Reklama

Milé ženy-in, krásné dobré ráno!

 

(a neříkejte, že „krásné“ a „pondělní ráno“ je protimluv! Všechno záleží na tom, jak se k tomu postavíte. Představte si třeba, že máte naprosto odpornou angínu, tělo hoří, v hlavě píchá a každé polknutí je očistec. Jak ráda byste byla zase zdravá a mohla jít pěkně do práce!)

 

Začnu trochu oklikou, ale nebojte se, k filmům se brzy dostanu. Před nějakým časem mě moje zaměstnání zaválo na služební cestu do Humpolce. Samozřejmě mi to nedalo, vyptala jsem se na cestu a navštívila pamětní desku nejznámějšího (byť fiktivního) zdejšího obyvatele. Opravdu tam je – na krásném šutru uprostřed městského parku se skví nápis: SVÉMU NEJSLAVNĚJŠÍMU PŘISTĚHOVALCI HLINÍKOVI - VDĚČNÍ SPOLUOBČANÉ.  A pozor, tím to zdaleka nekončí. Přibližně před dvěma měsíci byla v Humpolci slavnostně otevřena „Hliníkova komůrka“. Jsou tu k vidění sestřihy z filmu Marečku, podejte mi pero, fotografie a rekvizity z natáčení, ale i záznam rozhovoru s oním tajemným mužem, Hliníkova evidenční karta, svědectví, dokumenty a předměty denní potřeby...

 

Když si tak člověk uvědomí, že za tenhle krásný úlet může jediná věta z třicet let starého českého filmu, nechce se tomu věřit. Svědčí to o dvou věcech: jednak o skvostném smyslu pro humor, kterým tenhle národ (zaplať přírodo) disponuje, jednak o obrovské síle našich zamilovaných filmů. Těch, které lidi vezmou za své, ze kterých zpaměti citují celé pasáže a bez kterých by Vánoce asi vůbec neproběhly.

(soutěž: je)

 

Těším se, až mi napíšete, které „kulťáky“ frčí u vás doma. Jaké hlášky s oblibou používáte? (u nás je to Táák, pane hrábě, a jsme v pérdeli.) Který film vás spolehlivě rozesměje nebo rozpláče, i když jste ho už viděla patnáctkrát? Bez jaké pohádky by u vás nenastal Štědrý den? Kterou scénu nebo postavu prostě milujete a proč? A myslíte si, že je pitomost dělat muzeum Hliníkovi, nebo vám to přijde jako dobrá recese?

 

Vaše hlášky a názory očekávám na redakce@zena-in.cz. Jak dobře víte, za nejlepší příspěvek dostanete dárek!