Reklama

I když jsem babičku čtenářky Věrulinky neznal, jak tak o ní vypráví, jako bych ji sám viděl. Věrulinko, při tvé vzpomínce (a to se pyšním tím, jaký jsem chlapák) jsem málem zaplakal...


Zdravím a přeji krásný den!

Dnešní téma, je pro mě nostalgií, moje milovaná babička mezi námi už není spoustu let. Ale zapomenout na ní nemůžu, pořád jí vidím před sebou. Ač měla postavu malé drobné žínky, sílu měla jako chlap. Postavila se každé práci, čímž si často říkám, že jsem určitě zdědila geny po ní. Jak na ruční práce, tak práce všeho druhu - Ferda mravenec.

Krásnou vzpomínku mám, když jsem s babičkou chodila do lesa na dříví, při té příležitosti jsme sbíraly spolu hřiby, ale praváky, bývalo jich spousty. Mě bylo asi 5 let, když jsem už brečela: „Babičko, mě bolí nohy." Babička mi říká: „Věruško, sedni si tady a počkej na mně," milovala jsem lesní mech, hrála jsem si s ním a šišky, to bylo moje v lese. Zřejmě se mi čas zdál dlouhý a já se vydala babičku hledat. Volám, ale nic. Babička mi neodpovídala. Nebylo divu, já jsem zašla do další vesnice, kde jsem na kraji lesa si sedla v usedavém pláči. Jako by to v pohádce bylo, kde se vzal, tu se vzal - objevil se myslivec. Ale copak, holčičko, kde jsi se tu vzala a sama, a čí pak ty jsi? Když jsem mu řekla čí jsem, vlastně u jaké babičky, smál se, až se za břicho popadal a že ho měl velký. Tak pojď, já tě odvedu zpátky k babičce, věděl, kam na dříví chodí. Konečně jsem viděla babičku, to bylo radosti, ale babička nejen že měla radost, že jsem v pořádku, ale ještě mi jednu lupla na zadek, že jsem neposlechla a nečekala, kde jsem měla. Ale moji radost to nezkazilo, byla jsem šťastná, že jdeme z lesa domů a věřte od té doby, nějaký mě bolí nožičky, na ní naplatilo, kdepak, budeš chodit se mnou a sbírat klacíky a bylo vyřízeno.

Babičko moje milovaná, stále tě mám před očima a moc na tebe vzpomínám. Stále tě vidím, na zádech plnou nůši dříví a za sebou táhneš plnou káru dřeva, že jsem tě přes dřevo neviděla, když jsem šla za tebou. Kéž bych měla dneska tvojí sílu, ne nemám. Babička se dožila 91 let v plném zdraví, neznala doktory, léčila se jedině bylinkami a denně po ránu malého frťánka slivovičky. Věřím, že to byl pro ni lék nad léky a také se toho držím a denně jednoho si dám, ale její vitalitu nemám, bohužel nemám.

Zdraví,
Věrulinka

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Dnešní téma: Prarodiče

Pište mi své historky a příhody s dědečky a babičkami. Zajímá mě...

  • ... kdy vás prarodiče nejvíc vytočili.
  • ... kdy vás prarodiče nevíc rozesmáli.
  • ... kdy vás prarodiče nejvíc dojali.
  • ... nešvary svých prarodičů.

To vše čekám na redakčním e-mailu!