Josef Sudek se narodil 17. 3. 1896 v Kolíně. Jeho otec byl dekoratér a malíř pokojů. Když byly chlapci 3 roky, otec zemřel. Josef se v letech 1911-13 učil knihařem v Praze. V té době začal fotografovat. Do roku 1915 pracoval jako knihař v Nymburku. Pak byl odvelen na italskou frontu 1. světové války, ale i tam se věnoval fotografování. Roku 1917 byl zasažen úlomkem granátu a amputovali mu pravou paži. Kdo by čekal zlom a konec jeho nadšení pro fotografii, byl by zklamán. Po pobytu v nemocnicích začal žít v karlínské Invalidovně, kde začala vznikat jeho první kolekce snímků, kterou dotvořil v letech 1922-27 (Z Invalidovny). Na fotografiích válečných invalidů a veteránů ukázal hrůznost války a její následky.

V roce 1920 se stal členem Klubu fotografů-amatérů Žižkova nazývaného také Pražský amatérský klub fotografů a Spolku výtvarných umělců Mánes. Z amatérského klubu je o rok později vyloučen a r. 1922 je až na podruhé přijat na vysněnou Státní grafickou školu do ročníku profesora Karla Nováka. Tu ukončí za dva roky a tehdy spoluzakládá Pražskou fotografickou společnost. V roce 1927 si otevírá vlastní ateliér „v zahradě“ na pražském Újezdě. Do r. 1928 fotografuje restaurování katedrály sv. Víta a v témže roce vydává 15 originálních fotografií k 10. výročí založení republiky. Vydělává si jak reklamní, tak krajinářskou, portrétní a reportážní fotografií. Zároveň až do r. 1936 spolupracuje s Družstevní prací, kde mu vycházejí některé sbírky – poprvé knižně Svatý Vít.

Roku 1932 pořádá svou první výstavu v Praze. Ve 40. letech se ustálila jeho tvorba, která přešla v minulých letech vývojem od romantismu přes snovou realitu. Po roce 1940 pořizoval zejména kontaktní kopie z velkoformátových negativů, tzn. že negativy nezvětšuje a používá velké deskové kamery se skleněnými deskami.


Už za svého života byl Sudek řazen k největším světovým fotografům. Ve svých fotografiích geniálně používá hry světla a stínu, je v nich harmonická krása světa přírody, předmětů i člověka samého. Jsou lyrické a poetické, vyvolávají smutek a nostalgii. Zároveň z nich čiší jakési magično. Ve své tvorbě neměl vyhraněnou podobu. Fotografoval malá zátiší i velké formy. Zátiší vznikala často oknem jeho malého ateliéru, velké formy zahrnovaly Prahu, České Středohoří nebo Mostecko.

Sudek byl člověk svérázný, nepoplatný režimu, naprosto apolitický. Žil svou fotografií. Byl trpělivý a dovedl čekat i několik dní na to „správné“ světlo, na ten „správný“ okamžik. Měl svou vizi estetična a tu chtěl ve svém díle postihnout. Nepoužíval luxusní fotoaparáty – jeho oblíbeným přístrojem byl stařičký kodak, někdy ukrytý v krabici od droždí nebo bot. Známe jeho slavné cykly Praha panoramatická, Praha hudební, Pražské zahrady. Méně známou je Smutná krajina (původní název je Severní krajina) z přelomu 50. a 60. let. Zmínila jsem Sudkovu apolitičnost. Právě posledně zmíněný cyklus nebyl dlouho zveřejněn (vydal jej až Odeon v 90. letech), tehdejší vydavatelé se báli, že by mohli popudit vedení státu, kdyby poukázali na vznikající ekologicku katastrofu. Zachycuje totiž severozápadní Čechy ničené průmyslem a těžbou uhlí. Vyrabovaná krajina těchto míst vyvolává v duši smutek a beznaděj. Sám Sudek ale nechtěl působit na ekologické cítění lidí, kteří jeho snímky zhlédnou. On i v té destrukci viděl krásu. Šedou krásu. Smutnou krásu. Svou krásu.

„...ta krajina, to je vono. Není to velký a má to v sobě romantiku i civilismus. Je to taková přismutnělá krajina. Já nedělám rád veselou krajinu. Protože veselá je furt veselá a furt stejná. Ale smutná má hodně variací. Víc smutná, míň smutná a eště víc smutná, a s tím se dá něco dělat.“
(Josef Sudek o Severní krajině)

Josef Sudek zemřel v Praze 15. září 1976.

"Každý milovník fotografického umění by si jistě přál, aby "král Karel IV. ještě dlouho klepal na dveře ateliéru, bral Mistra za ruku a vodil ho po schodech z pískovce vzhůru k chrámu svatého Víta, jehož lomené oblouky a štíhlé tvary, směřující do výšek, Sudek tolik miloval." (Jaroslav Seifert, Ateliér pod Petřínem)


Nejznámější cykly - některé vydány až posmrtně:

1928 - Svatý Vít
1929 - Československo
1938 - Praha barokní
1943 - Pražské zahrady
1946 - Pražské paláce
1948 - Náš Hrad
1961 - Karlův most ve fotografii
1969 - Mostecko - Humboldtka
1971 - Janáček - Hukvaldy
1981 - Pražský chodec
1992 - Praha panoramatická


Více o jeho slavném ateliéru na Újezdě ZDE.

O aktuálních akcích ateliéru si můžete přečíst TADY.

 


 

 

Reklama