Bulvár

Francouzi děsně drobí


Hezký den.
Snídaně mám ráda, ale musí se jednat o trošku pozdější jídlo, než okamžitě po vyskočení z postele. Nevím, prostě musím být tak půl hodinky v bdělém stavu, abych něco pozřela a nezvedal se mi žaludek (pak už se mi samozřejmě celý den vůbec žádný žaludek nezvedá a jím a jím a jím... :)

Nejhorší snídaňové časy jsem zažila jako malá ve škole v přírodě a na táboře. Ráno jsme museli vystartovat do společné kuchyně a mně už se z té vůně linoucí se po cestě opravdu obracely žaludeční šťávy. Jak jsem tam tak seděla nad loupáky, vánočkami, chleby s všemožnými pomazánkami, máslem či marmeládou, koukala jsem na ně a prosila, abych si kousla a vše zůstalo v břiše. Šlo to pomalu a naše učitelky a dohlížečky mé starosti nedojímaly. „Musíš to sníst!“ prosily a posléze řvaly a já tedy drobek po drobku soukala do sebe a brečela o sto šest... mé prosby, aby jídlo zůstalo tam, kde má, se naštěstí většinou vyplnily. A tak jsem ráda, že už můžu jíst zcela dobrovolně a nemusím se kvůli někomu nutit.

Hlavně mě překvapily snídaňové zvyky jiných. Jednou jsme si k nám pozvali na návštěvu Francouze, a to bylo tedy správné snídaňové drama.  Už poté, co jsem pro něho dojela do Prahy na nádraží, projevil zájem o snídani v jednom hotelu, kde kdysi jednou snídal. Hotel si dokonce sám našel a ptal se, jestli si dám taky. Já si nedala, protože cena několika stovek za snídani mi připadala akorát na koukání s otevřenou pusou. Vymluvila jsem se, že nemám hlad. A on si nandal, na co měl zrovna chuť, protože se jednalo o „bufet“.

Dobře, říkala jsem si, v hotelu si dal všechno, protože to tam nabízeli, ale co snídá normálně doma? Ráno jsem vystartovala na nákup a nakoupila tedy od každého něco, aby si vybral a aby si nemyslel, že patříme k nějakým chudákům, co neumějí ani pohostit. Vůbec jsem si ale nemyslela, že sní jogurt, dva loupáky, chleba se salámem, rohlík se sýrem, koláč s tvarohem a mákem, smažená vejce a koblihu na jeden zátah! To bylo jedno překvapení, to druhé představovaly drobky! V životě jsem neviděla, že by měl někdo kolem sebe na stole a pod sebou tak nadestláno (odhadovala jsem nakouskované pečivo na jeden celý rohlík). No nic, přinesla jsem košťátko, uklidila a raději se už nikdy víc do zvaní cizinců na snídani nehrnula.

Krásný den přeje Margaretka
Milá Margaretko,
prostě jiný kraj, jiný mrav. Když jsem byla ve Francii před dávnými a dávnými časy kdysi já, bylo to přesně tak, jak píšete. Ale protože to bylo u nich, připadalo mi to takové světácké a nedbale šarmantní, že se mi to docela i líbilo. Jinak bych asi mluvila, být na vašem místě.
  
 


   
29.03.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] nagy [*]

    noblessa: to jsem ještě neřekla, že hned první den ve Francii mě u oběda překvapilo, že neodnášejí talíře,ale všechno si dávaj na jeden talíř, to mi teda vadilo, takže pak nám nosili talíře zvlášť na každý chod...

    superkarma: 0 30.03.2007, 08:53:26
  2. avatar
    [10] nagy [*]

    knapinka:

    superkarma: 0 30.03.2007, 08:51:14
  3. avatar
    [9] nagy [*]

    Taky mě to ve Francii překvapilo, dostali jsem pozvání od jednoho ředitele školy na oběd a hned při prvním průzkumu stolu mě udivilo, že tam mají sice hezký,ale papírový ubrus...Vše bylo jasné po jídle, takový čurbes z lámaných baget apod. jsem ještě neviděla. Takže pak jenom posbírali nádobí a ubrus sbalili i s čurbesem a vyhodili... Jinak jídlo vynikající, vína se střídala, nakonec velká mísa se sýry, kávička apod. Hostitelé pozorní a dobře se bavící.

    superkarma: 0 30.03.2007, 08:50:22
  4. avatar
    [7] gerda [*]

    jenomže, kdybych byla na místě cizince, možná bych taky pokládala za svou povinnost stláskat vše, co mi hostitel předloží. Jsou totiž kraje, kde odmítnutí nabídnutého pokrmu znamená obrovskou urážku hostitele - třeba to ten Francouz pojal taky tak a s následky přežrání se potýkal někde v soukromí a nepřišlo se na to.

    superkarma: 0 30.03.2007, 06:46:01
  5. avatar
    [6] GiSt [*]

    A mě bylo vždycky řečeno, že Francouzská snídaně je malá. Většinou jen káva a croissant anebo brioche. Za to prý dlouho obědvají.

    superkarma: 0 30.03.2007, 00:05:54
  6. [5] noblessa [*]

    Já jsem byla kdysi dávno na táboře a příjeli tam Francouzi. S ostatníma jsme nechápali jak můžou k buchtičkám s vanilkovým krémem přikusovat chleba, náš český chleba a taky jednou byl na obed rizek s bramborovou kasi a cervena repa. Oni si tu repu nechali az k zakusku coz byl pudink a michali si to dohromady nechápu to do ted... ale fakt je že vsichni prezili

    superkarma: 0 29.03.2007, 22:10:43
  7. avatar
    [4] chrpa [*]

    a taky u jídla pořád mluví

    superkarma: 0 29.03.2007, 15:55:41
  8. [3] Samík97 [*]

    Podobnou bohatou snídani dělali v býv.NDR,když tam byl manžel pozván na hon.Snažila jsem se taky dát na stůl "pomyšlení",ale když jsem viděla, že k štrůdlu přikusuje kyselou okurku ,já,tehdy těhotná, jsem neudržela žaludek v normě...Snědli skoro vše.

    superkarma: 0 29.03.2007, 15:31:20
  9. avatar
    [2] Janecka [*]

    Amálie: .Já když byla loni ve Francii,to bylo drobečků pode mnou,ty jejich bagety se dají jíst jen když se koupí

    superkarma: 0 29.03.2007, 15:15:27
  10. avatar
    [1] Amálie [*]

    Ode dneška budu říkat naší babče Francouz! Protože co ta je schopná nastlat!!! A ještě je drzá! Když se jí tlemíme, že je jak s podestýlkou, málem nás z baráku vykáže. Místo, aby byla ráda, že jí to uklidíme. Babka jedna princmetálová, vrtošivá!

    superkarma: 0 29.03.2007, 14:19:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme