Tak já se pobavila asi před týdnem. A řeknu vám, občas opravdu věřím, že boží mlýny melou!

Jeli jsme s manželem v tramvaji a už když jsme nastoupili, všimli jsme si dvou „frajírků“, kteří si skutečně dávali záležet na tom, aby je v tramvaji nikdo nepřehlédl.

 

Mohlo jim být tak 17? Možná o trochu více, ale řeknu vám, já mít doma podobné individuum, mlátím to od rána do večera, dokud mu z hlavy nedostanu chutě dělat blbiny.

 

Takže tramvaj byla těch dvou úplně plná. Řvali na sebe, posmívali se ostatním cestujícím, dělali na nás opičky a mému manželovi jeden z nich řekl: Kam jedeš s tou starou bednou? (tím myslel mě) Pro rakev?

Měla jsem co dělat, abych muže udržela v klidu, protože ze zkušenosti vím, že provokovat tyto lidi by se vůbec nemuselo vyplatit.

 

Takže jsem manžela držela za ruku a stiskem mu naznačovala, ať je ignoruje a sama dělala, že nevidím, neslyším.

 

Jejich řev a nadávky se nesly tramvají jak podivná ozvěna a já si všimla, že nejen my s mužem tyto kvítka ignorujeme.

 

Asi po 15 minutách tramvaj zastavila a hoši se jali vystoupit.
U dveří nezapomněli na celou tramvaj zařvat, co si o nás myslí a kamže nás posílají... první individuum vystoupilo za mohutného řevu, druhé individuum pokračovalo v nadávkách.
Když mu náhle sjela po schodech noha a on letěl – ano, doslova letěl – z tramvaje po hlavě.
Přistál na chodníku na všech čtyřech a vypadal jak pes ze sci-fi filmu.

 

Panečku! Zíral jak vyoraná myš a s nadávkami byl rázem konec! Z kolenou mu tekla krev a on se málem rozbrečel!

 

Tramvaj se opět rozjela a víc jsem z tohoto divadla neviděla. Ale řeknu vám, přála jsem mu to! A podle výrazu lidí okolo mě, jsem rozhodně nebyla sama.

 

Reklama