Myšlenka SOS dětských vesniček se zrodila v Rakousku v období těsně po skončení druhé světové války. Válečné běsnění po sobě nezanechalo jen obrovské materiální škody, ale i tisíce válečných sirotků a vdov. Student medicíny Hermann Gmeiner byl jejich osudy hluboce zasažen a hledal způsob, jak jejich životní situaci když ne napravit, tak alespoň ulehčit.

deti

Už v roce 1949 se podařilo v rakouském městě Imst vybudovat první vesničku. Hermann Gmeiter opustil studium, stal se jejím ředitelem a napřel své úsilí směrem k rozšíření svých myšlenek i do jiných zemí. Díky jeho snaze vznikly postupně SOS dětské vesničky i v dalších evropských státech, v Koreji, Americe a Africe.

První iniciativy, vedoucí k vybudování SOS vesničky v Československu, se datují do šedesátých let 20. století. V důsledku uvolnění cenzurních tlaků se začala vést širší veřejná diskuse o dopadech institualizované výchovy na děti, vyrůstajících ve státních ústavech. Pěstounská péče byla v šedesátých letech, s výjimkou příbuzenské, zrušena. Opuštěné děti byly umisťovány do různých typů zařízení dle věku, často proto měnily prostředí a různě staří sourozenci zpravidla nemohli vyrůstat spolu. Ústavní výchova se vyznačovala dlouhodobě nedostatečným uspokojováním některých základních psychických potřeb převážně v  emocionální rovině. Tento deficit vedl k citovému strádání, jehož následky se projevovaly nejen v oblasti sociálního začleňování, ale i v celé životní orientaci.  Iniciátory diskuse na toto téma se stali význační dětští lékaři a psychologové Zdeněk Matějček, Josef Langmeier a Jiří Dunovský.

deti

Tlak laické i odborné veřejnosti nakonec vedl k úspěchu – v roce 1964 vešel v platnost zákon číslo 94 o rodině, který definuje preferenci rodinné péče před ústavní. O pět let později je založeno Sdružení přátel SOS dětských vesniček, kladoucí si za cíle vybudovat SOS dětské vesničky ve všech krajích Československa.

První SOS dětská vesnička na našem území se začala stavět v roce 1969 v Karlových Varech a za rok do ní přichází prvních 10 matek – pěstounek a 42 dětí. Vesnička ve Chvalčově je otevřena o čtyři roky později a přípravné práce začaly i v brněnských Medlánkách. V polovině sedmdesátých let se ale mění polická situace. Normalizátory na SOS vesničkách irituje vzpomínka na obrovskou vlnu lidské solidarity a vzedmutí občanské společnosti. Důsledek? Vesničky byly převedeny pod správu krajů a majetek Sdružení připadl státu. Faktická činnost SOS dětských vesniček ukončena nebyla, ale skončila jejich podpůrná a pedagogicko – psychologická funkce pro matky-pěstounky.

Změna k lepšímu nastala až v devadesátých letech. V roce 1996 byly znovuzahájeny práce na výstavbě SOS dětské vesničky v Brně Medlánkách, slavnostně uvedena do provozu byla v roce 2003 a ve stejném roce začala v Brně fungovat komunita mládeže pro dospívající mladé lidi z Chvalčova.

Funkce a vize SOS dětských vesniček

deti

SOS dětské vesničky vytváří dětem náhradní rodinné prostředí. Poskytují jim příležitost navázat trvalé rodinné vztahy s matkou-pěstounkou, s biologickými i nevlastními sourozenci a pomáhají dětem formovat jejich vlastní budoucnost. Činnost SOS dětských vesniček je založena na čtyřech hlavních pilířích. Prvním z nich je samotná matka – pěstounka, která plní v rodině nezastupitelnou funkci. Vytváří dětem rodinné zázemí, poskytuje jim potřebnou lásku, stabilitu a jistotu bezpečí, na které si mohou vybudovat vlastní život a postoj ke společnosti i sobě samému. Ukazuje dětem chod domácnosti a nenásilně je do něj zapojuje.

I dům, ve kterém každá rodina žije, hraje významnou roli ve výchově dětí - učí se běžným životním návykům a vytváří v dětech pocit bezpečí a sounáležitosti rodiny. V rodinách žijí dívky i chlapci různého věku pohromadě jako sourozenci.  Sourozenci biologičtí nejsou oddělováni – vždy žijí pohromadě v jedné rodině.  

Posledním a velmi zásadním pilířem je samotná SOS vesnička. SOS rodina je součástí společenství, které jí poskytuje duchovní i materiální oporu. Matky pěstounky se mohou obrátit na pedagogy, psychology i jiné matky a u všech vždy najdou pomocnou ruku a oporu ve své pěstounské práci. 

Čtěte také:

Více najdete na www.sos-vesnicky.cz

Reklama