Jelikož jsem se narodila v Praze a v jejím centru jsem strávila prvních 23 let svého života, znám ve středu naší metropole veškerá zajímavá zákoutí.

Zvláště ta, která jsou zajímavá z dětského pohledu.

 

Dobře si například pamatuji, kde měli na „Václaváku“ jaký druh zmrzliny.

Například hned nahoře, u Domu potravin, se prodávala pistáciová. Myslím, že ji nikde jinde neměli, tak to pro mě byla vzácnost.

O trochu níže, na druhé straně pod kinem Blaník mívali čokoládovou točenou. Tu měl moc rád můj tatínek, který se mnou na procházky naším nejproslulejším pražským náměstím chodil. Cílem těchto procházek však byly hranolky do kornoutu, které se daly zakoupit v rybárně v průchodu Jalta. Byly hrozně mastné, ale z určitého pohledu, jsem nikdy tak dobré nejedla…

 

To maminka mě brala na písek.

Pískovišť tehdy mnoho nebylo, a zvlášť v centru města, a tak procházky s maminkou končily většinou na dětském hřišti Františkánské zahrady. Už jako dítěti mi toto místo uprostřed zástavby přišlo jako vykouzlené. Bylo jakýmsi útočištěm před ruchem velkoměsta a tím také zůstalo….

 

Zahrada leží na prostoru vymezeném Jungmannovým a Václavským náměstím a Jungmannovou a Vodičkovou ulicí, svojí plohou představuje volně průchozí spojnici mezi Jungmannovým náměstím a pasáží Alfou na Václavském náměstí.

 

Pokud znáte Františkánskou zahradu, tak víte, že se v posledních letech velice změnila.

Je velmi pěkně upravena, vzniklo zde moderní dětské hřiště, fontánka a altánek uprostřed znovu připomíná barokní stavbu. Ještě v době mého dětství měl totiž vylámané dveře a vysklená okna a my děti jsme si v něm hrály.
V této době je dominantní ozdobou parku, když pomineme plastiky tančících vil od J. Klimeše a plastiku chlapce s mušlí od S. Hanzíka (fontánka).

Za pozornost stojí již vstup do parku, jdete-li z pasáže Alfa. Vrata jsou zdobena reliéfem s výjevy ze života sv. Františka z Assisi od K. Císařovského.

 

Františkánská zahrada byla původně zahradou kláštera františkánů při chrámu P. Marie Sněžné. Založena byla po roce 1348 v souvislosti s budováním kláštera karmelitánů při témže chrámu. Sloužila k praktickému využití, byly zde zeleninové a bylinkářské zahrádky a rovněž ovocné stromy.  V 18. století zahrada proslula také velkým chovem pávů.

 

Její rozlehlý areál byl v průběhu staletí redukován do dnešních rozměrů výstavbou domů po odprodeji klášterní půdy. Ke zpřístupnění veřejnosti došlo v roce 1950, kdy byli františkáni vyhnáni komunisty.
Celková rekonstrukce podle návrhu architektů Josefa Kuči a Ivany Tiché se uskutečnila v letech 1985–1992.

 

Dětské hřiště je od zahrady odděleno zdí a skýtá veškeré moderní součásti dnešních pískovišť. Všude je dostatečné množství laviček, na kterých je přímo radost posedět a odpočinout si po "pochodu" městem.

 

Pokud se v příštích dnech chystáte do centra Prahy, zastavte se zde.

Vzpomeňte, jak zde dříve mniši pěstovali bylinky, a rozhlédněte se kolem. Pávy ani mnichy nespatříte, ale dojdete jistě k závěru, že dnešní podoba Františkánské zahrady je dobrou vizitkou místních architektů.

Budete mít chvíli pocit, že se v našem hlavním městě děje také něco přínosného a možná tak trochu ku prospěchu všech.

 

I přesto, že je centrum Prahy stále více spíše turistickým centrem než městem pro místní občany, můžeme zde dětem koupit zmrzlinu a hranolky a dovést je do krásné zahrady s pískovištěm.
Možná na to budou v budoucnu vzpomínat.

  

 

Zahrada je otevřena:

15. duben-14. září: denně 7-22 h

15. září-14. říjen: denně 7-20 h 

15. říjen-14. duben: denně 8-19 h 

                   
Reklama