Gábina s Lukášem spolu chodí už tři roky a do budoucna plánují svatbu. V partě kamarádů a přátel jsou snad jediní, kteří chtějí svůj vztah oficiálně „posvětit“. Chtějí, aby jejich budoucí dítě mělo plnohodnotnou rodinu a nežilo s nimi jen tak „na hromádce“, jak je dnes běžné. Jsou divní?

„Většina našich kamarádů už má dítě, ale do svatby se nikdo nehrne. Všichni shodně tvrdí, že k tomu papír nepotřebují, ale mně už to přijde jako otřepaná fráze,“ říká Gábina. Čeho se bojí? Že by ztratili jakousi pofidérní svobodu? A jak k tomu přijde jejich dítě?

svatba

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

„Možná se chovám staromilsky, ale svatbu považuju za důležitý mezník našeho vztahu. Už spolu bydlíme celkem dlouho, máme dva pejsky, o které se společně staráme, ale určitě si nemyslíme, že by měli nahradit dítě. Rozhodně alespoň jedno chceme, ale až po svatbě,“ pokračuje Gábina.

Lukáš byl sice trochu zviklaný a trvalo mu dost dlouho, než ji požádal o ruku, ale nejspíš v tom měli prsty jeho „kámoši“. Asi si z něj utahovali, že leze dobrovolně do chomoutu. „Myslím, že to cítí stejně jako já,“ přemýšlí nastávající nevěsta.

„Muži se obecně do svatby moc nehrnou, přijde jim to směšné, omezující, nechtějí „šaškovat“ v obleku, nejsou rádi středem pozornosti, možná se bojí vlivu manželčiny rodiny atd. Argumentů proti svatbě by našli určitě dost, ale když jsem o tom přemýšlela, našla jsem možná příčinu té nechuti k ženění.“

„Většina z nich si prošla rozvodem rodičů a to je asi poznamenalo. Nechtějí se ocitnout ve stejné situaci a tak jí předchází tím, že se nežení vůbec. Ale to nikdo nepřizná, mnohem jednodušší je „dělat ramena“ a svatbu zesměšňovat.

Jenomže to není náš případ, oba pocházíme z kompletních rodin a rádi bychom v „tradici“ pokračovali.

A že jsme našim vrstevníkům směšní? Však on je ten smích přejde, až je pozveme na svatební mejdan. A třeba je budeme inspirovat, a „praští“ do toho také,“ dodává Gábina.

Reklama