Reklama

A máme tu příspěvek od další servírky, i když dnes už bývalé. Její nick je Gaba23. A proč a zda má alergii na lidi? To se dozvíte, když kliknete.

Dobrý den všem.
Jde to se dvanáct hodin usmívat?

Když mi bylo osmnáct, domluvila jsem si brigádu v místním penzionu. Pracovat jsem měla jako servírka. Neuměla jsem nic a dodnes se divím, že mě tam tenkrát přijali. Prázdniny utekly jako voda a já si měla hledat práci v oboru. Nehledala jsem. Práce servírky se mi tak zalíbila, že jsem zůstala. Všechno jsem se naučila a  moc mě to bavilo. Penzion byl u zákazníků oblíbený, takže jsme měli pořád narváno a když je narváno, jsou i peníze. Tenkrát a je to už patnáct let jsem si vydělávala celkem slušně.
Krom toho jsem byla mladá, pracovat tam bylo dobrodružství. Vychutnávala jsem si obdivné pohledy zákazníků a moje práce byl jeden velký flám. Kolektiv byl suprovej a už nikdy potom jsem takový shluk skvělých lidí nezažila.
A jak už to bývá, vždy když je vám dobře, musí to skončit. Penzion koupil jiný majitel a začal si tam z toho dělat noclehárnu na jednu noc. Odešli jsme všichni. Povedlo se nám najít hospůdku, která byla nově postavena a zrovna se rozjížděla. Tak jsme zase pracovali spolu. Jen už to nebylo takové bezprostřední. Náš kolektiv se začal pomalu, rozbourávat, kamarádi hledali něco víc, někde jinde a já tam po pěti letech zůstala sama. Sama ze starého kolektivu. Ještě rok jsem tam vydržela a pak jsem začala zjišťovat, že začínám mít alergii na lidi. Pořád stejné obličeje, stejné problémy. Den začal být stejný jako ten druhý, třetí i pátý. Obsluha s úsměvem byla  pro mě nadlidský výkon a denně poslouchat štamgasty a ty jejich kecy, né, už to nešlo.

Odešla jsem a nejen z hospody, ale i z oboru. Našla jsem si jinou práci, kde pokud chci, nemusím se usmívat, když jsem smutná, mohu to dát najevo a když je nejhůř postavím kolem sebe bariéru a nikoho k sobě nepustím.

Hospoda mi dala krásné roky plné flámů a zážitků. Na druhou stranu mě donutila stranit se lidí. Nebojím se jich. Jen je prostě nemám ráda. Nebo, že by existovala alergie na lidi? Pokud ano, jsem přesvědčena, že ji mám já. :(

Ruku na srdce, uměli byste se usmívat dvanáct hodin denně? Někdy i tehdy, když vám do smíchu vůbec není? Já už to nedokázala..................

Hezký den přeje
Gaba23.

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________

Už jsem to psala i první pisatelce, že se Vám vůbec nedivím a vlastně i tu alergii Vám věřím.  Dvanáct hodin denně se usmívat, to opravdu nejde. A tak tu alergii alespoň vymezte jen na určité lidi a na ty, které máte ráda, se těch dvanáct hodin usmívejte :)
Děkuji za pěkný příspěvek a hodně štěstí a dobrý kolektiv v oboru, ve kterém nyní pracujete.
Saša

Téma dne 12. června 2012: Obsluha v restauracích

  • Chová se k vám personál hezky nebo vám naznačuje, že obtěžujete?
  • Jaké máte zkušenosti, když jdete s dětmi nebo se svými čtyřnohými mazlíčky?
  • Máte nějaký rekord v čekání? Ať už při objednávce nebo při placení?
  • Odešly jste někdy bez placení?
  • Vrátily jste někdy nechutné jídlo?
  • Máte vy sama pracovní zkušenosti v oblasti restauračního zařízení?
  • Máte rády letní zahrádky?
  • Byla jste někdy v opravdu snobské restauraci?
  • Anebo naopak, v té nejhorší špeluňce?
  • Porovnejte zážitky.

Těším se na vaše příspěvky.
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním pěkným dárkem: kometikou zn. GABRIELLA SALVETE

darek

A když bude v Praze, tak ji pozvu na pivo :)