povzdechla si ve své krásné básni naše čtenářka s nickem krokodýlice. Vzpomíná na staré krásné časy, kdy chodil pan fotograf a vyvolával si sám fotky, na kterých byl každý hezký

Dobrý den!
 
Posílám malý nostalgický příspěvek:
 
Dříve na film, teď do paměti.
Fotky už nejsou to, co dřív.
Rodiče sami fotí děti.
Digitály tam vnesly chlív.

Snímků jsou plné počítače
a „dývka“ (kdyby „noťas“ klek)
Nad kvalitou až srdce pláče.
„Ta skvrna? To je dědeček.“

Vzpomínám si na staré časy,
kdy fotograf - vážený pán
fotil na občanky a pasy,
i domů k dortu býval zván.

Měl filmy nebo fotodesky
a kouzlil v temné komoře.
Na fotkách býval každý hezký,
vlídnost vtiskl i potvoře.

Nepostávám před objektivem,
mám pro to snadnou vytáčku:
Hledám si v neživém i živém,
svou oblibu mám v hledáčku.
 
Hezký den přeje
krokodýlice
 
PS: Přidávám malý tématický dodatek:

Milá krokodýlice, děkuji nejen za skvělou básničku, ale i za video. Připomněla jste mi, že jsme vlastně dnes ochuzeni o ten pocit brát fotky do ruky, a listovat alby, která tak krásně voněla.  

Text nebyl redakčně upraven

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Také se rády probíráte fotkami, které můžete vzít do ruky? Máte všechny fotky v PC, nebo je tisknete? Rády listujete starými rodinnými alby? Litujete, že už se dnes dokladové fotky neretušijí?

Napište nám na dnešní téma na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama