„Vy jste si ale podobné.“ Kdo a s kým? Já a moje mamka. Od malička jsem slýchávala tuto větu a rozpačitě na ni reaguji dodnes. Trochu se mi příčí se někomu podobat. Ale názory okolí mě přesvědčily a já se s tím už trochu smířila. 

Poslední dobou nás s mamkou považují často za sestry a minimálně za kamarádky. Mamce srovnání lichotí a snaží se mě chlácholit a já si říkám, co všechno jsem ještě zdědila po svých příbuzných.

Vždycky tam kousek navíc bude

Když zůstanu u vzhledu, hned po chvíli si vzpomenu na další věci. Například na bříško po mamce. Ach jo, je to tak. Ať dělám se svým trochu vystouplým bříškem cokoli, pořád je tam. „Jo, to měla i babička,“ říkají mi. Ale to vážně příliš nepomáhá. Naopak.

Hubnutí přijde vniveč, když víte, že tam stejně ten kousek něčeho navíc vždy bude. Proč? Protože jsem ho prostě zdědila! Také jsem zdědila husté vlasy a každá kadeřnice po několika minutách, kdy zápasí
s mými kadeřemi, prohlásí, že jich mám prostě moc. Mně nestačí nic jiného, než jen rozpačitě kývat.

Nešťastný paličák

Vlasy se ostříhají, bříško zakryje, ale co povahové vlastnosti. Tam už je to trochu horší. Vidím to u svého přítele. Je to optimista ve spojení s flegmatikem. Ujištění, že takový je i jeho děda mi ve chvíli, kdy potřebuji něco vyřešit a on se jen diví, nepomáhá. A tak jej nutím rozebírat problémy křikem i prosbami a on je dlouhou dobu v pohodě. V tu chvíli závidím jemu i jeho dědovi a sebe tak trochu lituji.

Ale je pravda, že on to také se mnou nemá příliš jednoduché. Skloubila se ve mně totiž babiččina citlivost a tvrdohlavost po otci. Spojení skoro až ďábelské. Dokáži být nešťastná až běda a doufám, že mě někdo zachrání. Zajít za partnerem a poprosit ho o pomoc? Ani náhodou! To mi moje tvrdohlavost nedovolí.

Nevymlouvám se ani si nestěžuji

Možná si pomyslíte, že svaluji všechnu vinu jen na příbuzné, po kterých jsem zdědila všechny ty hrozné vlastnosti. Ale já si nechci stěžovat, jen mám někdy pocit, že když se smíchají různé geny, vznikne z toho originální bytost. Jen je někdy těžké s ní vyjít.

Přála bych si, aby moje děti po mně zdědily jen ty nejlepší vlastnosti a aby s těmi negativními dokázaly úspěšně bojovat. Snažím se o to i já. A tak cvičím cviky na bříško, a když je mi smutno, jdu si k partnerovi pro pohlazení. Někdy to jde a někdy se přistihnu u dortíku a sama s pláčem.

A co vy a rodinné dědictví, napište:

Dnešní téma
RODINNÉ DĚDICTVÍ

Co jste zdědila po svých příbuzných?
Nebudeme se ale bavit o penězích!
Budeme se bavit o vás!

Komu jste nejvíc podobná?
Máte nos po tátovi?
Kila navíc po babičce?

A co povahové vlastnosti?
Kdo je stejný jako vy?
S čím nejvíc bojujete?
V čem byste chtěla být jiná?

Možná byl ale váš příbuzný úspěšný a vy jdete v jeho šlépějích..
Umělecká rodina?
Velcí milovníci zahrady?
Nebo zvládáte cizí jazyky stejně jako někdo z příbuzných?

Co po vás zdědily vaše děti?
V čem jsou stejné jako váš manžel?

Napište, pošlete fotografie: 
redakce@zena-in.cz

Reklama