Klidné dětství nepoznala čtenářka Ekleinovka. Její rodiče se nerozvedli, ale hádky byly na denním pořádku. Když matka čtenářky předčasně zemřela, dozvěděla se krutou pravdu...

Neuvěřitelnou lásku k dceři projevil otec čtenářky Ekleinovky, když vydržel trýznění své manželky. Více v čtenářčině příspěvku k dnešnímu tématu.


Tohle téma mne nutí k zamyšlení. Není vůbec veselé. Někdy je ale rozchod rodičů vysvobozením pro všechny zúčastněné. Hlavně pro děti. Tak bych definovala vlastní rozchod...
Mí rodiče byly dva protiklady. Alfa a omega. Plus a minus. Matka doma velela za každou cenu. Ať měla či neměla pravdu.Prosadila si své. Vždycky bitvu vyhrála. Vztahy v rodině byly na bodě mrazu. Táta se jí podvoloval v rámci klidu. Odmala jsem cítila, že něco není v pořádku. Když se hádali, vždycky jsem utekla do pokojíčku a tam tiše plakala. Nechápala jsem, co se děje. Proč se mi matka ptá: ,,S kým budeš, až se s tátou rozvedeme,tak řekni...“ Přitom jsem jí byla trnem v oku. Byla jsem moc malá na to, abych pochopila, co je to rozvod. Ve skrytu duše jsem cítila, že bych chtěla zůstat s tátou. Ten se mi odmala věnoval. Na dovolené jsem jezdila výhradně s ním. Na tréninky, na vystoupení. Měl mne pořád“na krku“. Matka tvrdila, že hory nenávidí. Věřila jsem jí. Táta nikoli. Měl proč. Ono „proč“ jsem se dozvěděla až po její předčasné smrti. Proto ty věčné scény, hádky, stresy, oddělené dovolené, práce přes čas atp. Prostě měla přítele celé roky. Táta to věděl. Všichni okolo také. Jen já koukala jako opařená. Rodiče se sice nerozvedli, ale tahle dlouholetá krize se podepsala na nás všech.
Vím, že by mne použila jako rukojmí proti tátovi, na kterém jsem citově visela. A on na mně. To by mne psychicky odrovnala úplně. Už takto jsem trpěla pocitem viny, že hádky jsou kvůli mně. Že jsem opravdu ta, která se „neměla“ vůbec narodit. Nedokážu si ani teď představit, že bych zůstala s ní....
Jsem ráda, že v současné době se berou ohledy na potřeby a přání dítěte. Že se může svobodně rozhodnout, s kterým rodičem chce žít. Kterého případně navštěvovat. Je-li dítě závislé na obou, potom je skvělým tahem střídavá péče.
Ovšem není nad to, najdete-li milujícího partnera hned. Fungující rodina a vlastní rodiče jsou ta největší životní výhra. Takže, kdo ji máte, važte si jí... A hýčkejte - je to váš poklad. A sakra vzácný!!!!

Ekleinovka

Pozn: red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 25. května 2012: Rozvod či krize rodičů

Téma je při pátku neveselé, leč závažné. Rozvod či velká krize rodičů může pěkně zamávat s psychikou dětí, a to i dospělých.

  • Rozvedli se vaši rodiče?
  • Řešili rodiče velkou manželskou krizi?
  • Jak jste rozvod či krizi rodičů vnímala?
  • Smířila jste se s tím?
  • Zatahovali vás rodiče do svých manželských problémů?
  • A co rodiče, zůstali po rozvodu v kontaktu? A v jakém?

Své příspěvky formou příběhů či úvah na dané téma mi posílejte do redakční e-mailové schránky Redakce@zena-in.cz, a to nejpozději 25. 5. 2012 v 15.00 hodin. Za svůj příspěvek můžete získat velký balíček tyčinek, ne, ne, MEGA BALÍK DELI, neb čokoláda je nejlepším lékem na nervy, které taková krize rodičů může pěkně pocuchat. Ještě podotýkám, že chcete-li mít šanci na dárek a uveřejnění, ať je váš text dlouhý alespoň jako tento odstavec.

DELI

Reklama