Je žárlivost kořením vztahu, či nikoli? A kdo vlastně určuje hranice, kdy je či není chorobná? I kdyby existovaly tisíce příruček, nejlepším vodítkem na naše chování je reakce partnera. Na tomto místě by se možná slušelo citovat nějakého odborníka, jenže to by byla teorie. 

Co takhle uvést konkrétní příklad? Seznámím vás s příběhem mé kamarádky Jany. Bezvadná ženská, tolerantní, pohodová, inteligentní. Ovšem pouze do chvíle, dokud do hry nevstoupí jiná ženská. Předmětem sporu mezi ní a jejím partnerem dnes už není to, zda on by jí byl či nebyl nevěrný a jestli koketoval s kolegyní v práci víc, než je zdrávo.

Předmětem sporu je skutečnost, zda Jana je či není chorobně žárlivá.

Nutno dodat, že je jí přes třicet, takže určité zkušenosti se vztahy samozřejmě má. Franta je o devět let starší. "Franta je kliďas, zatímco já jsem cholerik, on je nenapravitelný realista, zatímco já mám bujnou fantazii," popisuje úskalí jejich jinak vyrovnaného vztahu Jana.

"Mezi mnou a Frantou se často strhne hádka. To když on přehlédne jasné signály, že ho balí nějaká ženská.
Samozřejmě, že já si toho hned všimnu, a připouštím, že se mám na pozoru. Jenže Franta je flegmatik a ještě k tomu chlap, který si myslí, že má všechno pod kontrolou. Absolutně není schopen představit si, že si na něj nějaká jiná ženská políčí a on jí nevědomky skočí na špek. Asi je skálopevně přesvědčený o tom, že iniciativa, pokud jde o seznamování, je na něm, protože je mužský. Ale já samozřejmě znám moc dobře ženské.
Na střední škole jsme byly dívčí třída, a kolektiv, kde se pracovně pohybuji, tvoří z drtivé většiny taky ženské. Takže moc dobře vím, čeho ženské jsou schopné, pokud si zamanou."

Janu nejvíc rozčiluje fakt, že signály, které vycházejí od jiné ženy směrem k jejímu partnerovi, dokáže vyhodnotit, jak ona říká, reálně. A upozorní ho na to. "Franta si hned myslí, že žárlím. Hádáme se ani ne tak kvůli konkrétní situaci, že to na něj nějaká ženská zkouší nebo že by se mu nějaká líbila, ale proto, že v tomhle ohledu jeden druhému nerozumíme. Takže ať se děje cokoli, on mi stejně vmete do obličeje, že jsem chorobně žárlivá, což mne naštve. Není to vůbec pravda."

Aby to nebyla jen suchá teorie, uvedu příklad, který Janu naposledy vyvedl z míry. Zjistila totiž, že Franta si v její nepřítomnosti prohlížel na internetu seznamky, což ji znejistilo.
"Samozřejmě, že jsem mu od plic řekla, co si o něm myslím, když jsem na to náhodou přišla, a nemůže se tomu divit," postěžovala si Jana. "Co má co brousit na seznamovacích webových stránkách, když chodí se mnou? A pokud mu nevyhovuju, tak ať mi to laskavě řekne. To přeci není projev žárlivosti. Franta mi řekl, že tím nic nemyslel, že chtěl jen přijít na jiné myšlenky. Dost divná výmluva."

Jana je hezká ženská, takže chlapi se okolo ní točí. "Jenže já si právě proto umím na druhou stranu představit, jak to chlapi zkouší, jsou svým založením lovci," komentuje Jana jejich chování. "Osm z deseti je ženatých, ale to jim absolutně nebrání v tom, aby se mě nesnažili dokopat do postele. V čem je Franta jiný? Je to přeci taky chlap, nepodceňuji ho."

A co na to Franta? Jeho stanovisko je, řekla bych, racionální. "Jana není můj majetek, jsme spolu, protože spolu chceme být, a nebudu jí nic zakazovat jenom proto, že spolu už čtyři roky chodíme," říká Franta. "Jaký to má smysl, když ji budu špehovat? Akorát se jí zprotivím. Je to dospělá ženská, tak snad ví, jak se má chovat. A pokud se přeci jen zamiluje do někoho jiného, co s tím asi tak vyvedu? Nic. Já Janě věřím, i když je to opravdu pěkná ženská."

Janina reakce je klasická: "Vždyť to říkám jasně, nezáleží mu na mě, kdyby mě měl rád, tak by měl strach, že o mne přijde, že mne ztratí. Tak jako se já bojím o něj..."

Sympatizujete spíš s Janou nebo Frantou? Nebo máte naprosto odlišné zkušenosti, pokud jde o žárlivost?

Příběh svých známých, jejichž jména jsou změněna, převyprávěla

Reklama