Tohle téma mě napadlo v čekárně u lékaře v přítomnosti paní s malým, asi tak čtyřletým kloučkem. Drobek třímal v ručičce jakousi blíže nespecifikovatelnou obludu, s obrovskými zuby na koncích zbarvenými červeně, zelenýma očima a dlouhými drápy. Ta hnusná věc byla hračka.

Zaujatě se bavil tím, že se v ruce s tím předmětem plížil, pokaždé se k někomu v tichosti přitočil a s výkřikem „Sezelu tě!“ akčně zaútočil na kolenní kloub vytipované oběti.

Několik lidí se polekalo.

hZareagovali ale zpravidla shovívavým úsměvem, což maminku udržovalo v přesvědčení, že je všechno v pořádku.

Po několika minutách tohoto malého poťouchlíka přestala obluda bavit.

I vytáhl z maminčiny tašky jiný model.

Byl to jakýsi válečník nebo obr s naprosto odporným výrazem.

Mít tohle doma třeba jen na skříni, patrně bych v noci při náhlém probuzení a pohledu na tu věc dostala hysterický záchvat.

Klouček se s tímhle výrobkem, patrně navrženým umělcem, jež byl dlouhou dobu předtím drogově závislý, nebo nenávidí děti, plazil po zemi a pro změnu útočil na kotníky.

Začala jsem se zajímat, jestli je na patře vedle ORL také psychiatr, protože jestli mě bude ještě chvíli atakovat, patrně budu mít kvalitní tik.

To ať mi někdo řekne, kdo proboha navrhuje tyhle novodobé hračky? Na co si tak asi mají děti hrát, když dostanou do ruky tohle!?

 A už vůbec se mi nechce věřit, že je některý rodič ochoten své ratolesti zakoupit na hraní něco, z čeho je blivno i dospělému.

Miminka nemluví prostě!

Svého času jsem při hledání miminka pro Johanku narazila na panenku, kterou jsem s výkřikem „Ježišikriste!“zase rychle vrátila do regálu a ještě jsem měla intenzivní potřebu se pokřižovat.

Vidět výraz té hračky třeba takový Quentin Tarantino, má o předlohu na další psycho postaráno.

Kýženou panenku, výstřelek roku a aktérku mnoha reklam, jsem nakonec našla. Výraznou radost jsem ale na rozdíl od své dcery neměla. Nevím, třeba to beru moc tragicky, ale stejně.

Model bylo miminko, vypadal jako miminko, ale mluvil. Po několika dnech, kdy jsem permanentně poslouchala „Mám tě ráda, maminko, budeme si hrát, říkej pohádku, je mi zima, éééé, hehe-hihi, mám hlad,“ hlasité chrápání a podobně jsem se slovy Ztichni, blbe!“ nemilosrdně připravila výrobek o baterky.

Stejně už Johanku moc nezajímal, protože jak správně odhadla – miminka takhle nemluví.

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale neměli bychom své děti vychovávat alespoň trochu v realitě a hlavně v míru?

Nevím, co dá dítěti zrůda s mnohonásobně větší hlavou v porovnání s tělem, která třímá v ruce jakousi laserovou zbraň, beztvarý předmět, vydávající strašidelné zvuky, auto, které se několika pohyby změní na obludu nebývale hrůzostrašného vzezření, nebo miminka, co mluví jako dospělý chovanec ústavu, a podobně.

To se pak jeden nemůže divit, že se dítko zabráno do hry s takovou věcí pokouší ožrat druhým nohy.

Už jsem měla možnost spatřit i gilotinovanou hlavu s vlasy, která měla patrně sloužit malým kadeřnicím – fuj tajbl. Copak kadeřnice češou jenom hlavy?

Třeba to přeháním, ale mám někdy dojem, že hračky navrhují masový vrazi a duševně narušení jedinci, kteří by spíš než za nějakým stolem měli být trvale „pod dozorem statných ošetřovatelů“ a hlavně pod zámkem!

A tady jsou hity dneška – být dítě, tak se v pokojíčku vyzdobeném podobnými „hračkami“ patrně pomátnu.

Hádejte, co to je?h

 

 

 

 

 

 

 

 

 

hPozitivní postavička

 

 

 

 

 

 

 

hPro budoucí psychopaty

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A toto je, milé děti, lampička. Při představě, že to ještě navíc v noci svítí... by mě ranila mrtvice!

l

Reklama