněz. Ale to já neumím. Vždycky, když jsem šla do nějaké práce, ať už to bylo v rádiu, nebo v televizi, nikdy mi rodiče nemuseli dávat peníze, uměla jsem peníze vydělat, už od devíti let jsem si vydělávala dabingem, takže ani takovou tu touhu po nich jsem v sobě neměla. A víte co, bohatá, nebohatá, vždyť já dělám běžné věci jako každá maminka. Ráno vstanu v 6 hodin, odvezu syna do školky, pak nějaké schůzky, střižna, odvoz malého ze školky, nákup, hraní doma a pak, když jsem od šesti vzhůru a mám toho někdy docela dost, tak se nalíčit, načesat, obléct se a jet bavit celý večer lidi na akci, nebo tam natáčet. Moje kámoška mi nedávno nahlédla do diáře a konstatovala: „Tak s tebou bych neměnila.“ Nechápala, jak se to dá všechno zvládnout. Večerní práce, moderování akcí po celé republice, dlouhé noční cesty tam a zpět, ranní brzké vstávání…

Jak byste sama sebe představila?
(smích) Docela fajn holka, energická, ctižádostivá, také poblázněná samaritánka, jak říká můj manžel, no prostě úplně normální ženská z Moravy – co má ráda slivovici!

foto

holka, která má ráda pivo a slivovici :)

A tou slivovicí mě Gábina odbourala úplně. Opět jedna z těch, jak by řekla její maminka: „Nikdy si nedělej na nikoho názor, dokud ho nepoznáš, dokud s ním osobně nemluvíš... až potom můžeš.“ Já jsem s Gábinou Partyšovou mluvila a názor na ni si poopravila.
Je to holka správně hubatá – a díky tomu také bohatá. :)

 Vizitka

  • Gabriela Partyšová se narodila 9. června 1978 v Brně
  • Vystudovala soukromé brněnské gymnázium
  • Od čtyř let chodila na LŠU na hodiny zpěvu, klavíru a hudební nauky
  • V devíti letech vyhrála konkurz do brněnského dabingového studia, dabovala dětské role.
  • V patnácti letech vyhrála konkurz do hudebního pořadu ČT 1 Jak se rodí hvězdy, následně vydala u Monitoru své první album - Gabriela - Hledej lásku
  • Pro ČT 1 moderovala pořad Souvislosti, dva roky moderovala v brněnském Radiu Krokodýl
  • Jako redaktorka pracovala 7 let v pořadu TV Nova – Prásk
  • Jako své vlastní dvojče (Rebeka) moderovala hitparády TV Nova  ESO.
  • V roce 2002 moderovala i Českého slavíka.
  • V anketě Český slavík 2003 se stala Objevem roku.
  • Vydala několik alb a CD
  • V roce 2005 se zapojila společně s MTV a kampaní EXIT do boje za zastavení vykořisťování žen a obchodu s lidmi.
  • Je vdaná za podnikatele Josefa Koktu. V roce 2007 se jim narodil syn Kristian.
  • V současnosti pracuje pro TV Prima v pořadu Top Star magazín, kde má svoji vlastní společenskou rubriku
  • Moderuje společenské akce, tiskové konference, večírky, módní přehlídky všeho druhu, včetně golfových turnajů
  • Podporuje různé charitativní organizace
  • Brzy ji také uvidíme v malé roli v seriálu ČT - Vyprávěj

foto: archiv Gabriely Partyšové a Daniel Zahrádka

Čtěte také:

Reklama