Čtenářka Pajda si neodpustila kritiku fotky pod článkem z dnešního rána a přidala i několik postřehů ze svého houbařského života. Děkuji Vám Pajdo za příspěvek a přidávám se k Vám. Také se mi otevřela kudlička v kapse, když jsem tu fotku plnou hub uviděl…

Tak fotka pod úvodním článkem je pustá provokace. A hned po ránu teda nepotěšila. Ale jinak houby by už mohly začít...mám je moc ráda a od té doby, co jsem si zvykla jezdit na ně s kamarádkou je mám ještě raději.

Eva je starší paní, která jezdila vždycky vlakem s manželem a protože ten je dost při těle, zabrali vždycky celou sedačku. Takže asi rok jsme sice jezdili ve vlaku zároveň, ale jaksi jsme po sobě jenom pokukovali...až jednou jel Milan sám a tak se se mnou dal do řeči.

Postupně jsme se skamarádili a já zjistila, že jeho žena ráda vypadne někam pryč z domu, ideálně za nějakou bohulibou činností. A protože sběr hub je bohulibá činnost, tak jsme zajely vlakem k Tišnovu a tam zkusily něco posbírat. Moc nám to nešlo, být tam sama, tak nedonesu vůbec nic, jenže Eva je mykolog amatér a tak jsme něco přece jen našly. A za měsíc jsme jely na hrnčířské trhy a po cestě jsme zastavily v lese. Domů jsme dovezly nějakou tu keramiku a plné auto hub - včetně kotrčů, které jsem do té doby vůbec neznala. A hromadu fotek, protože jakmile Eva nějakou houbu nezná, tak ji pečlivě nafotí a vezme do mykologického kroužku - co kdyby to bylo jedlé a ona to nechala jen tak? Z toho roku jsem měla hromadu zamrazených hub, několik sklenic naložených a z posledních sušených jsem dělala letos o Vánocích houbového kubu pro slečnu ze Španělska, která u nás studovala středoevropské tradice. Musím poctivě přiznat, že zlatý kapr - protože kubu dělám dost málo, tak jsem nedokázala odhadnout velikost misek a kuby stále přibývalo a přibývalo a já měla stále víc a víc misek od sádla a hub a krup...ale podařil se a sklidil úspěch.

Období bez hub řeším dvojím způsobem. První je nákup žampionáren pro domácí pěstování. Ten je vcelku nenáročný, protože stará zděná králíkárna je pro pěstování ideální. Takže osazenstvo: králík, králík, slepice s kuřaty, kachna na vejcích (ne pokrm, ale sedící), žampiony, morče...víc kotců nemám. Na roštech v nové králíkárně žampiony nerostou.

Druhý způsob spočívá v tom, že svědomitě plním „výměnný kyblík“. Sousedi nám dávají slupky pro slepice a já vracím kyblík s několika vajíčky. A soused vždycky časem vyměkne a protože u jeho tety rostou ve velkém vatovce a ty rostou v suchu, tak občas na kbelíku leží velký vatovec s papírkem „Není slepičí“. Řízky z nich jsou úžasné.

Každopádně mám popis, jak se dostanu k lesu poblíž našeho bydliště, kde prý houby rostou a snad se tam dá i zaparkovat. Jen si nejsem jistá, jestli „a v tom velkým kopci za tou vesnicí je prd, ale za ním v tom dalším kopci za tou vesnicí, co si teď nevzpomenu, jak se jmenuje, je taková malinká cestička a tam když zastavíš, tak je takový plácek, co není vidět, tak za ním ty houby rostou“ mi pomůže, když jsem tam v životě nebyla.

Pajda


Houby a já!

  • Napište , co pro vás houby znamenají.
  • Co máte kolem hub rády. Popřípadě nerady.
  • Kam a s kým je chodíte sbírat, nebo co vás při jejich sběru, přípravě, čí konzumaci potkalo zajímavého.
  •  Můžete to podpořite i aktuální fotodokumentací, videodokumentací i zvukově.
  • Cokoliv se týká hub, posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Dnes na konci editace, tedy kolem 16. hodiny, jednu z vás co mi napíše, odměním něčím, bez čeho se pořádný přítel hub neobejde. Kapesním atlasem hub a nožíkem se štětečkem na čištění hub. Tak se těšte a pište.

houby do kapsy

Reklama