Reklama

Sníh je magický úkaz. Přejeme si ho většinou na Vánoce. Když není, připadá nám, že jsme ochuzeni. Když je, začneme časem hartusit na odhazování a nesjízdné cesty. Většina z nás ho má ráda na horách, ale nakonec to stejně vypadá, že úplně nejlepší je ten ve filmu, který můžeme sledovat v příjemně vytopené místnosti a horkým nápojem v ruce...

Ano, mohla bych zde na vás vytáhnout dramatické filmy, které se odehrávají v těch nejvyšších horách a někdo v nich zahyne, většinou pod lavinou, ale já jsem si řekla NE. Budu šířit příjemně oddychovou atmosféru, kterou nejlépe zprostředkují osvědčené a nestárnoucí veselohry.

Takže pokud jste si ještě letos neužili tu svou sněhovou dávku, tady je:

Jak vytrhnout velrybě stoličku

Idylická veselohra, kterou - jak to umí jen ona - „uvařila“ už před skoro čtyřiceti (!) roky stále skvělá Marie Poledňáková. Jana Preissová, Tomáš Holý, František Němec a hory.

Pohodová kombinace, díky které má i ten největší pecivál chuť navlíknou si sněhule a vyrazit do bílého nadělení.

  • Asi víte: O filmovou hudbu se postaral Václav Zahradník, jenž muzikou podmaloval také Rákosníčka, S tebou mě baví svět nebo třeba film Kotva u přívozu.

Anděl na horách

Notoricky známý film z padesátých let, kde je pořádně cítit duch té doby, má v sobě ovšem i kus kouzelné poezie, kterou paradoxně vytváří morous - revizor Anděl - v podání nezapomenutelného Jaroslava Marvana. Skvěle mu sekunduje další osobnost československého filmu Josef Kemr.

A tak při každé repríze přimouřímě oko nad budovatelským tónem a znovu si zopakujeme jedinečný zájezd do Vysokých Tater, lyžování (Skáču dobře, skáču rád...), sáňkování a jízdu na Lomnický štít.

A právě ten pohled z lanovky jsem nakonec vybrala do dnešní ukázky. Není to nádhera?

  • Možná nevíte: Působivá hudba pochází z notového papíru Dalibora C. Vačkáře, který je podepsaný také u filmů jako Divá Bára, Pyšná princezna nebo Nejlepší ženská mého života.

S tebou mě baví svět

Ještě Marie Poledňáková a ještě jednou Václav Zahradník jako autor hudby. A k tomu „komedie století“, která rozhodně do sněžné pohody patří.

Kdo by neznal expedici Ydykseb, která měla naznačovat, že se jedná o Beskydy, nicméně chata, na které se děj odehrává, stojí údajně v Krkonoších. A jeden můj známý se dušuje, že tam řadu let jezdili každý rok na dovolenou, neboť ji někdo pro tyto účely pronajímal.

Ať už je to tak, či jinak, tento film nás prostě baví a jeho hlášky patří k těm nejfrekventovanějším v našich životech:

  • Buďte bez starosti, pane. Povezu vaši tchýni, jako by to byla moje vlastní.
  • Maminka je doma? - Né, to nadává papoušek....
  • Má někdo za kamaráda takovýho ptáka... Má. A zrovna já....
  • Krucinál hoď tam jinej večerník!...
  • Doktor Horák, to jsi ty miláčku? Ne, tady Horáková
  • Vlk taky sliboval.

Duhový luk

Tento seriál jsem nikdy neviděla. Ale moje máma na něj často vzpomíná a ve dveřích své šatní skříně má dodnes připnutou fotku šarmantního Poláka (Stanislaw Mikulski), který v něm hrál. A vždy - když jsme ještě jezdívali do Vysokých Tater, tam na seriálový příběh vzpomínala. Je vlastně až s podivem, proč se po něm slehla zem. Psala jsem i do televize, nic. Z internetových diskusí vím, že se lidem líbil... Tak to je taková tečka, možná symbolické vzpomenutí na seriál, který zřejmě zasypala nějaká lavina...

Opatrujte se.

Přečtěte si také: