Bulvár

Fotograf smutné krajiny

 
Josef Sudek se narodil 17. 3. 1896 v Kolíně. Jeho otec byl dekoratér a malíř pokojů. Když byly chlapci 3 roky, otec zemřel. Josef se v letech 1911-13 učil knihařem v Praze. V té době začal fotografovat. Do roku 1915 pracoval jako knihař v Nymburku. Pak byl odvelen na italskou frontu 1. světové války, ale i tam se věnoval fotografování. Roku 1917 byl zasažen úlomkem granátu a amputovali mu pravou paži. Kdo by čekal zlom a konec jeho nadšení pro fotografii, byl by zklamán. Po pobytu v nemocnicích začal žít v karlínské Invalidovně, kde začala vznikat jeho první kolekce snímků, kterou dotvořil v letech 1922-27 (Z Invalidovny). Na fotografiích válečných invalidů a veteránů ukázal hrůznost války a její následky.

V roce 1920 se stal členem Klubu fotografů-amatérů Žižkova nazývaného také Pražský amatérský klub fotografů a Spolku výtvarných umělců Mánes. Z amatérského klubu je o rok později vyloučen a r. 1922 je až na podruhé přijat na vysněnou Státní grafickou školu do ročníku profesora Karla Nováka. Tu ukončí za dva roky a tehdy spoluzakládá Pražskou fotografickou společnost. V roce 1927 si otevírá vlastní ateliér „v zahradě“ na pražském Újezdě. Do r. 1928 fotografuje restaurování katedrály sv. Víta a v témže roce vydává 15 originálních fotografií k 10. výročí založení republiky. Vydělává si jak reklamní, tak krajinářskou, portrétní a reportážní fotografií. Zároveň až do r. 1936 spolupracuje s Družstevní prací, kde mu vycházejí některé sbírky – poprvé knižně Svatý Vít.

Roku 1932 pořádá svou první výstavu v Praze. Ve 40. letech se ustálila jeho tvorba, která přešla v minulých letech vývojem od romantismu přes snovou realitu. Po roce 1940 pořizoval zejména kontaktní kopie z velkoformátových negativů, tzn. že negativy nezvětšuje a používá velké deskové kamery se skleněnými deskami.


Už za svého života byl Sudek řazen k největším světovým fotografům. Ve svých fotografiích geniálně používá hry světla a stínu, je v nich harmonická krása světa přírody, předmětů i člověka samého. Jsou lyrické a poetické, vyvolávají smutek a nostalgii. Zároveň z nich čiší jakési magično. Ve své tvorbě neměl vyhraněnou podobu. Fotografoval malá zátiší i velké formy. Zátiší vznikala často oknem jeho malého ateliéru, velké formy zahrnovaly Prahu, České Středohoří nebo Mostecko.

Sudek byl člověk svérázný, nepoplatný režimu, naprosto apolitický. Žil svou fotografií. Byl trpělivý a dovedl čekat i několik dní na to „správné“ světlo, na ten „správný“ okamžik. Měl svou vizi estetična a tu chtěl ve svém díle postihnout. Nepoužíval luxusní fotoaparáty – jeho oblíbeným přístrojem byl stařičký kodak, někdy ukrytý v krabici od droždí nebo bot. Známe jeho slavné cykly Praha panoramatická, Praha hudební, Pražské zahrady. Méně známou je Smutná krajina (původní název je Severní krajina) z přelomu 50. a 60. let. Zmínila jsem Sudkovu apolitičnost. Právě posledně zmíněný cyklus nebyl dlouho zveřejněn (vydal jej až Odeon v 90. letech), tehdejší vydavatelé se báli, že by mohli popudit vedení státu, kdyby poukázali na vznikající ekologicku katastrofu. Zachycuje totiž severozápadní Čechy ničené průmyslem a těžbou uhlí. Vyrabovaná krajina těchto míst vyvolává v duši smutek a beznaděj. Sám Sudek ale nechtěl působit na ekologické cítění lidí, kteří jeho snímky zhlédnou. On i v té destrukci viděl krásu. Šedou krásu. Smutnou krásu. Svou krásu.

„...ta krajina, to je vono. Není to velký a má to v sobě romantiku i civilismus. Je to taková přismutnělá krajina. Já nedělám rád veselou krajinu. Protože veselá je furt veselá a furt stejná. Ale smutná má hodně variací. Víc smutná, míň smutná a eště víc smutná, a s tím se dá něco dělat.“
(Josef Sudek o Severní krajině)

Josef Sudek zemřel v Praze 15. září 1976.

"Každý milovník fotografického umění by si jistě přál, aby "král Karel IV. ještě dlouho klepal na dveře ateliéru, bral Mistra za ruku a vodil ho po schodech z pískovce vzhůru k chrámu svatého Víta, jehož lomené oblouky a štíhlé tvary, směřující do výšek, Sudek tolik miloval." (Jaroslav Seifert, Ateliér pod Petřínem)


Nejznámější cykly - některé vydány až posmrtně:

1928 - Svatý Vít
1929 - Československo
1938 - Praha barokní
1943 - Pražské zahrady
1946 - Pražské paláce
1948 - Náš Hrad
1961 - Karlův most ve fotografii
1969 - Mostecko - Humboldtka
1971 - Janáček - Hukvaldy
1981 - Pražský chodec
1992 - Praha panoramatická


Více o jeho slavném ateliéru na Újezdě ZDE.

O aktuálních akcích ateliéru si můžete přečíst TADY.

 


 

 

   
17.03.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [9] karlik [*]

    svoji první výstavu uskutečnil v roce v kterém jsem se narodil a měl jsem tu kliku, že mezi léty 50 až 60 docházel do fotokroužku ZK podniku kde jsem pracoval, učit nás fotit. Dodnes mám schovány obrázky kdy jsme podle jeho instrukcí fotily Prahu v noci.

    superkarma: 0 17.03.2006, 22:24:18
  2. avatar
    [8] Dudlajlama [*]

    Sudek je moje dlouholeta laska...

    superkarma: 0 17.03.2006, 18:35:54
  3. [7] Evalota [*]

    Smutné ale nádherné fotografie

    superkarma: 0 17.03.2006, 11:49:42
  4. avatar
    [5] Gabi [*]

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:56:04
  5. avatar
    [4] Gita [*]

    Bezvadný článek, úžasné fotky

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:36:24
  6. avatar
    [3] DELCOP [*]

    aneb...jak nas nenasilnou formou vzdelavat! ;-) Jen skoda, ze mam tak strasnou pamet na jmena.... Uz kdyz ted pisi tento prizpevek, tak nevim, jak se ten fotograf jmenoval...

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:30:41
  7. [2] r1911 [*]

    Zajímavé fotky a dobrý článek.

    superkarma: 0 17.03.2006, 09:19:18
  8. avatar
    [1] arjev [*]

    Opět článek,který má přínos pro čtenáře. Pěkný den.

    superkarma: 0 17.03.2006, 06:23:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme