Psaní deníků není žádnou novinkou moderní doby.  Naopak – vracíme se tím k další moudrosti našich předků, kteří věděli, jak zatočit se splíny bez zbytečného utrácení za psychoterapeuta. A samozřejmě, jak si časem připomenout prožité chvíle, ať už byly příjemné, či poučné.

Co nám však ona moderní doba dává, je možnost vést si deník netradičně, pohodlně, rychle - v té maximální zkratce, jaká je možná, inu prostě tak, jak většina žen, které bojují den co den s časem, potřebuje. Ale pojďme si nejdřív trochu zavzpomínat...

  • Intermezzo: Do článku jsem dala tři fotografie, které jsem vloni pořídila v rámci svého fotodeníku. Poznáte, kde jsem byla?

Asi každá z nás si někdy psala deník. Obvykle s tím začínáme v pubertě, kdy si pečlivě zaznamenáváme naše vzestupy a pády na poli lásky. Často takový deník doplňují srdceryvné citáty a verše klasiků, mnohdy i naše vlastní.

  • Následuje obvykle pauza.

Další etapa často přichází s malými dětmi, kdy se snažíme mezi každodenními povinnostmi zachytit klíčové okamžiky růstu (nejen fyzického) našich potomků. Jak děti rostou čím dál rychleji a stejným tempem se ubírá i čas, který musíme dělit mezi rodinu a zaměstnání, opět bohužel nezadržitelně směřujeme k další zákonité pauze v této bohulibé činnosti.

Fotodeník v mobilu – víte, kde jsem byla?

A je to škoda. Nejenže psaní prospívá naší duši, ale s odstupem času je takový deník mnohdy jediným záchytným způsobem, jak si vzpomenout na to, co jsme prožívaly jako slečny, studentky, maminky. Stačí pár slov, vložená fotografie a vzpomínky se rozběhnou jako film.

Nejslavnější deník posledních let nám zajistila zřejmě Helen Fieldingová se svou hrdinkou Bridget Jones. A troufám si říct, že po přečtení knihy vzrostly prodeje deníků natolik, že si vedoucí papírnictví mnuli ruce. Bohužel asi ne nadlouho. Soudím tak aspoň podle sebe.

Přiznám se, že sama jsem prošla několika etapami psaní deníků. Ta poslední byla ukončena velmi potupně, protože navzdory mnoha létům poctivého zapisování se texty zkracovaly, řídly - až se kvantita ustálila na počtu cca 160 znaků (ano, to jsem už opustila papír a zapisovala si v rámci ušetření času a zachování čitelnosti do mobilu).

Mé zážitky se nakonec vtěsnaly do - řekla bych až zoufalých - výkřiků typu „zubař“, „narozeniny tchyně“, „porada“ atd. Tohle trápení bylo ukončeno ranou z milosti, kterou měl na svědomí odchod (ze dne na den) zmíněného telefonického přístroje (samozřejmě bez zálohy).

Fotodeník v mobilu – víte, kde jsem byla?

Kam se ztratil můj život? Nebyl čas přemýšlet, hrdinně jsem kráčela dál s tím, že si snad někdy vzpomenu i bez zapsaných impulzů.

Zvrat přišel nenápadně s novým telefonem, který byl tak trochu nutností, když mě opustil ten starý. Najednou jako bonus přibyl vestavěný fotoaparát a připomněl mi staré dobré časy, kdy jsem si v pubertě půjčovala tátův fotoaparát a své okolí donekonečna obtěžovala cvakáním.

Nejdřív jsem začala fotit na výletech. To dělá většinou každý a pak fotky někam stáhne a uloží (zas soudím podle sebe) s tím, že si je někdy (u mě nikdy) jednou hezky vytiskne a vloží do alba, protože jedině tak se zvětšuje šance, že neupadnou v totální zapomnění, případně do černé díry vašeho počítače.

  • Ale pak jsem si řekla, že když už ten foťák v mobilu mám stále při sobě, mohla bych si občas vyfotit radosti všedního dne. Nežijeme přece jen pro dovolené. To by bylo málo.

Všechno do sebe začalo zapadat, když jednou zůstal stát můj vlak na trati. Samozřejmě jsem s sebou neměla nic na čtení, přemýšlet se mi nechtělo, přidávat se k hořekování spolucestujících taky ne, tak jsem si začala prohlížet fotky v mobilu. A samotnou mě překvapilo, jakou radost mi ty obrázky v tu chvíli udělaly. Znova jsem si připomněla milé chvíle, dobré jídlo, voňavé kafe a „čisté záchody, to mám rád“...

Fotodeník v mobilu – víte, kde jsem byla?

Řadu těch fotek můžete vídat v rubrice Cestování, snažím se vždy vyfotit nějakou zajímavost navíc, jako třeba cukrárnu s nejlepší zmrzlinou v podzámčí, nebo právě již zmíněné toalety, protože právě tyhle drobnosti často rozhodují o tom, jak se nám výlet bude líbit. A nejen výlet. Celý život. Vždyť koneckonců, on není nic jiného než taková nejzajímavější cesta, nemám pravdu?

Praktický tip navíc:

Používáte ve svém počítači k psaní textů Word? Zkuste jej využít k vytvoření vlastního dokonalého deníku, který bude stále čitelný a může obsahovat právě i fotografie, ale také aktivní odkazy na web, kde budou snadno k dohledání informace o daném místě (například hradu či zámku, které jste navštívily). Fotografie můžete komprimovat, upravovat, ořezávat a ladit přímo ve Wordu.

Přečtěte si také:

Reklama